Křesťanství a česká společnost ve středověku: normy a skutečnost

Koncepce Centra vychází z možností všestranné spolupráce dvou institucí, které jsou schopny studovat otázky křesťanského vnímání společnosti interdisciplinárně v širokém spektru medievistických specializací. Základním metodickým nástrojem u všech zkoumaných témat je sledování napětí mezi obecnými normami středověkého křesťanství a jeho konkrétními podobami v reálném vývoji českých zemí. Současná debata o identitě Evropy se logicky odvolává na křesťanské základy společné evropské kultury. Je však vedena příliš obecně, a to i v případě jádra Evropy považovaného s ohledem na vytčené téma za území v mnohém normativní. Projekt chce proto tuto debatu konkretizovat s ohledem na české země, s tím, že za zvláště kontrastní nástroje považuje sledování poměru křesťanských teoretických norem a skutečně žité formy křesťanství a podílu periferních a centrálních oblastí při formování evropské identity. Cílem přitom není zkoumání dějin církve jako instituce, ale vývoj akceptace křesťanství ve společnosti od doby její christianizace do doby počátků evropské reformace v husitství.

I. Ideová konstrukce projektu:

Současné obecně přijímané koncepce evropské identity jsou neseny představou o vývoji západoevropských zemí, chápaných jako určující kulturní, resp. civilizační centrum. Ostatní oblasti včetně středoevropského prostoru jsou tak v postavení periferie vyvíjející se téměř výhradně v závislosti na recepci podnětů z centra. To je okleštěná představa o „jádrové“ Evropě (Habermas - Derrida) jakožto normě evropské identity. Hlavním ideovým záměrem projektu je proto přispět k adekvátnímu zhodnocení podílu „periferních“ oblastí na formování evropské identity jako celku.
Středověkou Evropu je třeba chápat jako složitě strukturovanou kulturní oblast, homogenizovanou společnou kulturou založenou na křesťanství. Ohlíží-li se současná Evropa po základech své identity, hledá je proto právem ve středověku a v jeho specifickém latinském křesťanství. Závažnou otázkou pro sebeuvědomění Evropy je, nakolik je křesťanství stejně jednotícím prvkem kultur evropských národů jako velkolepý světský projekt evropské moderny založený v osvícenství. Často se operuje ahistorickým konceptem jakéhosi „křesťanství o sobě“, modelovaným podle jeho dnešní podoby. Je proto nutné obrátit se od ideologizovaných konceptů ke skutečnému historickému zkoumání, abychom minulost učinili živou, použitelnou jako explikativní model pro současnost.
Studium středověkého křesťanství je nutné budovat na detailním poznání praxe, tj. toho, jak jednotlivé společnosti a jedinci svou víru, své „křesťanství“ chápali a prožívali. Téma projektu proto formulujeme jako „Křesťanství a česká společnost ve středověku: normy a skutečnost (evropské souvislosti českého tématu)“.
Víra, zbožnost a podoby náboženského života se svou formou i obsahem měnily v prostoru a v čase. Existovaly normy stanovované a kontrolované církví, resp. papežstvím, avšak v tom, jak byly předávány, přijímány a rozvíjeny, se uplatňovala značná různorodost. Křesťanství také nemohlo naráz vytlačit archaické myšlení, s nímž po celý středověk koexistovalo.
Otázka po jednotícím potenciálu křesťanství je nanejvýše aktuální nejen z již zmíněných důvodů, nýbrž i proto, že dosavadní bádání, které se soustřeďovalo především na vývoj církve jakožto instituce, v tom hlavně na její organizaci, ponechávalo stranou vlastní náplň a formy křesťansky formovaného života společnosti.
Jde nám v jistém smyslu o „českou anomálii“, tj. o to, čím a proč se české středověké křesťanství ve svých projevech lišilo od projevů křesťanství ve vybraných středo- a západoevropských společnostech. České země žily a „nalézaly“ křesťanství po svém způsobu. To, že právě zde došlo k prvnímu radikálnímu pokusu o reformaci, nebylo jistě náhodné, nepochybně to tkvělo v dlouhodobě podmíněném specifickém vývoji.
Christianizace Čech byla nerozlučně spojena s procesem vzniku a budování středověkého „státu“. Církev byla v mnohém ohledu těsně spjatá se státní organizací. Víra se jako ideový komplex ani zdaleka nepodobala modernímu vztahu jednotlivce k Bohu, nýbrž mnohem spíše byla komplexním systémem společenských vztahů reprezentovaných souborem rituálů, pravidel a symbolů. V první fázi christianizace byly právě rituály hlavní náplní křesťanství. Disciplinovaly společnost podřízenou státu.
Také rozvoj architektury a umělecké tvorby v českých zemích byl od přijetí křesťanství těsně spjat s rozvojem státu, společnosti a církevních institucí. Hmotná a duchovní kultura v českých zemích se od počátků stala součástí kultury evropské, živě přijímala podněty z dalších zemí střední Evropy a z velkých kulturních center Evropy jižní a západní.
Ve 13. století prošly české země procesem tzv. „druhé christianizace“, charakterizované vybudováním farní organizace, plošným rozšířením křesťanství po celé zemi. S tím souvisí první projevy niterné zbožnosti v širokých vrstvách. Aktivní péče o osobní spásu, umocněná v Čechách na rozdíl od starých křesťanských zemí určitým „neofytským“ zápalem, se stala skutečně naléhavou potřebou. Hlavním prostředkem spásy se již od 12.-13. stol. staly v obecné církvi svátosti. Když ale začali na přelomu 14. a 15. století kazatelé a mistři pražské univerzity pochybovat o účinnosti svátostí poskytovaných nehodnými knězi, cítila se obec křesťanů podvedena a vzala nápravu církve, ztotožněné se společností, na svá vlastní bedra. Provedla – ohněm a mečem – její reformu. České husitství dalo prvotní impuls evropské reformaci.

