Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2009:5 Sociální kapitál v České republice a v mezinárodním srovnání

Jana Stachová, Josef Bernard, Daniel Čermák

Jakou roli může hrát sociální kapitál v teoriích regionálního rozvoje? Jaké jsou souvislosti sociálního kapitálu v České republice? Jaký vztah je mezi sociálním kapitálem jednotlivců a jejich sociodemografickým, sociokulturním, socioekonomickým a teritoriálním zázemím? A jak si stojí české regiony v úrovni sociálního kapitálu v kontextu evropských regionů? To jsou základní otázky, na které se Sociologické studie Sociální kapitál v České republice a v mezinárodním srovnání v souladu s dílčími cíli projektu Sociální kapitál jako faktor ovlivňující regionální disparity a regionální rozvoj pokoušejí odpovědět. Výsledky empirické části projektu ukazují, že je důležité soustředit se nejen na dosaženou hodnotu indexu sociálního kapitálu, ale také na rozdíly v rámci jeho jednotlivých dimenzí. Ačkoliv se využitý souhrnný index sociálního kapitálu ukázal jako vhodný, také podrobnější pohled na jednotlivé aspekty dimenzí důvěry, sociálních sítí, občanské angažovanosti a sounáležitosti s místem poskytl zajímavé výsledky. Individuální index sociálního kapitálu podle očekávání souvisí zejména s ekonomickou situací jednotlivce, ale také s lidským kapitálem a životní zkušeností. Naopak je do značné míry nezávislý na teritoriálním kontextu v rámci České republiky, reprezentovaným velikostí obce a regiony NUTS 2. K závěru o relativně homogenní distribuci sociálního kapitálu na českém území dospívají i výsledky založené na mezinárodních datech. Ve srovnání s Evropou jsou pak české regiony NUTS 2 v hladině sociálního kapitálu slabě podprůměrné, pokud je ovšem srovnáme pouze s postkomunistickými zeměmi, jsou naopak výrazně nadprůměrné.

