Konference o kritice společnosti a moci / Martin Brabec
Mezinárodní konference
„Philosophy and Social Science“ se letos v květnu v Praze konala již po
sedmnácté. V pětidenním programu od 13. do 17. května byly jednotlivé přednášky
a semináře uspořádány ve vlídné atmosféře Lannovy vily. Konference měla
interdisciplinární charakter na pomezí sociální a politické filosofie na jedné
straně a sociálních věd na straně druhé (zejména sociologie, politologie a
globálních studií) a pokoušela se propojit teoretický a empirický výzkum.
Konference je institucionálně zakotvena v Centru globálních studií, společném
pracovišti Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy v Praze. Její organizaci
zajišťuje dr. Marek Hrubec, ředitel tohoto pracoviště, společně s kolegy
ze zahraničí, jimiž jsou: prof. Alessandro Ferrara (Universita di Roma –
Tor Vergata, Řím), prof. Nancy Fraser (New School University, New York), prof.
Maria Pia Lara (UAM, Mexico City), prof. Maeve Cooke (University of Dublin) a
další.
Celá akce se vyznačuje
otevřeností k různým interpretacím. Jednotlivé příspěvky reprezentovaly
stanoviska kritické teorie, feminismu, liberalismu, komunitarismu a dalších
interpretačních směrů. Hlavními letošními tématy byly: 1.
Critique of Society/Sociology of Critique a 2.
Power, Domination, Violence. Celkem bylo předneseno 78 příspěvků.
Kromě českých účastníků z Akademie věd a různých univerzit se setkání
každý rok účastní velké množství zahraničních hostů nejen z evropských
zemí a USA, ale i z Mexika, Číny, Austrálie, Jihoafrické republiky a dalších
zemí.
Konferenci otevřel
sociolog Hartmut Rosa svou přednáškou
Cold
and Indiferent – or Responsive and Benign? Toward a Critical Sociology of
Self-World-Relations“, ve které se zabýval významným tématem různých
typů vztahování se člověka ke světu. Ten můžeme objevit i u tak profánních
činností, jakými jsou způsoby, kterými hází míč chlapci a dívky (jedná se o
genderové odlišnosti) nebo jaké polohy zaujímají ve spánku. I když zde
bezpochyby mají vliv genetické a fyziologické faktory, významnou roli zde hrají
antropologické a sociologické faktory, jak jedinci vnímají sami sebe ve světě,
jak se vztahují ke světu a času, zda vnímají svět jako překážku či naopak jako
výzvu. Vztah ke světu má dvě základní dimenze. První je projekce jedince do světa,
sebevyjádření ve světě, druhou naopak inkorporace světa do vnitřku jedince. Zde
je třeba si uvědomit ambivalentní roli těla, kterou může v tomto vztahu
hrát – jednou může vystupovat jako osoba, jindy naopak jako vnější svět, což je
patrné nejnázorněji na transsexuálech, kteří své tělo mnohdy vidí jako něco
cizího, vnějšího. Vnější svět může být zakoušen v různých modech – jako
laskavý, kdy jedinec své bytí v něm vidí zakotvené, jakoby uložené
v lastuře, nebo naopak je svět nahlížen jako nepřátelský, kdy jedinec
svoji existenci prožívá jako exponovanou, vystavenou nebezpečím tohoto světa.
Dalším typem zakoušení je indiferentní svět, kdy je vnímán jako plochý, bez
zájmu. To, jak se cítíme ve světě, závisí na našich preferencích, vysokých či
nízkých očekáváních, která buď získala uznání, nebo naopak se jim dostalo
zneuznání, a také, zda máme kontrolu nad situací či nikoliv. Postoje ke světu
se projevují v touze, kdy je svět přitahován, naopak ve strachu je
odmítán. Zde je nutné věnovat pozornost kontextu kapitalismu, protože ten
produkuje různé formy strachu a touhy a jako společenský řád disponuje
kontrolou vztahu ke světu.
