1. Organizace výpočtu
2. Nulové složky posunutí a natočení
3. Volné posunutí uzlu v obecném směru nebo rovině
4. Nenulové složky posunutí a natočení
5. Globální posunutí a natočení všech uzlových bodů
6. Předpis pružin
7. Předpis symetrické matice tuhosti uzlovému bodu
Popis uložení tělesa se zpracovává současně s popisem materiálových
vlastností a zatížení programem RPD2 pro 2D úlohy nebo programem RPD3 pro
3D úlohy. Výsledkem jsou binární soubory, které obsahují roztříděná a zkontrolovaná
data.
Předpis nulových posunutí, pružin a Winklerova podkladu je obecně platný
pro libovolnou statickou nebo dynamickou úlohu. Předpis nenulových posunutí
platí jen pro lineární statickou úlohu. Nehomogenní okrajové podmínky pro
nelineární problémy a dynamiku (kinematické buzení) jsou popsány na
jiném místě této příručky.
Vstupní soubor, který kromě popisu uložení obsahuje také některé další
údaje, má označení
name.i2x,
kde name je název úlohy. Třetí znak za tečkou x
je nepovinný a slouží k rozlišení názvu tehdy, když existuje více variant
vstupních dat.
Název vstupního souboru se buďto zadá jako parametr programu, nebo
se jím odpoví na výzvu
XXXX -- ENTER NAME OF YOUR DATA:_
Jestliže se zadá pouze název name, program automaticky
dosadí name.I2. Informace o uložení tělesa se zapisují do
výstupního protokolu name.o2x.
2. Nulové složky posunutí a natočení
Předpis nulového posunutí uzlu se přiřazuje povinně v prvním zatěžovacím
stavu a platí pro všechny následující zatěžovací stavy. Zápis se provádí
v souboru name.i2 v rámci AS dávky a jeho tvar je
AS 1 / ... /B 0 N seznam uzlů/ ...
V seznamu je třeba uvést ty uzly, jejichž všechna posunutí a úhly natočení
jsou nulové, tj všechny stupně volnosti (DOF) jsou fixovány.
V případě, že je nutné fixovat jen některé DOF, použije se přiřazení
AS 1 / ... /B 0 C seznam stupňů volnosti N seznam
uzlů/ ...
V seznamu fixovaných stupňů volnosti se uvedou proměnné, které mají
být nulové. Jednotlivé DOF jsou označeny čísly
1 posuv ve směru osy 'x'
2 posuv ve směru osy 'y'
3 posuv ve směru osy 'z'
4 úhel natočení a prvku semi-loof
- ref. A10
4 úhel natočení jx
nosníkového prvku - ref. A12
5 úhel natočení b prvku semi-loof
- ref. A10
5 úhel natočení jy
nosníkového prvku - ref. A12
6 úhel natočení jz
nosníkového prvku - ref. A12
poznámka: Znak '0' v přiřazení /B 0 N .../ je 'nula'.
poznámka: V prvním zatěžovacím stavu se může vyskytovat více
přiřazení homogenních okrajových podmínek jednomu uzlu. V takovém případě
se podmínky sjednocují. Jestliže je například uzlu č. 22 přiřazeno /B 0
C 1 N 22/B 0 C 3 N 22/, znamená to, že posunutí uzlu ve směrech 'x' a 'z'
jsou nulová.
příklad: Uvažujme skořepinu, jejíž hrana je posuvně vetknuta
(je umožněna příčná kontrakce).
Uzly 21 a 25 se mohou volně posouvat ve směru 'y'. Uzel 77 je plně
vetknut, včetně úhlů natočení. Podle (ref. A9)
mají rohové uzly tři DOF, z nichž 1. a 3. je nutno fixovat. Středový uzel
má 5 DOF a musí být plně ukotven. Nulovost úhlů a
a b v uzlu 77 zajišťuje nulové natočení podél
celé hrany. Přiřazení bude mít tvar
.... /B 0 N 77/B 0 C 1 3 N 21 25/ ....
konec příkladu.
3. Volné posunutí uzlu v obecném směru nebo rovině
Pokud je uzel vázán k přímce nebo rovině rovnoběžné s osami globálního
souřadného systému, postupuje se podle odstavce 2. Pokud je směr přímky
nebo směr normály roviny obecný, musí se použít přibližná metoda pokutové
funkce (penalty).
