Kalendárium únor 2004
15. 2. 1935 v Praze zemřel český anorganický chemik Bohuslav Brauner. Narodil se 8. 5. 1855 v Praze. Byl vnukem jednoho ze zakladatelů českého průmyslu K. A. Neumanna (1771-1866) a synem staročeského politika F. A. Braunera. Studoval na pražské technice a současně na univerzitě anorganickou chemii. U německého chemika R. W. Bunsena (1811-1899) se na univerzitě v Heidelbergu zdokonaloval v laboratorní praxi. 1880 obhájil v Praze doktorát, od 1890 byl mimořádným a od 1897 řádným profesorem pražské univerzity. 1877 se stal prací O atomech a mocenství některých prvků, jakož i o pravidlech v číslech atomových stoupencem a propagátorem Mendělejevova periodickélho zákona a periodické soustavy prvků. S Mendělejevem se setkal 1883 a 1902 v Petrohradě a 1900 v Praze. Celých 40 let se zabýval studiem prvků vzácných zemin, u pěti stanovil relativní atomovou hmotnost, existenci promethea předpověděl v roce 1902 (objeveno bylo 1945). V 80. letech 19. století předpověděl existenci izotopů a 1888 navrhl jako základ pro relativní atomové hmotnosti prvků kyslík. Jeho návrh byl přijat v roce 1906 a platil do roku 1961. První na světě odhalil radioaktivní vlastnosti jáchymovských rud. V jáchymovském smolinci objevil v roce 1875 pomocí spektrální analýzy neznámý prvek s neobyčejnou intenzitou záření, ale pro nepochopení rakouských úřadů se mu ho nepodařilo izolovat. Dokázali to až manželé Curierovi.
24. 2. 1304 se v Tangeru narodil a 1368 nebo 69 v Maroku zemřel arabský cestovatel Ibn Battúta. Vystudoval práva a teologii a ve 23 letech vykonal pouť do Mekky, odtud pokračoval do Palestiny, Sýrie a Libanonu. Navštívil Mezopotámii a Persii, na tři roky se znovu vrátil do Mekky. Po té procestoval ostrov Zanzibar a východní Středomoří, malou Asii, navštívil Cařihrad, Krym, jižní Povolží, Bucharu a Chivu, dostal se až do údolí Indu. V Dillí a na Maledivách byl z pověřen císaře devět let soudcem. Cestou do čínského Pekingu procestoval Cejlon a Ásám, navštívil Sumatru, Malabarské pobřeží Indie a Sýrii. Do svého rodiště se vrátil po 24 letech v roce 1349. Trasa jeho cest byla odhadnuta na 120 000 km. V roce 1349 se pak vydal do Evropy, na Pyrenejský poloostrov do Andalusie a Granady. 1352-53 z pověření marockého sultána cestoval vnitrozemím severozápadní Afriky, celým Marokem a západní Saharou do Timbuktu na řece Nigeru. Při zpáteční cestě překonal saharská pohoří Air a Ahaggar a přes horská pásma Atlasu se vrátil do Tangeru. Sultán pověřil svého sekretáře aby cestovatelovy poznatky a dojmy zapsal a vznikl cestopis RIHLA (Cesta), který patřil k největším zeměpisným dílům své doby. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, český překlad vyšel v roce 1961. Battúda je považován za největšího cestovatele islámu.
28. 2. 1901 se v Portlandu ve státě Oregon v USA narodil a 19. 8. 1994 v Big Sur v Kalifornii zemřel americký chemik a fyzik Linus Carl Pauling. Studoval na univerzitě v Oregonu a doktorát z chemie, fyziky a matematiky získal na Kalifornském technologickém institutu (Caltechu) v Pasadeně, kde také působil 1931-67 jako profesor a vedoucí katedry chemie a chemického inženýrství. 1967 se stal profesorem v San Diegu. Leta 1925-27 strávil v Evropě v Ústavu teoretické fyziky v Mnichově, kde se seznámil mj. s W. K. Heisenbergem (1901-1976), W. Paulim (1900-1958). Po návratu začal studovat molekulární struktury a zdokonalovat Lewisovy (1875-1946) teorie chemických vazeb. Pauling je spolutvůrcem teorie valenčních struktur, hybridizace, jevů mezomerie a rezonance. Za výzkumy podstaty chemických vazeb a jejich využití při objasňování struktury komplexních sloučenin mu byla v roce 1954 udělena Nobelova cena za chemii. Jako jeden z prvních usoudil, že molekuly deoxyribonukleové kyseliny jsou uspořádány do šroubovice, chybně se však domníval, že se tato šroubovice skládá ze tří molekul. Objevení a obhájení teorie dvojité šroubovice vynesla J. D. Watsonovi a F. H. C. Crickovi Nobelovu cenu. Pauling pracoval na tzv. molekulární teorii chorob, v 60. letech přišel s teorií o protirakovinném působení vitamínu C a jeho léčebných účincích při rakovině zažívacího ústrojí. Sám bral od roku 1965 10 g denně, ale teorie v klinické praxi potvrzena nebyla. Stal se bojovníkem za zákaz všech jaderných zbraní a iniciátorem výzvy k zákazu pokusů s jadernými zbraněmi. Za tuto činnost mu byla v roce 1962 udělena Nobelova cena míru. Stal se druhým vědcem na světě (po M. Curieové- Sklodowské) vlastnícím dvě Nobelovy ceny.
