Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy

Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy / Hana Víznerová
 
Evropská kontaktní skupina v ČR (EKS)[1] realizovala od července 2007 do června 2008 výzkumný projekt s názvem Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy[2]. V následujícím textu představíme tento výzkumný projekt, jeho záměry a cíle, stejně jako základní výstup – publikaci, a uvedeme vybrané poznatky z „akčního“ výzkumného šetření a jejich možná využití v praxi.
Ve výzkumu jsme si kladly otázku, jak vnímají lidé, kteří byli nuceni opustit svou zemi a kterým byla v České republice udělena mezinárodní ochrana (azyl), své postavení v české společnosti, zda se setkávají s problémem diskriminace, a pokud ano, v jaké formě a v jakých oblastech jsou vystaveni nerovnému zacházení a diskriminačnímu jednání. Základním předpokladem je skutečnost, že cizinci/ky se statusem azylanta/ky mají téměř shodné postavení, práva a povinnosti jako čeští občané. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou zkušenosti a subjektivní pohled samotných azylantů/tek týkající se jejich životních podmínek a naplnění jejich práv, potřeb a zájmů.
V rámci kvalitativního sociologického šetření bylo uskutečněno 30 rozhovorů s muži a ženami, kteří byli z různých důvodů donuceni opustit svou zemi a v současné době žijí v ČR již jako uznaní azylanti/ky. Respondentky a respondenti pocházejí z Ázerbajdžánu, Běloruska, Ruska, Čečenska, Kazachstánu, Ukrajiny, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Afghánistánu, Sýrie, Moldavska a Somálska. V rámci výzkumného projektu uskutečnilo také pět rozhovorů se zástupci/kyněmi úřadů práce za účelem doplnění pohledu na integraci azylantů/tek o zkušenosti a názory lidí, kteří s nimi pracují a kteří zastupují jednu z institucí státní správy.
Stejně jako ve všech aktivitách a výzkumech EKS jsme kladly důraz na zkoumání genderových aspektů nucené migrace a procesu integrace azylantů/tek do majoritní společnosti. Genderové hledisko nejen ve výzkumu, ale i v praxi, v souvislosti s problematikou migrace a integrace cizinců/nek není dosud v ČR dostatečně respektováno, naším úsilím je proto přispět ke zlepšení této situace a na základě výsledků (nejen) výzkumných aktivit upozorňovat na skutečnosti, že ženy a muži se mohou setkávat s odlišnými překážkami při migraci a integraci a mohou zažívat genderově specifické problémy či diskriminaci na základě pohlaví.
Výsledky analýzy rozhovorů jsou uvedeny v publikaci Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy/Fakta a doporučení[3], jejímž cílem je čtenářům/kám zprostředkovat zkušenosti a názory azylantů/tek a přispět tak k větší informovanosti a porozumění životní situaci a podmínek uprchlíků, kteří přišli do České republiky a žijí v ní.
S respektem k autenticitě jednotlivých příběhů, se kterými se nám naši vypravěči/ky svěřili, jsme v těch částech publikace obsahujících výsledky z rozhovorů daly větší prostor citacím z jejich výpovědí než naší analýze a interpretaci. Vybrané důležité poznatky z rozhovorů jsme komentovaly a uváděly do souvislostí. Součástí každé kapitoly je vedle pohledu samotných azylantů/tek také stručné uvedení do dané problematiky, právní rámec a informace o zkušenostech a příkladech dobré praxe ze zahraničí. Publikace obsahuje i řadu doporučení a rad, která jsou určena nejen institucím státní a veřejné správy, zástupcům/kyním NNO a jiných organizací, kteří s azylanty/kami pracují, ale také nejširší české veřejnosti a věnují se tomu, co může udělat každý/á z nás v běžném každodenním životě.  
Témata, která jsme vybraly na základě analýzy a na která se zaměřují jednotlivé kapitoly publikace, byla v rozhovorech respondenty/kami uváděna v kontextu jejich životních podmínek v rámci procesu integrace jako témata zásadní a určující kvalitu jejich života v České republice. Znalost českého jazyka, informovanost a začlenění na trh práce představují tři oblasti, které přispívají k vytváření podmínek pro plnohodnotný život v nové zemi a které patří mezi stěžejní témata v rozhovorech uváděná. Jaké jsou podle zkušeností našich respondentů/tek možnosti vzdělávat se v češtině, získat potřebné informace nutné k orientaci v nové společnosti a získat legální placené zaměstnání nebo začít samostatně podnikat? Ukazuje se, že azylanti/ky se v období po udělení mezinárodní ochrany v ČR a se statusem azylanta/ky setkávají s diskriminačním jednáním, nerovným zacházením, nemají rovné příležitosti (z hlediska etnicity, národnosti, genderu nebo věku) a nacházejí se v marginalizovaném a znevýhodněném postavení. Často si však kvůli neznalosti neuvědomují, že jejich zkušenosti s neúspěšným naplněním a realizací svých představ a potřeb souvisejí s diskriminačním a nerovným přístupem ze strany majoritní společnosti. Setkaly jsme se u respondentů/tek také s postojem, který vyjadřuje reflexi a problematizaci nerovného postavení této skupiny cizinců/nek v ČR a snahu o změnu stávajících podmínek, na druhé straně ale také u některých s pocity vděčnosti (například při srovnání s životními podmínkami v zemi původu, útěkem a obdobím azylové procedury), smíření i rezignace.    
