| O autenticitu v psychologickém slova smyslu se zajímáme v souvislosti s identitou člověka a také proto, že patří mezi účinné faktory psychoterapie. Pracovně ji lze vymezit jako komplexní psychologickou proměnnou a stálejší charakteristiku osobnosti. Vyjadřuje stupeň, jímž je člověk subjektivně "sám sebou" a zároveň do jaké míry je jeho projev vůči okolí ve shodě s touto charakteristikou. Ve výzkumu používáme pro autenticitu výraz kongruence. Kongruence znamená, že projev jedince (vůči okolí i vzhledem k sobě) není v rozporu s jeho sebepojetím. V rámci psychoterapeutického procesu vede vhodně autentický projev terapeuta m.j. k uvolnění spontaneity pacienta a k nárůstu autenticity v projevu nemocného. Duševně zdravý člověk je především autentický a autonomní, vede smysluplný život a řídí se při rozhodování hlavně vlastní zkušeností. Psychodiagnosticky zachycujeme autenticitu přímo, pomocí klinických metod (zvláště rozhovorem), nepřímo pak zejména přes sebepojetí a přítomné inkongruence. V rámci psychoterapeutického procesu patří posuzovací škály mezi hlavní nástroje, jimiž uchopujeme autenticitu. |
