Kalendárium prosinec 2003
18. prosince 1787 se v Libochovicích narodil a 28. 7. 1869 v Praze zemřel český lékař a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. Vědecky pracoval již v době svých studií na pražské lékařské fakultě a krátce po doktorské promoci se pokoušel získat profesuru na některé z lékařských fakult habsburského mocnářství. Svou úspěšnou kariéru evropsky proslulého badatele zahájil ve Vratislavi. Zabýval se fyziologií, biologií, embryologií, histologií, farmakologií, srovnávací anatomií a antropologií, učinil řadu významných objevů. Fyziologii formuloval jako samostatnou lékařsko-biologickou vědu. Mezi jeho nejslavnější objevy patří formulace buněčné teorie z roku 1837 a popis vláken v srdci nazvaných jeho jménem. Položil základy k pozdější daktyloskopii, mnoho svých nápadů nepublikoval, ale jsou uloženy v pracích jeho žáků.
V Praze se stal vůdčí osobností lékařské fakulty i celé univerzity a jedním z hlavních aktérů boje za osamostatnění české vědy a české emancipace. Jako první z profesorů přednášel i zkoušel česky. Spoluzaložil časopisy Krok (1821) a Živu (1853). Vypracoval komplexní plán založení vrcholné badatelské organizace Akademie. Inicioval založení Spolku českých lékařů a Časopisu lékařů českých (1861-1862). Počátkem 60. let se stal poslancem zemského sněmu a 1867 advokátem rovných práv pro všechny národy monarchie.
19. prosince 1741 na tehdy neznámém (dnes Beringově) ostrově ztroskotal a na kurděje zemřel dánský mořeplavec Vitus Jonassen Bering. Narodil se 1681 v Horsens, ve dvaceti letech odešel na moře. Do svých služeb ho přijal car Petr I. (1672-1725) v touze zjistit hranice ruské říše a přesvědčit se o existenci úžiny mezi Amerikou a Asií a proto ho těsně před svou smrtí jako velitele a námořního kapitána vyslal k prozkoumání Kamčatky. Tři roky putoval Beringg se svou expedicí přes celou Sibiř až na Kamčatku k ústí stejnojmenné řeky, kde postavili loď, a 14. 7. 1728 vypluli k neznámé zemi. Objevili a pojmenovali ostrov Sv. Vavřince a objevili průliv objevený S. I. Děžněvem (1605-1673) v roce 1648. Měření a popisu Beringovi výpravy použil J. Cook (1728-1779), který pak dal průlivu Beringovo jméno. Bering se na Kamčatku vypravil znovu v roce 1733. Na lodích Svatý Petr a Svatý Pavel konečně 15. 6. 1741 vypluli k americkým břehům. Lodi se však v mlze navzájem ztratily. Svatému Pavlu velel A. I. Čirikov. K americkému pobřeží doplul a s velkými ztrátami na životech se v říjnu 1741 vrátil na Kamčatku.
Bering na Svatém Petru minul bez povšimnutí Aleuty i Aljašku a americký kontinent spatřila hlídka v okolí hory sv. Eliáše. Po několikahodinovém zakotvení u ostrova Kajak dal Bering povel k návratu, ztroskotali však na tehdy neznámém ostrově v Komandorských ostrovech, nouzově přezimovali, mnozí zemřeli na kurděje a zbylí trosečníci se v srpnu 1742 na opraveném vraku přeplavili zpět na Kamčatku. Prvními Evropany, kteří spatřily oba břehy průlivu mezi Starým a Novým světem a objevili Aljašku byli v roce 1730 podkormidelník I. Fjodorov (+1733) a zeměměřič M. S. Gvozděv, kteří také vystoupili na břeh a pobřeží topograficky zakreslili. Jejich záznamy však zůstaly dlouho nezpracovány a zpráva o objevu Aljašky se do Petrohradu dostala až v roce 1738. Bering tedy nemohl jejich záznamy pro svou cestu použít. V roce 1867 prodalo carské Rusko Aljašku Spojeným státům americkým.