Systém PMD umožňuje předepsat pružné uchycení uzlu v libovolném směru.
Toho lze využít tak, že se ve směru vazby definuje velmi tuhá pružina (viz
odstavec 6). Tuhost pružiny musí být o několik řádů vyšší, než je lokální
tuhost tělesa, aby byla podmínka vazby vynucena dostatečně přesně. Se vzrůstající
tuhostí pružiny (penalty) se však zároveň zhoršuje podmíněnost řešené soustavy
rovnic. Optimální hodnota penalty bývá přibližně o 106 [N/m]
(a více) vyšší než je lokální tuhost tělesa, kterou je třeba odhadnout.
4. Nenulové složky posunutí a natočení
Tento odstavec platí jen pro lineární elastostatiku. Nehomogenní okrajové
podmínky pro nelineární problémy a dynamiku (kinematické buzení) jsou popsány
na jiném místě této příručky.
Předpis nenulových složek (DOF) se přiřazuje povinně v prvním zatěžovacím
stavu a platí pro všechny následující zatěžovací stavy. Vektor posunutí
uzlu se v souboru name.i2 nejprve definuje pomocí
NV
sady (ref. B6)
NV ISET T 1 V u v w a
b g
nebo
NV ISET T 1 C seznam stupňů volnosti
V předepsané hodnoty
kde ISET je rozlišovací číslo sady a
č. DOF význam
1 u
posunutí ve směru osy 'x'
2 v
posunutí ve směru osy 'y'
3 w posunutí
ve směru osy 'z'
4 a
úhel natočení prvku semi-loof - ref. A10
4 a
úhel natočení nosníkového prvku (=jx)
- ref. A12
5 b
úhel natočení prvku semi-loof - ref. A10
5 b
úhel natočení nosníkového prvku (=jy)
- ref. A12
6 g
úhel natočení nosníkového prvku (=jz)
- ref. A12
Posunutí se zadávají v [m] a úhly natočení v [rad].
První typ NV sady se použije pro předpis
všech stupňů
volnosti v uzlu, tj. nulové nebo chybějící hodnoty za V mají za
následek nulovost příslušných DOF. Druhý typ NV sady se použije
tehdy, když je třeba předepsat hodnoty jen některých DOF v uzlu a ostatní
mají zůstat volné.
Takto definovaný vektor se posléze přiřadí v souboru name.i2
zvoleným uzlům
AS 1 / ... /N ISET N seznam uzlů/ ...
Posunutí a úhly natočení uzlů uvedených v seznamu budou předepsány
sadou
ISET.
5. Globální posunutí a natočení všech uzlových bodů
Tento odstavec platí jen pro lineární elastostatiku. Zadání globálního
vektoru posunutí vede k přímému výpočtu napětí (ev. deformací), které může
být ovlivněno pouze případným teplotním polem.
Předpis globálního posunutí se přiřazuje povinně v prvním zatěžovacím
stavu a platí pro všechny následující zatěžovací stavy. Vektor posunutí
tělesa se v souboru name.i2 nejprve definuje pomocí
GV
sady (ref. B6)
GV ISET T 1 V u1 v1 w1a1b1g1
... uNNOD vNNOD wNNOD aNNODbNNODgNNOD
kde ISET je rozlišovací číslo sady, NNOD je počet uzlů
sítě a
ui posunutí ve směru osy 'x'
vi posunutí ve směru osy 'y'
wi posunutí ve směru osy 'z'
ai úhel natočení
prvku semi-loof - ref. A10
ai úhel natočení
nosníkového prvku (=jx) - ref. A12
bi úhel natočení
prvku semi-loof - ref. A10
bi úhel natočení
nosníkového prvku (=jy) - ref. A12
gi úhel natočení
nosníkového prvku (=jz) - ref. A12
Posunutí se zadávají v [m] a úhly natočení v [rad].
Takto definovaný vektor se posléze přiřadí v souboru name.i2
celému tělesu
AS 1 / ... /G ISET / ...
Posunutí a úhly natočení uzlů celého tělesa budou pevně předepsány
sadou
ISET.
poznámka: Délka vektoru musí přesně odpovídat počtu stupňů volnosti
sítě.
poznámka: Globální vektor posunutí bývá často uložen v binárním
souboru name.SOL (jedná se např. o dříve provedené řešení).
