Publikace ke stažení

Sunega P. 2002

Makroekonomie bydlení

Podkladová studie ke grantovému projektu GA ČR č. 402/01/0146. Praha: Vysoká škola ekonomická, fakulta národohospodářská, katedra sociální politiky.

Makroekonomie studuje chování ekonomiky jako celku, předmětem jejího zájmu jsou agregátní veličiny jako národní produkt (důchod), zaměstnanost, inflace (celková cenová hladina) a platební bilance země. Makroekonomie zkoumá výkyvy v hodnotách uvedených veličin, snaží se určit jejich příčiny a vhodné nástroje, jejichž prostřednictvím lze ovlivnit vývoj těchto veličin žádoucím směrem.

Úvodem si krátce objasníme některé základní makroekonomické pojmy, se kterými se setkáme v dalším textu. Frekventovaným pojmem bude agregátní produkce (nebo také důchod či výstup), kterou lze v zásadě ztotožnit s definicí hrubého národního produktu (GDP) ^[1]. Agregátní produkci budeme označovat Y. Agregátními výdaji budeme rozumět celkový objem zboží poptávaný v ekonomice při dané cenové úrovni (v peněžních jednotkách) a budeme je značit AD. Cenovou hladinu (úroveň) vyjadřujeme nejčastěji pomocí některého z cenových indexů (např. index spotřebitelských cen, index cen průmyslových výrobců, v sektoru bydlení např. index cen stavebních prací).

Nelze se nezmínit o pojmu multiplikátor. Jednoduše řečeno, multiplikátor je zodpovědný za to, že vzrostou-li agregátní výdaje ^[2] v ekonomice o 1 %, výsledkem bude více než 1 % růst rovnovážné úrovně důchodu (produkce) za předpokladu, že hodnota multiplikátoru je kladná (a při splnění dalších předpokladů, na nichž je teorie multiplikátoru postavena). Jelikož předpopkládáme základní ekonomické vzdělání čtenářů této publikace, obecná teorie multiplikátoru nebude na tomto místě podrobněji rozebírána. Ostatním zájemcům lze doporučit některou ze základních makroekonomických učebnic (např. Samuelson, Mach, Dornbush).

[1] Hodnota statků a služeb, které získává národ ekonomickou činností v peněžním vyjádření. Lze jej měřit důchodovou, výdajovou nebo produktovou metodou. Důchodový přístup agreguje domácí důchody výrobních faktorů, přičemž vylučuje veškeré důchody, které nemají charakter plateb za běžné výrobní služby (transferové platby). Součet všech těchto důchodů dává celkový domácí důchod, který po opravě o zhodnocení zásob vyjadřuje hrubý domácí produkt v nákladech výrobních faktorů.

[2] Agregátní výdaje jsou zpravidla uvažovány jako součet celkových spotřebních výdajů domácností a firem v ekonomice (C), investičních výdajů firem (I), vládních nákupů zboží a služeb (G) a čistých vývozů (NX). Čisté vývozy jsou rozdílem mezi celkovou výší vývozů a výší dovozů. V případě dvousektorové ekonomiky (na kterém vysvětlujeme princip multiplikátoru) platí, že agregátní výdaje AD = C + I.

Stáhnout studii (formát *.pdf, velikost 404 kB)

Upozornění: tato publikace je chráněna autorskými právy. Její použití či další šíření je podmíněno souhlasem autorů. Z publikace je možno citovat, vždy je však nutno uvést celý název publikace, jména autorů a další náležitosti podle citačních zvyklostí. Upozorňujeme, že stránkování v elektronické verzi publikace neodpovídá stránkování v tištěné verzi publikace. Stažením souboru se jeho uživatel zavazuje dodržovat všechny výše uvedené podmínky a příslušná ustanovení autorského zákona.

Napište nám svoje názory, připomínky, komentáře k publikaci


Jméno:
Příjmení:
E-mail:

Váš komentář:

Další publikace