Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2007:11 Trvalá nebo dočasná změna? Uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci

Hana Maříková (ed.), Marta Vohlídalová

Participace otců na péči a výchově dítěte je považována za jeden ze způsobů narušení genderových nerovností. Studie si proto klade za cíl zodpovědět na otázku, zda v rodinách, kde se otcové zapojují do péče o děti v rané fázi jejich života, dochází k narušení genderových nerovností v rodině nebo zda se spíše jedná jen o modifikaci daného statu quo. Klade si také otázku, kdy k nastolení genderové rovnosti v rodinách dochází či může dojít a jaký je vztah mezi genderovou rovností v rodině a genderovou nerovností v širší společnosti. Studie je uvozena analýzou některých nedávno provedených, k tématu se vážících kvantitativních výzkumů, kdy tato analýza vytváří rámec pro zasazení analýzy kvalitativních dat do širšího společenského kontextu. Těžiště studie vychází ze speciálně realizovaného kvalitativního výzkumu uskutečněného v roce 2006 prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, jehož cílem bylo postižení konstrukce rodičovských i nerodičovských rolí u participantů a participantek výzkumu, stejně jako utváření a reflexe jejich rodičovských a genderových identit. Při analýze problému se však text neomezuje jen na doposud zmíněné zdroje, ale vychází i ze zjištění a poznatků z jiných relevantních domácích a zahraničních výzkumů a studií vážících se k dané problematice.

Klíčová slova

mateřství, otcovství, sdílené rodičovství, pečovatelské otcovství, genderová ne/rovnost, hegemonická maskulinita, pečující otec, pracující matka, rodičovská práce, práce pro rodinu, domácí práce

