O rodinách a rodinných politikách v rámci Evropy

O rodinách a rodinných politikách v rámci Evropy / Hana Maříková[1]
Kapella, O., Rille-Pfeiffer, C., Rupp, M., Schneider, N. F. (eds.). 2009. Die Vielfalt der Familie. Opladen: Verlag Barbara Budrich, s. 448.

Sborník příspěvků z Třetího evropského kongresu „vědy o rodině“ zaměřeného na rozmanitost evropské rodiny nese totéž označení jako tento kongres Die Vielfalt der (europäischen) Familie, který se konal v červenci minulého roku ve Vídni. Tak jako kongres i sborník je členěn do několika oddílů (viz „Podoby rodiny“, „Genderové role v rodině“, „Globalizace a výzvy pro rodinu“, „Rozvoj a dynamika rodiny v Evropě“), avšak předchází jim ještě úvodní část obsahující tři příspěvky různorodé svým obsahovým zaměřením .
První z nich – „Sozialpolitik, Familie, Geschlecht in Europa“ od Ilony Ostner – je zaměřena na probíhající debatu o „sociálních politikách, které fungují“, resp. na otázky, které leží v jejich pozadí – konkrétně na to, jak lze podpořit zaměstnanost žen při zachování, či dokonce zvyšování porodnosti. To jinými slovy znamená, že autorka se ptá, jak lze „vhodně“ či „účinně“ investovat do lidských zdrojů. Na strukturální úrovni se zaměřuje na identifikaci podobností a rozdílů v sociálních politikách podporujících rodičovství a zaměstnanost rodičů v osmi západoeropských zemích. Z provedených a v textu prezentovaných analýz je zřejmé, že v těch zemích, kde je podporována flexibilita pracovního trhu, zejména flexibilita placené práce pro ženy, je vyšší jak porodnost, tak i rozsah a kvalita poskytované formální péče o děti v předškolním věku.
Autorka dalšího z úvodních textů („Familien heute: Die Perspektive des Kindes“) Lieselotte Ahnert se v něm zaměřuje spíše na sociálně-psychologickou problematiku, a sice socializaci dětí v rodinách, když se vypořádává s otázkou, zda při změnách ve struktuře vztahů uvnitř rodiny jsou tyto rodiny schopné plnit svou úlohu při výchově dětí.
Třetí příspěvek („Zur Viefalt der Familie in Europe“) od Norberta F. Schneidera je zase věnován vzájemnému vztahu mezi prostorovou mobilitou a rodinným životem. Autor se v něm ptá, zda změny odehrávající se v současných rodinách podporují mobilitu, zda mobilita za prací omezuje nějakým způsobem rozvoj rodiny a zda rostoucí mobilita vede k nárůstu diskriminace vůči ženám na trhu práce. Zodpovězení otázek opřel o analýzu dat z rozsáhlého komparativního výzkumu Job Mobilities and Family Lives in Europe, který se uskutečnil v některých evropských zemích v roce 2007. Z prezentovaných závěrů z tohoto výzkumu vyplývá, že mobilita lidí za prací zvyšuje šance a motivace jednotlivců uplatnit svoji kvalifikaci, zvyšuje produktivitu práce v rámci ekonomiky dané země a přispívá k jejímu ekonomickému rozvoji, její dopady ale nemusejí být vždy a zcela jednoznačně pozitivní a přínosné. Autor v této souvislosti upozorňuje na případné možné problémy a ohrožení, které mohou podlamovat některé z proklamovaných cílů EU, zejména má na mysli genderovou rovnost a demografický růst. Konkrétně upozorňuje na možné a ve výzkumu identifikované nesnáze a těžkosti při kombinování prostorové pracovní mobility s aktivním rodičovstvím (což může vést ke snižování fertility). Prostorová mobilita ale také může zesilovat tradiční dělbu mezi placenou a neplacenou prací mezi partnery, a to zeména u těch párů, které mají děti. Dopady pracovní mobility je pak z tohoto zorného úhlu možné hodnotit spíše jako „ambivalentní“ než jako „jednoznačně pozitivní“.
Obdobně jako první příspěvek, i některé další texty se zaměřují na reflektování rodinných politik v rámci členských států EU. V příspěvku „Questions about the Contemporary Family in Europe“ upozornila socioložka Martine Segalen na to, že rozmanitost rodin a podmínek, v nichž fungují, musí být brána v úvahu při tvorbě politik EU cílených na rodinu v rámci tohoto společenství. Směrování evropské rodinné politiky by se pak mělo kriticky vyrovnat s mýtem „tradiční rodiny“, který je v kontrastu k uvedené variabilitě.
