Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

O titulu

Kontakt

Redakční rada

Texty

Prodej, distribuce, objednávka

2004:3 Metropolitní oblasti v České republice - definice, základní charakteristiky, suburbanizace a její vliv na politické chování

Tomáš Kostelecký, Daniel Čermák

Text představuje výsledek první fáze českého týmu na projektu výzkumu politických změn v metropolitních oblastech, který je organizován v rámci mezinárodního výzkumného konsorcia International Metropolitan Observatory Project (IMO). Text se nejdříve zabývá problémem definice metropolitních oblastí. Protože v současné době neexistuje v České republice žádná oficiální definice metropolitních oblastí, byla vyvinuta vlastní definice kompatibilní s kritérii IMO projektu, a podle ní byly vymezeny čtyři metropolitní oblasti s jádrovými městy Praha, Brno, Ostrava a Plzeň a jejich zázemím. Text podává přehled o vývoji základních charakteristik takto vymezených metropolitních oblastí, zvláště o jejich populaci, hustotě obyvatel, vzorcích migrace a dojížďky a sociálně prostorových změnách. Zvláštní pozornost je věnována popisu procesu suburbanizace v období po pádu komunismu. Modely suburbanizace jsou porovnávány s „klasickým“ severoamerickým modelem. V závěrečné části textu jsou studovány vybrané aspekty politického chování obyvatel metropolitních oblastí ve vztahu k jejich sociálně-prostorovému vývoji.

Klíčová slova
metropolitní oblasti, definice, suburbanizace, sociální změny, politické změny

Shrnutí
Text představuje výsledek první fáze českého týmu na projektu výzkumu politických změn v metropolitních oblastech, který je organizován v rámci mezinárodního výzkumného konsorcia International Metropolitan Observatory Project (IMO). Text se nejdříve zabývá problémem definice metropolitních oblastí, podává přehled definic metropolitních oblastí používaných v průběhu 20. století v Českých zemích a shrnuje jejich hlavní principy. Protože v současné době neexistuje v České republice žádná oficiální definice metropolitních oblastí, byla vyvinuta vlastní definice kompatibilní s kritérii IMO projektu. Mezi metropolitní oblasti byly zahrnuta města, která měla i se zázemím více než 200000 obyvatel. V českém kontextu šlo konkrétně o města Praha, Brno, Ostrava a Plzeň. Zázemí těchto jádrových měst bylo v souladu s mezinárodním doporučením vymezeno na základě intenzity dojížďky.
V další části textu je podán přehled o vývoji základních charakteristik takto vymezených metropolitních oblastí. Je popsán populační vývoj jádrových měst metropolitních oblastí a s tím související sociálně-prostorový vývoj a zkoumány jeho příčiny a důsledky. V mezinárodně komparovatelné podobě jsou prezentovány základní strukturální charakteristiky metropolitních oblastí v současné době – údaje o jejich populaci, rozloze, hustotě obyvatel i administrativní fragmentaci. U všech metropolitních oblastí jsou porovnávány základní sociálně ekonomické a demografické charakteristiky jádrových měst a jejich příslušných zázemí a studovány trendy, pokud jde migraci a dojížďku a s tím související sociálně prostorové změny. Zvláštní pozornost je věnována změnám v metropolitních oblastech v období po pádu komunismu, zvláště pak měnícím se funkcím jádrových měst a především obcí v jejich zázemí. Jsou dokumentovány změny v oblasti bydlení, změny demografického chování i migrace. Prudký pokles porodnosti v 90. letech spojený se směnou směru převažující migrace, způsobil relativně rychlý přechod z fáze urbanizace typické pro české metropole až do počátku 90. let do fáze suburbanizace, při níž se více lidí stěhuje z velkých měst do jejich zázemí, než je tomu naopak. Data navíc ukazují, že stěhování do zázemí je sociálně selektivní a projevuje se například rychle rostoucím podílem vysokoškoláků v příměstských obcích s nejrychlejším růstem obyvatel. Ačkoliv je proces suburbanizace v tomto ohledu velmi podobný „klasickému“ severoamerickému modelu suburbanizace, v mnoha jiných rysech se od něj významně liší. Především je to rozsahem a intenzitou suburbanizace, které jsou v České republice řádově menší než Severní Americe. Suburbanizace proto ani nevede k tak velké sociálně prostorové segregaci odlišných etnik a sociálních tříd.
V závěrečné části textu je nejprve podán přehled o výsledcích dosud provedených studií o souvislosti mezi politickým (volebním) chováním a prostorem. Poté jsou studovány vybrané aspekty politického chování obyvatel metropolitních oblastí ve vztahu k jejich sociálně-prostorovému vývoji. Analýzy dosud zpracovaných dat z let 1994 a 1998 nepotvrzují, že by suburbanizace vedla ke snížené participaci obyvatel předměstských residenčních oblastí v politice. Pokles volební účasti je dosti všeobecný a nevykazuje souvislosti se změnami sociálně-prostorového uspořádání.