Shrnutí

Participace otců na péči a výchově dítěte je považována za jeden ze způsobů, jak narušit kulturní a sociální nerovnost mezi gendery. Studie si proto kladla za cíl odpovědět na otázku, zda v rodinách, kde se otcové zapojují do péče o děti v rané fázi jejich života, dochází k narušení genderových nerovností v rodině, nebo zda se spíše jedná jen o modifikaci daného statu quo.
Muži-pečující otcové se se situací péče o dítě, případně domácnost vyrovnávají různě: používají různé strategie, jsou schopni různým způsobem redefinovat a restrukturalizovat své role, případně re-konstruovat svou identitu, různě tuto situaci prožívají a interpretují. Totéž platí o situaci jejich návratu zpět do placené práce. Obě tyto situace ovšem reprezentují situace, které jsou relativně „nové“, pro něž neexistuje předem daný scénář, schéma řešení, a to ani pro jednoho z rodičů, matky nevyjímaje.
První kapitola představuje teoreticko-metodologický vstup do problematiky genderové organizace společnosti, zejména pak do problematiky genderových ne/rovností v rodině, které nacházejí své reprezentace nejen v pojetí mateřství, otcovství, případně rodičovství, ale i v tom, jak je konstruována péče o dítě, jak jsou chápány domácí práce, s jakými významy a hodnocením jsou tyto aktivity sociálními aktéry samými spojovány. V této souvislosti upozorňuje její autorka Hana Maříková na problematiku degenderizace aktivit chápaných a označovaných jako genderovaných, na význam jejich „neutrálního“ označování. První kapitola obsahuje rovněž metodologický oddíl vztahující se k realizovanému kvalitativnímu výzkumu, data, z něhož se stala výchozím materiálem pro kvalitativní analýzu obsaženou ve třetí a čtvrté kapitole této publikace.
Kvalitativní analýze předchází analýza kvantitativních dat. Ve druhé kapitole byla sledována problematika péče a výchovy dítěte, stejně tak jako problematika dělby domácích prací na reprezentativních vzorcích populace v rámci sociologických výzkumů „Proměny 2005“ a „Rodiče 2005“ realizovaných oddělením Gender a sociologie ve spolupráci s oddělením CVVM Sociologického ústavu, v.v.i. v Praze. Tato analýza vytváří rámec, do něhož je pak kvalitativní analýza zasazena. Analýza kvantitativních dat odhaluje převládající modus uspořádání činností v rámci rodiny a domácnosti mezi manželskou či partnerskou dvojicí v rámci doposud převládajícího typu rodinného uspořádání, kterým je heterosexuální rodina, a to během rodinného cyklu. Autorka této kapitoly Marta Vohlídalová dospívá k závěru, že rozdělení domácích prací a pečovatelské práce je v rodinách v České republice stále velice tradiční. Ženy i nadále vykonávají většinu domácích prací a starají se o děti, přestože většina z nich pracuje. Muži, kteří se zpravidla silně identifikují s rolí hlavního živitele, se ve sféře „reprodukce“ života příliš neangažují. Většina rodin žije v „tradičním partnerství“, kde žena tráví více času domácími pracemi i péčí o děti než muž. Modely rovného rozdělení nebo reverzního uspořádání pak jsou modely výrazně menšinovými. Více zastoupený je pak model „smíšeného rozdělení“, kde žena tráví více času domácími pracemi v porovnání s mužem, kde se však oba rodiče rovnoměrně podílejí na péči o děti.
I když analýza tohoto typu reprezentuje spíše odosobněný pohled na sociální realitu, poznatky z něj vzešlé jsou zasazeny do genderového výkladového rámce. Tento „genderově objektivistický“ pohled na sociální realitu tvoří doplněk pohledu, který vychází z premisy utváření lidského světa jejími aktéry, neboli klade důraz na konstrukci sociální reality jednotlivci či kolektivitami.
Těžiště celé studie tvoří analýza kvalitativního výzkumu zachycující situace, kdy muž byl (také) na rodičovské „dovolené“ (viz kapitolu tři) a poté, co začal (opět nebo naplno) pracovat (viz kapitolu čtyři). I když cílem této analýzy bylo rozkrýt to, jak participanté a participantky výzkumu konstruují svou každodenní realitu v daných, resp. předdefinovaných životních situacích, jak je interpretují, jaký smysl a význam přikládají svému chování a jednání v těchto životních situacích, neboli cílem bylo zachycení „té jejich definice“ (konstrukce) sociální reality, tato analýza není pouhou reprodukcí jejich vidění světa, ale obsahuje rovněž zhodnocení a interpretaci badatelky mající hlavní teoreticko-metodologickou oporu v genderové analýze a v ní obsažené kritické perspektivě.
Analýza dat z rozhovorů prokázala, že proces pronikání mužů-pečujících otců do sféry soukromé je procesem ambivalentním z hlediska dopadů na genderovou rovnost. Model, v němž po určité období dochází k reverzi genderových rolí, je modelem, který sice jak nabourává představu vzdáleného otce živitel, tak narušuje představu matky jako jediné vhodné pečovatelky, což zeslabuje představu nutnosti tohoto genderově nerovného uspořádání v rámci rodin, ale zároveň může reprezentovat model, kde je genderová nerovnost nově produkována anebo opakovně reprodukována. K tomu dochází na základě uplatňování mechanismu hodnocení aktivit vykonávaných muži jako „hodnotnějších“, na základě jednostranně orientovaného pozitivního hodnocení a ocenění muže, nikoli však zpravidla ženy, za výkon aktivit spojených se záměnou rolí: konkrétně pak pečovatelství u muže, ale nikoli už živitelství u ženy. Ukazuje se tak, že při dosahování genderové rovnosti v páru není určující pouze to, zda výkon nutných činností k zabezpečení chodu rodiny a domácnosti, neboli práce pro rodinu je v rodičovské dvojici rovnoměrně rozdělen, ale také na jaké bázi, podle jakého principu se odehrává sociální hodnocení vykonávaných činností v rámci páru rodičovským párem samým. K reprodukci genderové nerovnosti na úrovni páru pak dochází i na základě udělování výhod, určitých privilegií muži, které žena v analogické situaci nemá. Genderová nerovnost při dělbě zejména domácích prací je reprodukována na základě uplatňování principu svobodné volby u muže a nutnosti, nezbytnosti výkonu aktivity v případě ženy. K reprodukci gendrové nerovnosti v mikrorovině tak dochází různými způsoby, resp. mechanismy. A tak situace, kdy muž se podílí anebo spolupodílí rovnoměrně(ji) na péči o dítě a domácnost v období, kdy dítě nenavštěvuje pravidelně zařízení péče o předškolní děti (tj. v období „rodičovské“), nenastoluje nutně genderovou rovnost v rodině.
Z hlediska dalšího uspořádání práce v rodině (viz kapitola čtyři) se ukázalo jako důležité nejen to, zda muži byli schopni se „redefinovat“ na „rodinný typ muže“, ale také to, zda v rodině došlo k narození dalšího dítěte a jak byla tato situace dále v rodině vyhodnocena z hlediska výhodnosti či nevýhodnosti předchozího uspořádání. Vyrovnanější dělby v participativním modelu pak bylo často dosaženo na základě vnějších zdrojů „pomoci“, díky zajištění výkonu nutných aktivit jinou osobou – zpravidla ženou, ať v rámci širší rodiny (babičkou) anebo i mimo rodinu najímáním (ne příliš drahé) ženské pracovní síly. K dosažení genderové rovnosti na úrovni rodičovského páru tak paradoxně může dojít právě díky využití přetrvávajících genderových nerovností v širší společnosti (bezplatné či relativně levné –v porovnání s jiným typem pracovní síly – ženské pracovní síly zajišťující péči o dítě či domácnost).
Závěrečná pátá kapitola shrnuje nejdůležitější zjištění a poznatky z obou analýz. Autorka této kapitoly, stejně tak jako kapitol předcházejících, Hana Maříková v ní poukazuje na to, že v souvislosti s dosahováním genderové rovnosti v rámci rodičovského páru se během analýzy kvalitativních dat opakovaně vynořovala zásadní otázka, a sice: „Nakolik je možné dosáhnout individuálně rovnosti v rámci páru v jinak genderově nerovně fungujícím společenském systému, jehož je dvojice součástí?“, jejíž řešení si podle ní zasluhuje další hlubší badatelskou pozornost.