Rovnost
nestačí – Zpráva
z evropské konference o rovných
příležitostech „Equal Is not Enough“
Marta
Vohlídalová
Vlámské
Antverpy nejsou jen krásným a
starobylým městem plným historických
památek a
zajímavostí a rodištěm
slavného malíře Petra Paula Rubense, ale
patří
k významným
výzkumným a univerzitním centrům
Belgie. Ve dnech 13. až 15.
září 2006 hostilo toto město evropskou konferenci
o rovných příležitostech
s názvem „Rovnost
nestačí“. Konference byla
pořádána výzkumným centrem The
Policy Research Center on Equal Opportunities,
které sdružuje vědecké
pracovníky a studenty Univerzity
v Antverpách a Univerzity
v Hasseltu. Ačkoliv šlo o
mezinárodní konferenci, mezi
účastníky
konference výrazně převládala
vlámsko-holandská většina. Vedle
množství
studentů a studentek a výzkumníků a
výzkumnic z méně
známých evropských
univerzit a výzkumných pracovišť
nechyběli na konferenci ani odborníci a
odbornice z významných univerzit a
vysokých škol, např. z London
School of Economics nebo Harvardu či Oxfordu. Celou
konferencí se, jak už sám
název napovídá, prolínala
otázka rovných
příležitostí, přičemž zdaleka
největší
důraz byl v příspěvcích kladen na
aspekty etnicity a rasy a dále na
genderovou rovnost.
Konference byla slavnostně
zahájena v podvečer 13. září
v historických prostorách
antverpské radnice, přičemž mezi jinými zde
účastníky přijal i Patrick Jassens, starosta
Antverp. Po uvítání
následovaly
první plenární
přednášky. Prof. dr. Philippe Van Parijs
z Harvardské
univerzity a Katolické univerzity v Lovani ve
svém příspěvku „Equal
opportunities: too much or not enough“ hodnotil
současné teoretické koncepty
spravedlnosti. Po tomto příspěvku
spadajícím spíše do oblasti
sociální filozofie
a politických věd následoval
další velice zajímavý
příspěvek vlámské ministryně
pro rovné příležitosti Kathleen Van Brempt. Ta ve
svém vystoupení přiblížila
návštěvníkům
z ostatních evropských zemí
situaci rovných příležitostí
v Belgii, zhodnotila práci svého resortu
a upozornila na úspěchy i
neúspěchy tohoto ministerstva. Belgie patří
v mnoha sociálních aspektech
k velice pokrokovým zemím. Spolu se
Švédskem je jednou z mála
zemí
v Evropě (a na světě), která umožňuje
homosexuálním párům adoptovat děti.
Pojem gender mainstreaming v Belgii není
prázdnou skořápkou, ale je běžnou
společenskou praxí. Cílem ministerstva pro
rovné příležitosti je aplikace
principu rovných příležitostí (nejen
z genderového hlediska, ale i
z hlediska věku, rasy a etnicity, ...) do všech
oblastí společenského
života, do všech vládních
rozhodnutí a do praxe všech ostatních
ministerstev. Zásluhou
působení ministerstva pro rovné
příležitosti se také podařilo prosadit
kvótní
systém pro zastoupení žen a mužů na
kandidátkách do
evropských, federálních a
místních voleb.
Mezi hlavní neúspěchy Kathleen Van Bremt
považuje přetrvávající
rozdíly v platech mužů a žen a stále
přítomné
genderové stereotypy na trhu práce,
které komplikují kariérní
postup ženám a
brání mužům převzít
větší zodpovědnost v péči o
děti a domácnost.
Druhý
den konference zahájila svým
vystoupením Prof. dr. Philomena Essed
z Antioch University, která ve svém
příspěvku upozornila
na nutnost komplexního pohledu na
problematiku sociálních nerovností.
Jednotlivé aspekty sociálních
nerovností
spolu totiž velice úzce souvisí.
Například gender je vždy vnímán
v kontextu dalších charakteristik, jako
je věk, rasa, sociální postavení a
další (muž černé pleti je něco
jiného než muž bílé pleti,
žena-Evropanka pak
představuje něco zcela jiného než žena-Asiatka atd.). Podle
Philomeny Essed
tedy není možné pracovat při analýze
sociálních nerovností odděleně
s rasou, etnicitou, genderem a věkem, ale je nutné
brát v potaz
všechny důležité sociální
charakteristiky.
Po
tomto plenárním vystoupení
následovalo jednání
v několika paralelních
sekcích, které pokračovalo i třetí den
konference. Jednotlivé sekce byly
zaměřeny na mnoho rozličných témat –
namátkou uveďme např. vzdělanostní
trajektorie, sociální exkluze,
občanství v globalizovaném světě,
sociální
hnutí, rovné příležitosti a diverzita
nebo rovnováha mezi prací a rodinou.
V poslední zmiňované sekci vystoupil mj.
i Walter Van Dongen
z Výzkumného centra
vlámské vlády, který
přednesl velice zajímavý
příspěvek týkající se
rozdělení času mezi
volnočasové aktivity,
vzdělávání, placené
zaměstnání, práci
v domácnosti a péči o děti a
jiné nesoběstačné členy rodiny
v závislosti na věku respondentů.
Vytvořené „mapy“ rozložení
času mezi
jednotlivé aktivity pak porovnával, přičemž
ukazoval, jak se rozložení času
mezi jednotlivé aktivity v průběhu života
mění. Distribuce času mezi jednotlivé
aktivity se proměňuje jinak u žen a jinak u mužů a genderové
rozdíly jsou
v tomto směru v různých evropských
zemích odlišné.
Největší genderové
rozdíly jsou patrné
v jihoevropských zemích
(Itálie, Španělsko, Řecko),
minimální rozdíly vykazují
především skandinávské země.
Velké
množství příspěvků na konferenci bylo
také věnováno problematice rasy a
etnicity. Zájem o tuto tematiku přitom patrně
vychází z faktu, že Belgie
je multikulturní země s velkou rasovou a etnickou
pestrostí a že problém
sociální exkluze, inkluze a koheze
lidí s odlišnou etnickou
příslušností
je pro ni vysoce aktuální.
V sekcích
věnovaných
sociálním hnutím a
rovnováze mezi pracovním a rodinným
životem pak k často
zmiňovaným tématům patřil výzkum tzv.
LGB (což je zkratka pro označení lidí
s neheterosexuální
sexuální
preferencí – „lesbian, gay,
bisexual“), přičemž výjimkou nebyly ani
příspěvky
věnující se problematice transgenderu.
Konference
Equal Is Not Enough byla příjemnou
příležitostí
k setkání mnoha
evropských vědců a vědkyň, studentů i doktorandů
zabývajících se
nejrůznějšími
aspekty sociálních nerovností,
kteří zde měli možnost diskutovat o
výsledcích
své práce s kolegy
z jiných zemí a kulturních
prostředí. Širokým
rozpětím probíraných témat
pak tato konference také poskytla cenné informace
o
současných trendech evropského výzkumu
nejen v oblasti rovných
příležitostí a sociálních
nerovností, ale i v mnoha
dalších sociologických
oborech a disciplínách.