V přednášce nazvané
Autonomy and Antropology of Higher Level
Skill Acquisitions: Critical Reflections on Reconstructing the Normative Basis
of Critique Lenny Moss nastínil rozbor konceptu dovednosti (skill) jako
jedné ze základních konstant člověka. Tradici tohoto myšlení nachází u J. G.
Herdera, H. Plessnera a H. Blumenberga. Lidé jsou bytosti nespecializované,
neukončené, ohrožené otevřeností světu a zranitelné realitou. Dovednosti jsou
prostředkem pro dosažení kompetence ve světě a jsou podstatné pro ustavení
autonomie jedince. Dovednosti existují vždy v nějakém sociálním kontextu a
dožadují se uznání. Sociální kritika si musí všímat toho, jaké kulturní formy
či společenská a institucionální praxe brání v přístupu k dovednostem
a nárok na získání dovedností by měl být vnímán jako lidské právo. Také je
třeba věnovat pozornost tomu, že získání některých dovedností vede ke ztrátě
ostatních dovedností a i to by se mělo stát předmětem sociální kritiky.
Benoit Challand
v příspěvku
The Exclusion of the
Other: Scientific Literature and the Myth of the Clash between Civilizations
rozebíral politický mýtus, jeho estetické, kognitivní a politické dimenze
(službu politickým cílům) na příkladě slavné Huntigtonovy teze o střetu
civilizací. Mimo jiné ukázal, jakými technikami se tyto politické mýty
vytvářejí. První z nich je substancializace, kdy z děje se stane
subjekt. Dalšími praktikami jsou dichotomizace, esencialismus, hypostatizace a
dehumanizace protivníka. Při „definici“ Druhých je proto třeba být velmi
sebekritický, navíc je třeba si uvědomit, že definicemi Druhých definujeme i
sami sebe.
Přednáška Davida
Rasmussena
Conflicted Modernity:
Toleration as a Principle of Justice se v návaznosti na knihu Johna
Rawlse
Právo národů (jež byla právě
publikována také v českém jazyce) věnovala postavení tolerance
v koncepci globální spravedlnosti. Podle mého názoru však přednášející
nedokázal přesvědčivě odpovědět na otázku v diskusi, jak nám spoléhání na
toleranci pomůže při řešení mezinárodních konfliktů, když z velké části
spočívají v zápasu o nedostatkové zdroje.
Dietmar J. Wetzel a
Aleksander Milosz Zielinski se v příspěvku
Financial Agent with Reduced Liability: Powerless Investors? Toward a
Critical Sociology of Economy věnovali současné mezinárodní finanční krizi.
Zdůraznili, že při finanční globalizaci došlo ke koncentraci vlastnictví u
investičních fondů. Ratingové agentury, které je měly kontrolovat a poskytovat
informace investorům, však byly placeny samotnými investičními fondy. Riziko
korupce s tím spojené však bylo experty neustále podceňováno. Sociální
dopady ekonomické krize proto přinesly významné problémy zejména pro skupiny
s nejnižšími příjmy a pro ženy.
Vybrané příspěvky budou
dopracovány a společně s dalšími texty budou publikovány Centrem
globálních studií. Zájemci o další ročník konference se již mohou těšit na
přednášky a semináře, které budou uspořádány opět v květnu
v pražských prostorách Akademie věd ČR v Lannově vile, konkrétně 12.–16.
května 2010. Jedním z hlavních témat konference budou „(post)krizové scénáře
vývoje“, které budou mapovat postavení různých skupin obyvatelstva, včetně žen
a etnických skupin, v současných krizových podmínkách a analyzovat
potřebné podmínky pro tyto skupiny obyvatelstva v následném postkrizovém
vývoji. Podrobnější informace budou před konferencí zveřejněny na webových
stránkách:
http://cgs.flu.cas.cz.
