Filosofickou výzvou Popperovy teorie vědy je jeho koncept nefundační racionality. Autorka tento koncept spojuje s širším problémem evropské logocentrické tradice, která je v současné době pod palbou kritiky ze strany postmodernismu, zdůrazňující především nemožnost racionálně ustavit fundament, z něhož by mohla být legitimována autorita rozumu v jeho rozmanitých (v našem případě epistemologických) projevech. U Poppera však toto zjištění nevede k odmítnutí univerzální autority rozumu, ale k odmítnutí samotné povinnosti rozumu legitimovat sebe či cokoli jiného; v jeho pojetí jsou legitimace (resp. justifikace) a racionalita vzájemně neslučitelné. Popper předkládá provokativní alternativu k postmoderní devalvaci rozumu, a přispívá tak do současných filosofických diskusí o racionalitě.