Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2003:12 Hierarchie jako přednost i slabina komunistického vládnutí

Martin Hájek (ed.)

Sborník sestává s příspěvků přednesených na semináři Hierarchie jako síla i slabina komunistického vládnutí, který se konal ve dnech 11.-12. září 2003 na Fakultě sociálních věd UK. Celkovým záměrem semináře bylo pokud možno nezkresleně a bez předsudků ukázat a interpretovat procedury komunistického ovládání společnosti na konci osmdesátých let. Přednesené příspěvky resp. ve sborníku shromážděné texty lze rozdělit do třech tematických skupin. První skupinu tvoří zkoumání metod a strategií komunistického vládnutí v obecnosti. Jde zejména o právní rámování tohoto vládnutí, jeho příslušnost k moderním formám vlády, které jen velmi těžko oddělují politické od ekonomického a mají často všeplánovací ambice. V neposlední řadě se patří i problematika charakteru pravidel a řádů v reálném socialismu. Druhou skupinu tvoří příspěvky rozebírající podoby vládnutí na nejvyšší, okresní a místní úrovni. Konečně závěrečný pomyslný oddíl sestává ze dvou příspěvků zabývajících se komunistickým vládnutím a individuální a kolektivní pamětí.

Úvodní slovo
Normalizační zrcadlo nevypovídalo o komunistickém režimu pravdu. Ani přerodové zrcadlo sametové revoluce a transformace nám nenabízí realistický obraz o komunistickém vládnutí. Seminář Hierarchie jako síla i slabina komunistického vládnutí se pokusil nabídnout věrnější obrazy komunistického vládnutí. Domníváme se, že na komunistickém vládnutí můžeme studovat některé klíčové rysy moderního vládnutí a že dosažené znalosti nás mohou lépe vybavit pro boj proti institucionalizované neodpovědnosti, která moderní vládnutí provází.
Hlavní téma semináře se odvíjelo od cíle výzkumného projektu Dědictví komunistické vlády. Je jím sociologické studium českého reálného socialismu, které pokud možno nezkresleně a bez předsudků popíše i teoreticky uchopí procedury komunistického ovládání společnosti (uskutečňování její vládnoucí úlohy) na konci osmdesátých let. Takový popis by se měl stát východiskem pro studium možných podob polistopadové setrvačnosti těchto forem vládnutí.
Zajímal nás podíl hierarchií na poměrně stabilním institucionálním fungování českého reálného socialismu na konci osmdesátých let.Vládu či vládnutí jsme si definovali jako výkon pravomocí či jinak získaných mocí ve vztazích nadřízenosti. Takto vláda hierarchicky prostupuje celou společnost od shora dolů. Uplatňování demokratického centralismu a procedury spravování nomenklatury činily – navzdory deklarovaném rovnostářství – z hierarchií zároveň prostředek i cíl komunistického vládnutí. Po listopadu 1989 se již nemohly bez výsadního postavení komunistické strany uplatňovat ve své „totálnosti“. Nicméně celá řada indicií nasvědčuje tomu, že dříve zavedené způsoby a procedury vládnutí stejně jako nejrůznější formy institucionalizované neodpovědnosti se zdárně přizpůsobovaly novým poměrům a mohly poměrně snadno kolonizovat nové zaváděné ústavní formy vládnutí. omníváme se, že je to způsobené tím, že komunistické vládnutí bylo založeno na specifických formách ovládání původně ústavních institucí, které v nových poměrech mohly přijít vhod nejrůznějším zájmovým skupinám. Komunismus byl školou, jak při zachování fasády demokracie vládnout nedemokraticky.
Seminář se konal ve dnech 11.-12. září 2003 v hlavní budově Fakulty sociálních věd UK v Praze 1 na Smetanově nábřeží ještě před ukončením grantového projektu (403/01/1564). Sloužil především třem účelům: měl přispět k rozvinutí mezinárodní spolupráce, ke kritickému zhodnocení především teoretických prací vzniklých v rámci projektu a v neposlední míře též k diskuzi otevřených problémů komunistického vládnutí, která umožní zpřesnit a prohloubit souhrnnou interpretaci popsaných způsobů vládnutí v československém reálném socialismu.