Problematika rovných příležitostí žen a mužů se objevila v souvislosti s přístupem na trh práce, k informacím nebo ke vzdělávání. Spolu s rozdělením genderových rolí a práce v rodině, genderovými stereotypy a nerovností působí také znevýhodnění vyplývající z etnické a národnostní příslušnosti. Z těchto důvodů se azylanti/ky nacházejí v pozici vícenásobného znevýhodnění. Ukázalo se, že problematickou se stává v emigraci možnost sladění práce a péče o děti, kdy příchozím chybí potřebné sociální sítě podpory (další členové rodiny, příbuzní, známí). Na druhé straně v případě uznávaného „tradičního“ rozdělení rolí a práce v rodině je z existenčních důvodů (ekonomické nutnosti) nemožné toto uspořádání často realizovat. Dochází k proměnám genderových rolí a identit příchozích žen a mužů, mění se dosavadní dělba práce, zodpovědnosti a mocenských pozic ve vztahu (také mj. v souvislosti s životem v nové společnosti – odlišném sociokulturním prostředí). Následkem jsou na jedné straně konflikty i rozpad vztahů a rodin, v jiných případech dochází k  emancipaci a zrovnoprávnění ve vztazích.
V publikaci se věnujeme i dalším tématům, přičemž vždy vycházíme z našeho pojetí integračního procesu založeného na vzájemném respektu, porozumění a aktivním přístupu ke společnému soužití majority a příchozích. Sledovaly jsme, jak respondenti/ky vnímají a hodnotí přístup české majority k azylantům/kám a jiným skupinám cizinců/nek. Z jejich zkušeností vyplývá časté neporozumění a nepochopení životní situace uprchlíků a neznalost české veřejnosti ohledně právního postavení azylanta/ky. Informovanost se ukazuje být zásadním faktorem podmiňujícím často negativní nebo lhostejný postoj a jednání členů majoritní společnosti. Tato skutečnost se potvrdila i při rozhovorech se sekundární cílovou skupinou, kterou tvořili pracovníci/ce úřadů práce. V jejich kompetenci je podpora azylantů/tek v oblasti zaměstnanosti (spočívající zejména v nabídce a realizaci tzv. individuálního akčního plánu). Setkaly jsme se však spíše s neznalostí problematiky nebo „neaktivním“ rezervovaným přístupem odpovídajícím naplňování základních povinností spojených s úředním výkonem a s nedostatečnou genderovou a kulturní senzitivitou.
Jak bylo uvedeno v úvodu článku, základní charakteristikou výzkumného šetření byl jeho „akční prvek“. Naším cílem není pouhé získání informací při jednorázovém rozhovoru s respondentem/kou, ale reflexe potřeb a zájmů cílové skupiny, navázání kontaktů a případné spolupráce. Při setkání s našimi respondenty/kami jsme se v některých případech setkaly s vyjádřením velkého zájmu aktivně se podílet na podpoře a pomoci příchozím uprchlíkům, azylantům/kám i dalším skupinám cizinců/nek žijících v ČR. Podmínky pro rozvoj komunitních aktivit jsou však pro příchozí problematické, úsilí realizovat vlastní projekty často naráží na administrativní a jiné bariéry a končí neúspěšně. Nabídly jsme našim respondentům/kám možnost spolupracovat na aktivitách spojených s projektem (účast dvou respondentů a jedné respondentky na konferenci EKS jako přednášející při prezentaci výsledků výzkumu), ale také na dalších navazujících projektech.
Poznatky, které jsme získaly v průběhu tohoto i dalších výzkumů,[4]  prostřednictvím publikační činnosti zprostředkováváme nejširší české veřejnosti a relevantním státním i nestátním institucím a organizacím, ale rovněž využíváme dále v praxi, v navazujících aktivitách EKS. Jak vyplynulo z výzkumů, zásadní nedostatek se projevuje v oblasti informovanosti na straně příchozích i české majority. Stereotypní pohled a předsudky, se kterými se ve většinové společnosti setkáváme, jsou z velké míry zapříčiněny nedostatečnou znalostí problematiky a individuálních příběhů a konkrétních životních zkušeností cizinců/nek. V rámci navazujících projektů EKS usilujeme o přiblížení těchto individuálních příběhů migrantů/tek žijících v ČR prostřednictvím výstavy fotografií a autobiografických deníků, komiksů nebo mediální kampaně. Na druhé straně chybějící orientace ve fungování nové společnosti na straně příchozích omezuje jejich příležitosti a dostává je často do situací, kde jsou vystaveni diskriminačnímu jednání, kterému se nedokážou bránit. Integrační kursy, které EKS začíná realizovat a které přinesou účastníkům/cím nezbytné znalosti týkající pracovního trhu, kulturního, společenského či politického systému ČR a které zohledňují potřeby a zájmy žen a mužů, by mohly být jednou z cest, jak příchozí v počátcích jejich života v ČR podpořit, ukázat jim, jakým směrem jít, umožnit jejich samostatnost a rovné příležitosti.