Gli uomini d'onore, ctìní muži èi muži cti, byli
poprvé oznaèeni jako mafiosi èi mafiusi a jejich
spoleèenství pojmenováno vnìjším svìtem jako
mafie na konci první poloviny minulého století.
Tenkráte se maffia psalo ještì se dvìma „f".
Sicilská mafie, l'onorata societa, spoleènost pro
vzájemnou pomoc, existovala zcela jistì pøed
sedmnáctým stoletím (snad již kolem roku tisíc).
Slovo „mafia" pochází pravdìpodobnì z
arabštiny, v italštinì oznaèovalo pùvodnì
aroganci, dále odvahu, schopnost zastrašovat,
ochraòovat, zaklínat, zaøíkávat, vymýtat duchy a
ještì také bylo oznaèením pro èarodìjnice.
Z vnìjšího pohledu se mafie jeví strukturovaná
hierarchicky. V èele stojí jeden šéf – capo dei
capi, hlava hlav, šéf šéfù. Struktura je zvnìjšku
zøetelnì rozlišitelná. Vztahy podøazenosti a
nadøazenosti jsou urèeny tím, kdo ke komu
promlouvá více a kdo komu více naslouchá, kdo s
kým mluví ménì. Nerozlišuje se mezi „pravdou",
„krásou" a „dobrem". Jde o jednu tutéž
záležitost: Rispetto – úcta, vážnost, respekt…
Zde však analogie mafie s informovanou
spoleèností – kdo má více informací, zøejmì více
naslouchá, je tak blíže u vrcholu moci – konèí.
Kdo v mafiánském spoleèenství mlèí, požívá, nebo
mùže požívat, dokud mlèí, vážnosti a úcty
(pravdu, krásu i dobro). Ten, kdo mluví, není brán
vážnì. Neinformuje, nesdìluje, nepodává tedy
informace, ale mluví pro pobavení tìch, kteøí vìdí
a mlèí (mafián se nesmìje, ale baví se, tento jev
není zvnìjšku pozorovatelný). Kdo mluví, dává
Je-li to, co je uctíváno a ctìno (pravda, krása,
dobro), vysloveno, svou vážnost a opravdovost,
krásu, pravdivost i spravedlnost, pro mluvèího i
posluchaèe – pøíslušníka mafie – zcela ztrácí.
Vyslovená pravda je již nepravdivá, nemùže být
ani krásná. Rispetto – „vìdìní", „krása",
„morálka" – se ztrácí, vyjde-li na svìtlo jazyka.
Z vnitøního pohledu se mafie nejeví nikterak
organizovaná, nemá žádnou strukturu (nelze zde
nepøipomenout jistou analogii: státní bezpeènost
režimu pøedcházejícího aktuálnímu mìla
paranoickou snahu odhalit èi zkonstruovat za
každou cenu pevnou hierarchickou strukturu tzv.
disidentského spoleèenství. To žádnou vnitønì
strukturovanou organizaci nemìlo, navenek však
jako strukturované mohlo a muselo být nahlíženo
proto, aby mohlo být uchopeno a reprimováno).
Zvnitøku se mafie jeví, jak øíkají její pøíslušníci,
„come l'aria che si respira, siamo dentro di essa,
ma non si può afferrare" – jako vzduch, který
dýcháme, jsme uvnitø ní, ale nelze ji uchopit.
Sicilská mafie (oznaèení svìta vnìjšího mafii) není
schopna komunikovat s okolním svìtem. S ním
mafie nemluví, projevila by tím svou podøazenost,
pouze naslouchá a opovrhuje jím, svìt, který se
nahlas bere vážnì, svou vážnost pro mafii ztrácí.
Okolnímu svìtu se naopak nedostává odpovìdi na
jeho otázky. Prostøedníka v komunikaci mezi mafií
a státem (okolním svìtem) vytváøí zloèin èi
organizovaný zloèin, který se na této komunikaci
pøiživuje, kopíruje vnìjší strukturu mafie a pøejímá
jí jako svou strukturu vnitøní (a jak dále uvidíme,
pøejímá vnìjší strukturu okolního svìta); bývá
oznaèován též jako mafie (nìkdy též jako nová
mafie) nebo pøátelé pøátel.
kriminálním zpùsobem oboustranná. V místech
ovládaných mafií, v místech absence státu, kde
této komunikace mafie s vnìjším svìtem není
zapotøebí, opravdový zloèin neexistuje.1
Pøíslušníci mafie vìdí, že budou-li se chovat jako
muži cti, budou odmìnìni, v opaèném pøípadì
budou potrestáni. Neexistují však žádná vnitøní
kritéria, normy a zákony mafie, které by
pøedepisovaly, co je chování muže cti. Pøíslušník
mafie tak nikdy neví, zda se chová správnì nebo
ne, zda bude potrestán nebo odmìnìn (výjimku
tvoøí pøíklady spojené s pøílišným mluvením mimo
mafii, jde o projev pøíslušnosti k jiné struktuøe,
tím se pøíslušník mafie ze své spoleènosti
vyøazuje: „cu è surdu, orbu e taci, campa
cent'anni 'mpaci" – kdo je hluchý, slepý a nìmý,
dožije se sta let). Mafioso je nucen se chovat (ne
mluvit) podle svého nejlepšího svìdomí, zùstává
vždy na pochybách. To, co se zvnìjšku jeví jako
trest, pouze odstraòuje nestability ctìné
spoleènosti (l'onorata societa), není tedy
trestem, zachovává mafii ve fungujícím stavu.
Smìøuje ke koherentnímu uspoøádání obecných
pøesvìdèení ve vztahu k realitì: k okolnímu svìtu.
Moc mafie èasto koinciduje s mocí státu, mohou
mít stejné cíle.
Pro mafii etika a pravda v jazyce neexistují,
pravdu a dobro nelze výslovnì vyjádøit.
Svìt na zásuvky
Mafie je sama o sobì spoleèností otevøenou.
Sama o sobì netvoøí žádnou strukturu. Její
strukturovanost, uzavøenost a kriminální
charakter se poèíná stykem se strukturovaným
okolním svìtem – se státem. Pøipojením Sicílie k
Itálii 21. øíjna roku 1860.
![[made with GoClick]](imgs/goclick.gif)
