èi divák, ten je veøejnì obchodovatelný, že ona
Petøíèkova otevøenost je pøedevším otevøeností
vùèi pracím práškùm nebo znaèce obrazovky, že
obrazového vtipu pøíliš nevidíme (má Petøíèek na
mysli Gumáky? Nováky? snad dokonce vtipy v
novinách? nejde spíše o satiru svého druhu?
možná se pohybujeme na jiných místech),
nezbude nám než souhlasit, že orální vtip se šíøí
veøejnì a neomezenì, není vázán na soukromá
média, jeho dosah je dosahem jeho vtipnosti,
vynechává okruhy, které jej vtipným neshledávají
(možná to jest pøíèinou, že M. Petøíèkovi jr. se
vtipy vyhýbají), a zasahuje i místa, které jsou
mimo podezøení. Vytváøí paralelní (je jedno zda k
otevøené èi uzavøené struktuøe) otevøenou (v tom
smyslu, že nepostižitelnou nebo pøedem
nedefinovatelnou) strukturu. Není jej možno (až
na výjimku, o nich se zmíníme dále), jinak než
drastickými prostøedky nijak omezit, jediným
hmotným médiem je jeho pøíjemce.
Obraz(k)ový vtip oproti tomu je omezen na
médium, jen v závislosti na médiu mùže být
pøenášen a (omezíme-li se na televizi) šíøí se z
centra do periferie, od zdroje k pøíjemci. Struktura
mediálního tržištì technických obrazù je pøesnì
urèena, pøíjemce si nevybírá „zprávu", ale ta si
vybírá jeho: tvùrci technických obrazù konstruují
svá sdìlení dle vìku, sociálního postavení, podle
zaøazení pøíjemce v mediální struktuøe. Nìkteré
zprávy jsou urèeny Petøíèkovi (napøíklad
obrázkové vtipy, reklama na sušenky), jiné pro nìj
urèeny nejsou. Dosah technických obrazù
(televize a novin) je vymezen (tedy v tomto
smyslu uzavøený).
o tom, že klasická logika zde selhává,16 není na
místì. Obraz je zde, nebo je zde obraz jiný, je-li
zde obraz jiný, není zde obraz pùvodní. Vidíme-li
více obrazù najednou, jde o interferenci, zmatek,
nevidíme nic, obraz ztratil svou moc. Ostatnì, u
obrazù nemá smysl o nìjaké logice mluvit, ta je
právì lineárním kódováním obrazu, není dùvodu
jej kódovat jinak.
Na Petøíèkovu rétorickou otázku, kde v
otevøeném prostoru obrazových médií, na
mediálním tržišti, je moc lokalizována (odpovìï
má znít: nikde), je odpovìï jednoznaèná: u
zásuvky, která média oživuje.
Nemáme zde na mysli jen lidský zámìr. Není-li co
propagovat, nefunguje-li reklama, mediální tržištì
se nekoná.
Divák si pak místo televize zaène vyprávìt vtipy a
chroupe zlevnìné sušenky. Petøíèek si posteskne:
mizí nám obrazový vtip. Vzápìtí se zaraduje: na
druhé stranì se množí orální anekdota. Pak si
odplivne a jde koupit zlevnìné sušenky. Budou se
mu v noci hodit. Zákony logiky ho buï spát
nechají, nebo ho spát nenechají. Tak nahlídne, že
zákon nevylouèeného tøetího je nesmysl.
IX. Obraz a moc II
Pro televizního diváka je nápadná jedna vìc: z
televize se až na výjimky nic nedozví. Zprávy jsou
si den co den podobné, zdá se, že jediná zpráva,
kterou televize podává, je o ní samé (pøetrhne-li
se film), nebo že svìt je neuvìøitelnì tajemný a
nelze jej poznat.
Televizní zprávu pøedstavuje pøedevším zpùsob
moderování, znìlka, dekorace a design studia,
obleèení moderátora, režie atd. To, co si
pamatujeme ze zpráv, je pøedevším jméno a
skuteènost, že neexistuje žádná kritika televizních
zpráv, nepoèítáme-li kritiku zpùsobu ohlašování,
námitky proti menší èi vìtší pøítomnosti
èervených skvrn na obrazovce, skladbì zpráv,
tedy námitky estetické. Jednotlivé zprávy mají
jednotný obrazový doprovod, opakuje se v nich
stále totéž stále stejným zpùsobem: politika –
podávání rukou, pøibuchování dvíøek limuzín,
cvakající aparáty, natažené mikrofony, zavírání
velikých dveøí; živelné pohromy – prchající a
zachoulené postavy, auto projíždí vodou; èerná
kronika – kaluže krve, pøibuchování dvíøek sanitek,
obìti; Itálie – špagety, mafie, policie; Amerika –
mrakodrapy, auta, kovboj, policajt; Nìmecko –
nacismus; Francie – láska, policajt; ostatní –
reportér, dle oznámení na místì èinu, opakuje to,
co øekl moderátor. Zprávy jsou pøedstavovány
jako nìco tajemného, nezobrazitelného, napøíklad
politika, jako zasedání tajných spolkù, které se
skrývají pøed svìtem atd.
Velkým výkonem každé zpravodajské redakce je
neutralizace faktù, nikoliv jejich vydobytí. Každá
zpráva obsahuje sebou ještì množství dalších
zpráv, které jsou kvùli ní zamlèeny.
Všechny zprávy jsou kanonické, jejich skladba a
výbìr také (žánr zpráv je stejnì rigidní, jako
western èi seriál Dallas).17 Mùžeme zmìnit
televizní stanici, zmìníme tím však jen estetická
kritéria.
Výsledek: mediální tržištì je klam. Pod rùznými
nálepkami je obsaženo totéž, rùznì zabaleno, za
rozdílnou cenu. Zprávy jsou stále o tomtéž, dìje
se stále totéž. Co? O èem? Pøedstava svìta jako
velké vesnice, kde se toho moc nedìje: lidé se
rodí a umírají, diváka se to nemusí týkat, na vše
![[made with GoClick]](imgs/goclick.gif)