II. Organizační struktura projektu:

Projekt je určován rytmem mezinárodních vědeckých konferencí (s jednou výjimkou velké publikace zkoumající vztah křesťanství a středověkého státu), jejichž cílem je pravidelné sumarizování výsledků dlouhodobé spolupráce se špičkovými evropskými pracovišti k jednotlivým tématickým modulům.

2005 Mezinárodní konference „Kult svatých ve středověku“
2006 Publikace s mezinárodní účastí „Přemyslovci – budování českého státu“
2007 Mezinárodní konference „Monarchické rituály středověké střední Evropy“
2008 Mezinárodní konference „Christianizace Velké Moravy a Čech v 9.-11. století“
Mezinárodní konference „Evropská dimenze českého umění doby lucemburské (1350-
1420)“
2009 Mezinárodní konference „Čechy a západní Evropa: formy náboženské komunikace“

Jako průběžná dílčí kontrola dosažených výsledků spolupráce budou každoročně organizovány mezinárodní workshopy ve formě kulatých stolů menších specializovaných pracovních skupin.
Výsledky těchto zasedání budou zpřístupňovány v mezinárodních sbornících a v zahraničních časopisech. Jako výsledný výstup pětileté činnosti centra se plánuje velká reprezentační publikace „Křesťanství a česká společnost ve středověku“.
Druhý akcent projektu je kladen na vědeckou výchovu doktorandů. Předpokládá se, že Výzkumné centrum by bylo pracovištěm školícím, přičemž KTF UK a FLÚ AV ČR v této souvislosti hodlají vybudovat společný doktorandský program. Počítá se s tím, že v celém projektu sehraje důležitou roli publikační činnost doktorandů, kteří budou pověřování zpracováním dílčích témat nebo kteří budou publikovat své disertační práce (P. Rychterová, Charismatická zbožnost pozdního středověku a její sociální mechanismy, P. Soukup, Jakoubek ze Stříbra a jeho kázání ke kléru, J. Hrdina, Kuriální politika v Čechách 14. a 15. století, E. Doležalová, Obraz kléru v pražské arcidiecézi v předvečer husitské revoluce).
Je třeba, aby všechny stupně badatelského programu doprovázela rozsáhlá ediční činnost jako forma budování pramenné řešitelské základny (Z. Hledíková, M. Černý, Dvě edice k dílu Jana z Jenštejna, P. Rychterová, Vidění Brigity Švédské a nábožensky vzdělávací traktáty Tomáše ze Štítného, P. Soukup, Synodální kázání Jakoubka ze Stříbra, J. Zachová, Homiliář opatovický, Táž, Kázání doby Husovy).
Všechny badatelské a pedagogické záměry jsou spojeny se stálou spoluprací se špičkovými zahraničními institucemi uvedenými v odd. A3, které již o kooperaci vyjádřily zájem. Je důležité, aby se mezi těmito institucemi a Výzkumným centrem uskutečňovala konstantní a obousměrná výměna předních pracovníků i doktorandů, zejména pro odbornou diskusi a přednáškovou činnost.
Vědecká práce Výzkumného centra je rozvržena do čtyř tematických modulů, okolo nichž se soustřeďují specialisté, kteří by měli Centrum vytvářet. Moduly jsou konstruovány tak, aby pokryly celé společenské a kulturní problémové spektrum. Proto byla formulována následující témata: 1. Religio christiana: od státní k individuální zbožnosti, 2. Centrum a periferie: formy komunikace, 3. Křesťanství a státní moc: ceremonie a rituály, 4. Ordo et artes: hmotná a duchovní kultura. Úvodní modul je zaměřen na první a druhou christianizaci společnosti a obsahuje tedy problém vzniku státu, středověké společnosti a křesťanství jako individuálního pohledu na svět. Druhý modul se zaměřuje na obousměrné ovlivňování centrálních oblastí (ve smyslu českém i evropském) a oblastí na okraji dobového významu. Třetí modul cílí k objasnění té dimenze křesťanství, která se promítá do světa gest a symbolů, jenž je komplementární rovinou světa reálného. Kategorie ordo a artes pak uvozují v augustinovském smyslu problematiku interpretace světa a s tím spojené obraznosti a uměleckého zobrazování.

