Kniha je věnována vlivu principu identity na moderní myšlení (Descartes, Ferret, Changeux, Heidegger, Ricoeur), který se projevuje v chronicky selhávajících pokusech konstruovat vnitřně nerozporný pojem osobní identity. Po systematické analýze charakteristických rysů a mezí těchto koncepcí dospívá výklad k možnosti rozvinout myšlení mimo princip identity. Jde o specifickou ontologii sil popsanou jako tzv. alternace figur a záležitostí, pro jejíž konstrukci je využito konkrétních analýz literárních děl, psychosociálních studií a rozboru fenoménu bezmoci moci-být.