Autor diskutuje otázku, zda při posuzování perspektivy resocializace "podnikatelů v násilí a vraždách" dostačují klasická kriteria (osobnost, inteligence, rodinné a pracovní začlenění, nepřítomnost kriminální anamnézy), či zda je na místě za nutnou podmínku úspěšné resocializace považovat i přiznání se pachatele v průběhu trestního řízení tak, jak to dělají někteří znalci. Přehledem empirických studií a rozborem situace pachatele v průběhu trestního řízení dovozuje, že podmínka přiznání se pachatele není - na rozdíl od klasických kriterií resocializace - doložená nálezy empirických studií. Ani situace pachatele v průběhu vyšetřování a před soudem není strukturovaná tak, aby bylo možno přiznání pachatele očekávat. Z nepřiznání viny není navíc možné soudit, že pachatel není s to vinu pociťovat. Autor uzavírá, že u "podnikatelů v násilí a vraždách" se zpravidla nejedná o poruchu osobnosti, ale o defektní hodnotovou orientaci a konstatuje i další, z hlediska prosociálního chování nepříznivé osobnostní rysy. Zdůrazňuje, že při posuzování možnosti resocializace těchto pachatelů je třeba věnovat zvláštní pozornost vyšetření osobnosti. |