25. prosince 1983 zemřel malíř Joan Miró Ferra. Narodil se 20. dubna 1893 v Barceloně Od 1907 na přání otce zlatníka a hodináře navštěvoval obchodní školu v Barceloně a současně vstoupil na Akademii krásných umění La Escuela de la Lonja. Jeho učitely byli mj. i krajinář Modesto Urgell Inglada a profesor dekorativního umění José Pasco Merisa. 1910-11 pracoval jako účetní v obchodní firmě v Barceloně. Jeho nemoc a nervové zhroucení přesvědčilo otce ke koupi usedlosti v Montroig a Joan se začal věnovat pouze malování. 1912 se na Akademii Franciska Galiho v Barceloně setkal s pojetím francouzského umění a básnictví a malířství se pro něj stalo neoddělitelnou veličinou. 1913 se seznámil s Gaudím a keramikem Artigasem. S Ricartem pracoval ve svém první ateliéru. 1916 se potkal s obchodníkem s uměním Josepem Dalmauem, který mu v roce 1918 ve své galerii umožnil první samostatnou výstava.
I když nesděl přesně stejnou techniku analýzy jako Picasso a Braque, k podpoření dojmu používal také geometrické tvary. Výstava úspěšná nebyla a tak 1919 odjel do Paříže, kde ho Picasso uvedl mezi pařížské umělce. 1920 se setkal s dadaisty Reverdym, Tzarou a Maxem Jakobem a účastnil se Dada festivalu v Salle Gaveau. 1921 odjel podruhé do Paříže. Od katalánského sochaře Pabla Gargalla si pronajal studio a Dalmau mu zorganizoval první samostatnou výstavu v Paříži v galerii La Licorne, kterou uváděl Maurice Raynal, ale úspěch se opět nekonal. 1923 se seznámil s Ernestem Hemingwayem, Jacquem Prevertem a Henry Millerem a došlo ke zlomu v jeho chudobě - jeho díla se stávají slavnější. Ve svém umění s nadšením přijal nastupující surrealismus, nechal se vést svou představivostí a samostatná výstava v galerii Pierre v Bonapartově ulici v roce 1925 zaznamenala velký úspěch u veřejnosti i u odborné kritiky. Následuje samostatná výstava v New Yorku ve Valentine Gallery, spolu s Massonem, Ernstem, Man Rayem u příležitosti premiéry filmu Luise Buňuela "L´Age d´Or" (Zlatý věk) v Paříži.
1937 vzniká nástěnná malba "Žnec" pro pavilón republikánského Španělska na Světové výstavě v Paříži. 1941 instaluje retrospektivní výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku, kterou organizuje James Johnson Sweeney a současně také vydává Miróovu monografii. 1957 spolu s Artigasem navštívil jeskyni Altamira, kde hledal inspiraci pro stěnu UNESCO. Jeho retrospektivní výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1958 putuje také do Los Angeles. Získává Guggenheimovu velkou cenu za "Zeď luny" a "Zeď slunce" pro UNESCO. 1962 má velkou retrospektivní výstavu v Galerii moderního umění v Paříži, 1966 v Japonsku v Národním muzeu moderního umění v Tokyu, Kyoto. 1970 spolu s Artigasem vytváil velkou keramickou stěnu pro letištní halu v Barceloně, dále pak tři monumentální keramické stěny a vodní zahrady pro skleněný pavilon na Světovém veletrhu. v Osace. 1972 dokončil soubor 12 litografií se souhrnným názvem Lithographe I. 1975 se koná neoficiální otevření Miróovy nadace - Centre d´Estudis d´Art Contemporani, Barcelona a světlo světa spatřuje oceňovaný cyklus Lithographe II, který reprezentuje Miróovu grafickou tvorbu sedmdesátých let. .