Mary Daly se věnuje tenzím objevujícím se v rodinné politice v éře globalizace, kdy vyšla ze srovnání vývoje těchto politik ve dvou zemích, a to v Německu a Velké Británii ve své stati nazvané „Family policy in a globalised world“. Procesy globalizace vyznačující se podle ní zejména nárůstem mezinárodního obchodu se zbožím, službami i nárůstem objemu obchodovatelného kapitálu na kapitálových trzích, nárůstem počtu osob migrujících za prací, stejně tak jako expanzí nadnárodních společností, intenzifikací komunikace mezi lidmi v důsledku rozšiřování nových komunikačních technologií apod. mají dopady jak na trh práce, tak i na rodinné formace, kdy se nejedná vždy o dopady jen pozitivní. Rodinné politiky by proto podle ní měly brát v úvahu zejména tenze objevující se mezi globalizovanou ekonomikou a lokálními společnostmi (státy), mezi racionalitou a láskou i mezi zájmy rodiny a zájmy jednotlivců.
Příspěvek Janneke Plantengy „Global labour market, national care system“ se zabýval rovněž tenzí – tentokrát však mezi globálním trhem práce a národními systémy péče. Autorka v něm připomíná, že barcelonského cíle, a to naplnění kvóty 33 % dětí ve věku do tří let v předškolních zařízení péče o děti, nedosahují v současnosti ani všechny severské země, konkrétně pak Finsko (zde je podíl těchto dětí „jen“ 26 %). Tato skutečnost ale není jednoduše výsledkem nedostatku zařízení tohoto typu, jako je tomu v mnoha jiných evropských zemích, nýbrž souhry dalších institucionálních podmínek a soukromých strategií. Finsko, stejně jako další severské země, má uzákoněnu garanci formální péče o dítě v tomto věkovém období ze strany municipálních zařízení. V závěru kapitoly pak J. Plantenga formuluje několik výzev rodinné politiky na úrovni individuální, národní, evropské a globální. Na individuální úrovni je podle ní potřeba věnovat pozornost nárůstu participace žen na trhu práce, zejména tehdy, neodpovídá-li této skutečnosti sociální infrastruktura, neboť za dané situace tato disproproporce napomáhá k přetrvávání nerovné dělby pečovatelských závazků na úkor žen. Na národní úrovni je podle J. Pantengy třeba uvést do souladu zájmy trhu práce, zaměstnavatelů, zaměstnanců a jejich dětí tak, aby výsledkem byla efektivní i sociálně spravedlivá opatření, a to z hlediska sociálního, demografického i ekonomického. Na evropské úrovni je zase nutné sladit potřebu stát se kompetitivnější a dynamičtější světovou ekonomikou budovanou na poznání s potřebou modernizace evropského sociálního modelu, kdy je nutné vzít v úvahu, že strukturální překážky a omezení ve sféře práce a rodiny mohou vést k nízké fertilitě i nízké míře zaměstnanosti. Na úrovni globální uvažuje o tom, že rozdílná sociální uspořádání mohou být kompatibilní s otevřenou globální ekonomikou, pokud je v jejich rámci respektována (garantována?) jak příležitost pracovat, tak i pečovat o závislé členy rodiny.
I když sborník reprezentuje jen určitý výsek ze všech příspěvků přednesených na konferenci, je přesto rozsáhlý z hlediska počtu stran i tematiky, kterou pokrývá. V centru jeho pozornosti zůstala především aktuální problematika týkající se dopadů probíhajících globalizačních procesů na současné „evropské rodiny“, kdy tyto dopady nejsou jednoznačné a je možné je dokonce považovat za kontradiktorické. Zatímco na jedné straně můžeme zaznamenat divergenci – jak faktických podob a forem rodiny v evropském prostoru, tak i jejích teoretických konceptů, na straně druhé můžeme evidovat zase konvergenci, a to v demografickém vývoji i v legislativě týkající se rodiny. Vydání sborníku je nepochybně příspěvkem k diskusi o ožehavých otázkách vztahujících se k současnosti i budoucnosti rodiny v kontextu „stárnutí“ Evropy, kdy do popředí vyvstává stále naléhavěji nutnost zabezpečování péče o závislé členy rodiny při souběžně uplatňovaném požadavku ekonomického rozvoje a zajištění konkurenceschopnosti evropského společenství v rámci celosvětové ekonomiky.