- Tatiana Sedová, Práca, 5. oktobra 1999:
Ak berieme vážne trochu ironicky mienenú sentenciu R. Musila, že "autor je vždy neobyčajný muž: cíti buď neobyčajne odvážne, alebo neobyčajne obyčajne, ako vzor pre napodobenie pred nami rozprostiera svoj tak či onak usporiadaný duchovný systém", je jasné, k akému zoologickému autorskému druhu možno Koťátka priradiť."
- Aleš Haman, Literární noviny 21/1999:
Původně byla tato bytost vedoucím pracovníkem v nějakém patrně vědeckém ústavu, v přítomnosti přemítá ve své izolaci o živočišné povaze svého jsoucna, neschopna rozhodnout, zda je spíše ptákem nebo kočkou... Vytváří situace, kde ze slov vzniká paradoxní svět, v němž nesmyslné se mísí se smysluplným, živé s neživým, přenesené významy s přímými - kde zkrátka mizí hranice mezi zdáním a bytím, mezi subjektem a objektem. Tento paradoxní svět, kde jsoucna nejsou od sebe oddělena mřížkou racionálního myšlení, kde jedno přechází v druhé, připomíná svět mýtu.
- Tatiana Sedová, Organon 1/1999:
Už pri prvom priblížení je zrejmé, že autor odmieta existenciu významu v zmysle platónskych abstraktných entít, hoci nezachádza tak ďaleko ako Quine, podla ktorého význam je mýtus; odmieta aj ideačnú konciepciu umiestňujúcu významy do vedomia subjektu.
- Michal Schindler, Tvar 10/1999:
Mění se jen forma, problém zůstává v podstatě týž - houština polysémie prorůstající všemi životními rovinami. ... Spojnice vedou nejen k oné mrazivé existenciální absurditě beckettovského typu, ale asi především k imaginativní variabilitě ražení borgesovského (příznačná souvislost s Fantastickou zoologií)."
- Marián Zouhar, Host 4/1999:
Dominantnou ideou je vybudovať teóriu významu bez toho, aby bolo treba postulovať významy ako entity sui generis... Lakonicky povedané, cielom je formulovať teóriu významu bez významov.
- Nikolas Proksch, Aluze 3-4/1999:
Sotva se na sypkém písku významů udržíme, a když už máme dojem, že se nám to povedlo, někdo hodiny otočí a my znovu padáme, kloužeme a víříme. Jsme prostě ve světě, kde vládne princip nejistoty a relativity, mnohoznačnosti a ironických vtipů, snů skutečnosti a skutečnosti snů... A tak se ocitáme v labyrintu významů (a významů významů), otázek, hádanek, náznaků, v labyrintu, odkud nevede jediný pravý a správný východ.
- Tomáš Marvan, Aluze 1/2001:
Tím, že nedoporučuje upřednostňovat nějaký centrální princip determinace významu promluv na úkor ostatních relevantních principů, dospívá autor v knize k velmi liberální pozici...
|
