Předložený soubor esejů – první kniha v češtině věnovaná irskému filosofovi – má za cíl představit čtenáři rozsah Berkeleyho filosofického díla. Najdeme zde články, jež se zabývají jeho kritikou aristotelského pojetí vnímání, jeho interpretací jazyka fyziky, teorií jazykového významu, jeho koncepcí „common sense“, jeho představou já jakožto aktivní síly, ale také jeho teorií poslušnosti v politické oblasti nebo pozdní filosofií spisu Seiris, který se pod vlivem novoplatonismu a hermetického korpusu vyvazuje z mezí idealismu raného období.
Knihu vydáváme také s nadějí, že přesvědčí čtenáře, aby zaujal vstřícnější postoj k Berkeleyho idealismu, jehož se některé eseje týkají. Možná bychom měli začít tak, že zpochybníme nálepku idealismu, protože se často spojuje s jakousi averzí k realitě. Berkeley sám dával přednost označení „imaterialismus“. Naznačuje to, že mu šlo hlavně o zpochybnění existence matérie či hmoty – zvláštní entity, o níž se hodně mluví ve filosofii i přírodovědě, ale málokdy v běžném životě. Berkeleyho imaterialismus bychom pak mohli číst jako velmi originální pokus odmítnout abstraktní ontologii vědeckého světonázoru a zároveň učinit z vědy součást smyslového světa tím, že ji pojmeme jako hledání jeho zákonitostí.