Klíčová slova

sociální kapitál, regionální rozvoj, Česká republika, mezinárodní komparace

Shrnutí

Sociální kapitál představuje sociální sítě a zároveň hodnoty, normy a sankce, které určují jejich charakter. Toto pojetí sociálního kapitálu lze aplikovat jak na kolektivní, tak na individuální úroveň, přestože se povaha sítí, norem a sankcí v závislosti na úrovni zkoumání kvalitativně odlišuje. Sociální kapitál je mnohorozměrný koncept, jeho základní dimenze jsou formální a neformální sociální sítě, důvěra a sdílené normy, hodnoty a porozumění, občanská angažovanost a sounáležitost s lokalitou. Sociální kapitál je analyzován v souvislosti s nejrůznějšími aspekty společenského života, ať již jde o občanskou společnost, výkon institucí, hospodářskou situaci, komunitní život, zdraví populace, vzdělání či kriminalitu. Stejně jako jiné formy kapitálu je sociální kapitál produktivní, umožňuje dosahování určitých cílů, které by bez něj dosažitelné nebyly. Může či nemusí být sociálně konstruktivní, což závisí na tom, jak ho individuum či kolektivní aktér využije.
Dimenze sociální sítě zahrnuje na jedné straně zdroje sociálního kapitálu, jako jsou osobní kontakty a interakce zprostředkované setkáváním ve sdruženích, klubech, církvích a dalších organizacích. Do této dimenze patří také dobrovolnická činnost jako důležitý indikátor ochoty lidí jednat ve prospěch druhých. Na druhé straně představuje dimenze sítí různé typy směn mezi lidmi (rodina, přátelé, známí, sousedé) v rámci sociální sítě a přístup ke zdrojům ostatních lidí, kteří mohou pomoci. Dimenze důvěra a reciprocita měří ochotu lidí vzájemně prospěšně kooperovat. Občanská angažovanost pak měří individuální zapojení do veřejného dění a vnímání vlastní schopnosti ovlivnit toto dění, ale také důvěru institucím. Pohled na lokalitu, či chceme-li sounáležitost s místem, je těsně spojen s mírou a kvalitou osobních vztahů jednotlivce s tím, jak se ve svém životě cítí šťasten, spokojen a bezpečný.
Sociální kapitál vstupuje i do teorií regionálního rozvoje. Ve vysvětlování rozdílů v dynamice rozvoje regionů se ustupuje od čistě ekonomického pohledu a do hry vstupují tzv. měkké, sociálně kulturní či ne-ekonomické faktory. Pro vysvětlování nerovnoměrného regionálního rozvoje jsou tak mimo jiné využívány koncepty sociálního kapitálu, kooperace, důvěry či reciprocity, znalosti a učení. Přítomnost sociálního kapitálu v regionu předpokládá množství sociálních vazeb, z nichž některé mohou přenášet hodnotné informace. Ti, kdo ho mají snazší přístup k informacím, mají výhodu a to je rozhodující pro regionální rozvoj a regionální strategie. Sociální kapitál jako systém interpersonálních sítí, pokud je správně uspořádán, podporuje jak vznik komunitních institucí, tak vznik trhů. Regionálně a lokálně zakotvená identita vytváří větší kolektivní a osobní motivaci k práci, podporuje učení a občanskou participaci. Existuje souvislost mezi síťováním a budováním institucí a silnou regionální identitou. Důležité faktory regionálního rozvoje jsou tedy především sítě regionálních aktérů ze soukromého, veřejného i neziskového sektoru zprostředkující informace a umožňující kooperaci, efektivní občanská participace a sounáležitost s regionem.
Výsledky analýzy dat z reprezentativního šetření občanů České republiky ukazují, že je důležité soustředit se nejen na dosaženou hodnotu souhrnného indexu sociálního kapitálu, ale také na kvalitativní rozdíly v rámci jeho jednotlivých dimenzí. Ačkoliv se využitý souhrnný index sociálního kapitálu ukázal jako vhodný, také podrobnější pohled na jednotlivé aspekty dimenzí důvěry, sociálních sítí, občanské angažovanosti a sounáležitosti s místem poskytl zajímavé výsledky. Zkoumané sociodemografické a socioekonomické proměnné většinou souvisí s výší hladiny sociálního kapitálu, pokud nesouvisí s úrovní souhrnného indexu, projevují se v jednotlivých jeho dimenzích.
Souhrnný index sociálního kapitálu, podle očekávání založených na předchozích výzkumech v jiných zemích, souvisí zejména s ekonomickou situací jednotlivce, a to zejména s jejím subjektivním vnímáním. Lidé, kteří mají lepší životní úroveň mají i vyšší úroveň sociálního kapitálu ve všech jeho dimenzích. Také sociální a lidský kapitál mají mezi sebou bezpochyby vztah. Jednoznačně lidé s vyšším lidským kapitálem, tedy s vyšším dosaženým vzděláním, dosahují vyšší úrovně sociálního kapitálu. Kromě daných společenských strukturních podmínek, jako je třeba ekonomická situace jednotlivce či jeho lidský kapitál, souvisí s hladinou sociálního kapitálu i prožitá zkušenost. To, že na hladinu sociálního kapitálu má nejspíš vliv i prožitá životní zkušenost, poukazuje vliv proměnné popisující rodinný či partnerský vztah, zkušenost s trestnou činností, ale i věk. Teritoriální kontext se v souvislosti s dosaženou hladinou sociálního kapitálu jednotlivce neukazuje jako důležitý. Příliš velké regiony NUTS 2 a velikost obce v níž respondent žije, souvisí významněji pouze s dimenzí sounáležitost s místem.
Sociální kapitál na úrovni jednotlivců souvisí se strukturními faktory, jak v podobě ekonomických, tak sociálních ukazatelů, s faktory sociokulturními a s osobní prožitou zkušeností jednotlivce. V možnostech analýzy nebylo zjistit kauzální vztahy mezi jednotlivými faktory a sociálním kapitálem, zůstává proto stále otázkou, jakým směrem se zkoumané proměnné navzájem ovlivňují.
Pokud přejdeme k sociálnímu kapitálu jako kolektivní proměnné, můžeme tvrdit, že vnitřní variabilita množství sociálního kapitálu uvnitř jednotlivých států Evropy je nižší než variabilita sociálního kapitálu mezi státy. Ani tato analýza neodhalila výraznou variabilitu mezi českými regiony NUTS 2. Je pravděpodobné, že při analýze samosprávných krajů, které jsou vnitřně homogennější z hlediska sociodemografických podmínek, by naměřené rozdíly byly výraznější. Ve srovnání s Evropou jsou pak české regiony NUTS 2 v hladině sociálního kapitálu slabě podprůměrné, pokud je ovšem srovnáme pouze s postkomunistickými zeměmi, jsou naopak nadprůměrné. Východní a jihovýchodní Evropa je sice tvořena regiony s nízkou mírou sociálního kapitálu, nicméně nelze relativně homogenní východní Evropu jednoduše ztotožnit s územím postkoumistických států, protože Česká republika a bývalé východní Německo se svou mírou sociálního kapitálu od Polska a Maďarska odlišují. Nejzřetelněji rozděluje bývalé postsocialistické země od zemí západoevropských členství v asociacích, rozdíl se zde jednoznačně projevuje i mezi regiony bývalého západního a východního Německa.
Na základě výsledků analýz a uvedených teorií regionálního rozvoje je možné uvést příklady některých možných implikací pro regionální rozvoj. Pro endogenní rozvoj území bude s největší pravděpodobností klíčová nejen spokojenost s životní úrovní a životem v lokalitě či regionu vůbec, ale také vzdělání. Oba tyto faktory přispívají k větší identifikaci s obcí či krajem, ale také k vyšší participaci na veřejném dění a většímu množství kontaktů mezi lidmi. Všechny tyto faktory jsou v odborné literatuře považovány za ty složky sociálního kapitálu, které na rozvoj regionu mohou mít zásadní vliv.