Příspěvky přednesené na semináři může volně rozdělit do třech tematických skupin. První skupinu tvoří obecná problematika metod a strategií komunistického vládnutí. Jiří Kabele ve svém textu demonstruje, jak socialistické právní rámování poskytovalo oporu výkonu státní moci především oslabením důležitosti pravidel-zákonů a výrazným posílením významu podzákonných norem a nepsaných pravidel. Vzniklo tím prostředí, které garantovalo „zákonné“ uplatňování vedoucí úlohy komunistické strany. Tomáš Holeček popsal zadávání stranických úkolů na krajské úrovni komunistické vlády. Ukazuje na některé charakteristické rysy zadávání úkolů, např. opakované nařizování toho, co již stejně je povinné, které jsou podle jeho názoru vlastní modernímu vládnutí obecně. Převrácené řídící pyramidy v ekonomikách reálného socialismu objasňuje ve svém příspěvku Lubomír Mlčoch. Jádrem jeho argumentu je myšlenka, že „přehnaná ambicióznost společenského experimentu s plánováním a řízením celé ekonomiky a společnosti měla za následek nefunkčnost ´řídící pyramidy´ a v určitém stadiu evoluce systému i zrod protichůdných - ale také vlastně i sebezáchovných - sil ´převrácené řídící pyramidy´.“ Propletením politické a ekonomické dimenze jednání se zabývá Petr Kohútek – popisuje strategie rozdělování a získávání prostředků na příkladu tzv. akcí Z. Na základě svých výzkumů minulosti i současnosti vede paralelu mezi minulými strategiemi získávání peněz „od státu“ a dnešními strategiemi získávání prostředků z evropských fondů. Tématiku obecných metod a strategií komunistického vládnutí uzavírá Jiří Kabele svou analýzou komunistických řádů a předpisů. V určité návaznosti na svůj předchozí příspěvek ukazuje na typický rys komunistických řádů – opomíjení jistých procedurálních specifikací vztahů uvnitř hierarchií a tím vzniklý a hájený prostor pro uplatnění demokratického centralismu a komunistické správy nomenklatury.
Druhá skupina textů rozebírá problematiku strategií komunistické vlády na různých hierarchických úrovních. Martin Hájek se pokouší argumentovat, že komunistické vládnutí na nejvyšší úrovni bylo vlastně dvojí vládnutí – straně a společnosti, přičemž snaha zvládnout obojí současně vedla nejvyšší vedení často k těžko řešitelným dilematům. Například čistka ve stranickém vedení znamenala i přímo i nepřímo čistku v nejvyšších státních orgánech a naopak; udělat jedno bez druhého prostě nebylo možné. Zdena Vajdová se při svém vystoupení soustředila na postupné proměny, kterými procházelo komunistické vládnutí na okresní úrovni. Dokládá to například na množství a druhu účastníků různých stranických schůzí nebo na stylové proměně příspěvků a diskusních vystoupení. Roli místních a městských národních výborů a jejich postavení v sytému vlády v reálném socialismu popisuje Lukáš Valeš. Zjistil, že „byly výjimečné jak svým právním postavením, schopností zapojit do místní správy i občany jsoucí mimo tehdejší politické struktury, tak především věcným pragmatismem při řízení obcí a měst.“ Tento politický pragmatismus národních výborů se podle jeho názoru plně projevoval zvláště ke konci komunistického režimu. Další dva příspěvky se věnují vládnutí a komunistům na Slovensku. Simon Smith zjistil některé nové tendence v režimu lokálního vládnutí, které se objevily v souvislosti s novým uspořádáním centrálního a okrajového prostoru. Jednak hlavní území s dominantními průmyslovými podniky měly sklon přijmout „instrumentální“ režim, zatímco pro okrajová území byly charakteristické „organické“ režimy. Nicméně i tak byl, podle autora, rozvoj určité oblasti závislý na postavení v administrativní hierarchii. Josefa Kanderta zajímalo postavení a vláda komunistů v tradičních vesnických komunitách. Ve svém příspěvku podává detailní a na etnografickém výzkumu založený popis politické struktury zkoumaných vesnic a role komunistů v nich. Tvrdí, že komunita byla vždy rozdělena do dvou o moc soupeřících klik, přičemž v obou mohli být komunisté zastoupeni.
Závěrečnou část sborníku tvoří dva texty zabývající se vztahem komunistického vládnutí a pamětí jednotlivců i kolektivit. Françoise Meyer ve svém příspěvku vycházela z výzkumu pěti publikovaných svědectví bývalých komunistických funkcionářů. Ukazuje do jak problematické a v postkomunistické oblasti jedinečné situace se bývalí prominenti režimu u nás dostali a jak se to promítá do jejich výpovědí. Pokouší se ukázat, jak se skrze tato svědectví mající často podobu ospravedlňování můžeme dozvědět více o systému politických a sociálních hodnot jejich autorů. Na druhé straně esej Jiřiny Šiklové vychází z analýzy vlastní minulosti těch, kteří zapomněli nebo se snaží zapomenout, že komunistické vládnutí udržovali když už ničím jiným, tak poctivým vyplňováním kádrových dotazníků. V textu uvádí různé podoby a přehlížené důsledky těchto „sebehodnocení“.

Klíčová slova
komunistická vláda, reálný socialismus, hierarchie, komunistická strana