1. Religio christiana: od státní k individuální zbožnosti

Modul navazuje na projekt „Christianisation and State-formation in Northern and Central Europe, c.900-c.1200“ koordinovaný univerzitou v Cambridgi a Centrem medievistických studií v Bergenu. Východiskem je hypotéza o christianizaci jako „revoluční modernizaci“. Zkoumán bude jednak sám průběh christianizace na Velké Moravě a v Čechách stejně jako konkrétní skutečně praktikovaná podoba nového „státního“ křesťanství. Na to navazuje téma počátků „druhé christianizace“ ve 12. a 13. století, dále konkretizované výzkumem ideálu svatosti v 11.-13. století. Záběr výzkumu dosahuje 15. století, které je charakterizováno náboženskou radikalizací přerůstající v konfesionalizaci. Jako významné „sondážní nástroje“ se v této souvislosti jeví zkoumání kazatelství jako určujícího faktoru reformní polarizace v prostředí církevní elity a konfesní příslušnosti šlechty jako odrazu sociální a náboženské strukturace společnosti. V rámci modulu se počítá s edicemi.

2. Centrum a periferie: formy komunikace

Modul je zaměřen na výzkum způsobů a forem integrace české středověké společnosti do stávajícího křesťanského světa, resp. Evropy. Východiskem je myšlenka kulturního transferu mezi centrem (především římská říše, papežství a ostatní celky západní Evropy) a periferií (české země, Polsko, Uhry). Centrálním tématem je charakter reakcí periferních společností na inovativní procesy z centra, především v oblasti církevní organizace, kultu, rituálů a individuální a skupinové zbožnosti. Zkoumány budou: 1. papežská kurie a její vliv ve střední Evropě 13. a 14. století, 2. intronizační rituály v českých zemích a říši jako výraz komunikace mezi centrem a periferií, 3. české země a Polsko ve 13. stol., jejich vzájemný vztah a vztah k říši na úrovni přebírání symbolů a norem, 4. projevy lidové zbožnosti v době předhusitské ve vztahu k náboženským hnutím západní Evropy, 5. vzájemné vztahy jednotlivých zemí České koruny v období konfesijního rozkolu a jejich specifické reakce na podněty z centra.

3. Křesťanství a státní moc: ceremonie a rituály

Modul rezonuje s jedním proudem současné medievistiky a v domácím rámci navazuje na výzkumy F. Šmahela (dvorské slavnosti, královské pohřby) a Z. Hledíkové (církevní správa). Z rejstříku možných témat bude brána v úvahu řada dílčích výzkumných úkolů, většinou určených pro doktorandy nebo mladé badatele: 1. intronizace českých panovníků a církevní korunovační rituály, 2. korunovace a dvorské rituály královen, 3. vjezdy králů a královské slavnosti, 4. mezinárodní poselstva a setkání panovníků, 5. proroctví ve vztahu k české královské pověsti, 6. místa a památky historické „paměti“, 7. univerzitní slavnosti, 8. slavnosti církevního roku ve farních osadách. Jako školitelé a konzultanti by se podíleli členové nebo Fellows CMS, tj. významní specialisté z akademických i univerzitních pracovišť.

4. Ordo et artes: hmotná a duchovní kultura

Modul je zaměřen na zkoumání evropské dimenze duchovní a hmotné kultury českých zemí. V centru pozornosti budou stát vazby českých zemí k oblastem sousedícím s českým prostředím a klíčovým centrům evropské kultury. Důležitým aspektem pracovního zaměření bude nejen to, jakým způsobem a v jaké míře byly v českých zemích přijímány nové cizí podněty, ale i odezva české architektury a umělecké tvorby v řadě evropských regionů. Zejména v době Karla IV. a Václava IV. se totiž české země a jmenovitě Praha staly jedním z nejvýznamnějších kulturních center Evropy.
V rámci modulu budou zpracovávána dílčí témata: Duchovní kultura doby christianizace společnosti; církevní hodnostáři na dvorech českých panovníků jako fundátoři, stavebníci a objednavatelé uměleckých děl; církevní instituce, vysoká šlechta a města a jejich sakrální fundace za vlády Jagellonců v Čechách; formy recepce a transformace západoevropského a italského umění ve střední Evropě ve 12.-15. století; sakrální architektura a umělecká díla 13.-16. století v jižních a jihozápadních Čechách.

Vědecké projekty