Spojitost mezi reklamou a zbožím je èasto malá, je-li vùbec
jaká. Domnívat se, že reklama slouží k propagaci zboží a
informaci spotøebitele (ve smyslu podávání spotøebiteli
užiteèných zpráv, jinak ovšem spotøebitele in-formuje tedy
manipuluje) jest dosti naivní a alibistické tvrzení mající svùj
pùvod v zájmu reklamních agentù - jejich jediným cílem je
zkasírovat zadavatele reklamy a pøedevším pøilákat k sobì
pozornost tak, aby bylo možno co nejèastìji zopakovat výše
uvedené - a v pohodlnosti spotøebitele - je snadnìjší
demonstrovat sobì èi svému okolí, že se mne reklama netýká
tím, že si nekoupím vùz na který nemám.
K èemu tedy slouží reklama? Jaký jest její cíl inzeruje-li
napøíklad telefonní spoleènost služby, které není schopna, nejen
kvalitnì, ale vùbec zajistit? Zdùrazòuje-li se bezpeènost (a
pohodlí)tak vražedného (a nepohodlného) prostøedku, jakým
jest obsoletní automobil?
Postup pøípravy reklamy se rozpadá do nìkolika èástí. V
každém kroku pøevládají jiné zájmy. Zadavatel reklamy,
reklamní spoleènost realizující reklamu, "tvùrce" (napø. režisér),
ten, kdo reklamu vysílá, pøíjemce reklamy, atd. Pùvodní zámìr
každého èlánku se tak v celém procesu vytrácí, podobnì, ale v
nesrovnatelnì vìtší míøe, jako se vytrácí informace v procesu
od novináøe ke ètenáøi nebo divákovi zpráv. Zámìr reklamy
však nabývá jiný, institucionální charakter.

(a) Reklama nemùže lhát. Nemùže tedy ani øíkat pravdu.
Ergo neinformuje (ve smyslu podávání zpráv).

(b) Reklama neslouží k prodeji zboží. Slouží ke korupci.
Korumpuje pøedevším individuum na instituci.

Konec reklamy

Reklama je hnací silou informovaného svìta, jeho nutným
pøedpokladem. Bez reklamy by nevyšly noviny a èasopisy,
televize by unudìnì civìla do svìta bez jiskry, spádu a napìtí,
bez hlubokých sdìlení a úsmìvných i smutných lidských osudù,

spousta velkolepých projektù by zùstala jen v hlavì géniù.
Neobjeví-li se jednoho dne reklama v televizi a na ulicích
pøestanou vycházet noviny a fungovat televize. Svìt zachvátí
úzkost. Instituce budou ještì nìjaký èas bloudit mediálním a
medialisovaným svìtem, až nakonec usednou na chodník,
zapomenou svá identifikaèní èísla, znehybní a poddají se smrti.
Jsou to média, axis mundi, která zprostøedkovávají spojení
institucí s øádem, s nebem a peklem. Existence institucí je možná
jen díky tomuto spojení, jen ono propojení mùže reprodukovat
chaos jako uspoøádaný, díky nìmu jsou všechny instituce ve
støedu svìta stejným zpùsobem, jen média umožòují získat
pevný bod, umožòují ustanoveným individuím zorientovat se v
institucionálním svìtì a žít zde skuteènì a plnoprávnì spolu s
automatickými praèkami poslední generace.
Neobjeví-li se jednoho dne reklama v televizi a na ulicích
svìt se ponoøí do chaosu. To co zdánlivì vypadá reklamní objekt
- bude bez obsahu, nebude nikam odkazovat. Svìt ztratí svùj
smysl.

Funkce reklamy v institucionálním, informovaném svìtì
je analogická funkci umìní ve svìtì individuálním.
Reklama jest institucionální umìní.