Pokud existuje takový soubor, je možné posunutí načíst přímo. GV
sada má pak tvar
GV ISET T 1 D 12 IREC
kde ISET je rozlišovací číslo sady a IREC je číslo zatěžovacího
stavu v souboru name.SOL.
Pružiny se přiřazují povinně v prvním zatěžovacím stavu a působí ve
všech následujících zatěžovacích stavech. Pružina se v souboru name.i2
nejprve definuje pomocí NV sady (ref. B6),
která má tvar
NV ISET T 2 N č. uzlu Vkn
kt cos(x) cos(y) cos(z)
nebo
NV ISET T 3 N č. uzlu Vkx
ky kz
kde ISET je rozlišovací číslo sady a č. uzlu definuje
místo, kde je pružina připevněna.
V prvním způsobu zápisu je směr osy pružiny dán směrovými cosiny
cos(x) cos(y) cos(z) a kn, kt jsou
tuhosti pružiny ve směru osovém a příčném. Druhým způsobem je možno zadat
tuhosti kx ky kz přímo v globálním
kartézském souřadném systému.
Tuhosti se zadávají v [N/m].
Takto definovaný vektor se přiřadí v souboru name.i2
elementu, který obsahuje uzel s pružinou
AS 1 / ... /N ISET E č. prvku/ ...
poznámka: Současným odkazem na číslo uzlu a zároveň číslo prvku,
ve kterém se uzel nachází, je problém přeurčen. Toto nevýhodné zadávání
dat si vynucuje použitá frontální metoda řešení a fakt, že se s pružinou
nepracuje jako se samostatným prvkem. V praxi, kdy může být počet zadávaných
pružin velký, je nutné použít program GFEM nebo jiný pomocný programu pro
vyhledání patřičných referencí uzel-prvek.
poznámka: Uzel s pružinou může být sdílen více prvky. Přiřazení
se pak provede jen jednomu z těchto prvků.
7. Předpis symetrické matice tuhosti uzlovému bodu
Matice tuhosti se přiřazují povinně v prvním zatěžovacím stavu a působí
ve všech následujících zatěžovacích stavech. Pružina (matice tuhosti) má
předepsán klíč typu veličiny KQT=4 a splňuje libovolnou z povolených struktur
- viz (ref. B). Pro hodnoty prvků matice
tuhosti je zápis dávky následující:
NV ISET T 4 N č. uzlu V
k11 k12 k22 k13 ... k1M
k2M ... kMM,
kde M je počet stupňů volnosti uzlového bodu výpočtové
sítě konečných prvků. Symboly za klíčovým písmenem V označují prvky
horního trojúhelníku (po sloupcích shora dolů vč. hlavní diagonály) matice
tuhosti určené v souřadné soustavě, v níž jsou specifikovány stupně volnosti
uzlového bodu výpočtové sítě. Uvedené pořadí prvků kij
je závazné i u dalších povolených struktur dávky NV.
Takto definovaná matice se přiřadí v souboru name.i2
elementu, který obsahuje uzel s předepsanou maticí
AS 1 / ... /N ISET E č. prvku/ ...
poznámka: nejčastější aplikací je reálná matice tuhosti řádu
6x6, určená v rámci analýzy prostorového potrubního systému, modelovaného
liniovými konečnými prvky.
poznámka: Počet hodnot kij za klíč. písm.
V
je
tedy M.(M+1)/2 a je hlídán v programu RPD2 resp. RPD3. Důvodem je minimalizace
vzniku chyby - např. při větším počtu předepsaných hodnot kij by mohlo
dojít k chybě výpočtu.
Příklad předpisu matice tuhosti:
NV 1' Matice tuhosti pro uzel 4953 (beam; matice je transponována)
T4 N 4953 V
13340000 ;
1. sloupec
-15080000 19820000 ;
2. sloupec
-1149000 1406000 1299000 ;
3. sloupec
-5115000 6766000 -194200
3282000 ;
4. sloupec
-4306000 4782000 -493500
2144000 2544000 ;
5. sloupec
-2788000 5071000 323000
1742000 835300 2504000 ;
6. sloupec