![]() |
![]() |
1. Schema výpočtu
2. Postup výpočtu
Poznámky:
1) příprava stabilitního výpočtu: Řešení stabilitní úlohy musí předcházet výpočet v rozsahu prvních čtyř programů podle kapitoly LINEÁRNÍ ELASTOSTATICKÁ ÚLOHA. Ve vstupech name.i2 lze uvažovat několik zatěžovacích stavů.
Řešení stabilitních úloh je vázáno následujícími omezeními:
i) lze užít konečných prvků typu semi-Loof, isoparametrický pětistěn,
šestistěn a příslušné spojovací prvky (ref. A6-A9,
A13).
ii) nelze použít podmínku obecné periodicity (ZPRACOVÁNÍ
SÍTĚ).
První dva programy zkontrolují a uspořádají podstatný objem dat popisujících
výpočtový model stabilitní úlohy; třetí program se použije k sestavení
matic tuhosti K jednotlivých prvků (viz ref. VSTUPY).
Ve výstupním protokolu name.o3 je vhodné zkontrolovat,
zda výslednice sil (a event. momentů) v jednotlivých zatěžovacích stavech
odpovídají modelovaným zatížením.
Ve výstupním protokolu name.o4 je vhodné zkontrolovat,
zda je zabráněno pohybu tělesa jako tuhému celku event. zda je těleso dobře
uloženo (hlášení pivotů menších než PIVAL, ref. VSTUPY).
program: RMD3, RPD3, SRH3, FEFS
vstupy: name.i1, name.i2,
name.i3,
name.i4
+ binární soubory generované postupně předchozími programy.
protokol: name.o1, name.o2,
name.o3,
name.o4
výstupy: binární soubory (mj. name.SOL z FEFS).
detaily: kapitoly LINEÁRNÍ ELASTOSTATICKÁ
ÚLOHA, ZPRACOVÁNÍ SÍTĚ, ref. příručka VSTUPY
(name.i1,
name.i2,
name.i3,
name.i4) a přílohy A,
B, C).
2) výpočet matic počáteční napjatosti: Vstupní data se zapíší v ASCII formátu do souboru name.iG. Program GEO3 lze použít až po programu FEFS.
Matice počáteční napjatosti jednotlivých prvků G jsou stanoveny
pro zvolený zatěžovací stav (s využitím name.SOL) a ukládají
se do binárního souboru name.EMG, který má strukturu stejnou
jako name.ELM,
name.EMM nebo name.AMP.
Matice G jsou symetrické; mohou být regulární, singulární (s různou
nulitou), definitní nebo indefinitní.
program: GEO3 (pro 3D úlohy)
vstupy: name.iG
+ binární soubory generované předchozími programy.
protokol: name.oG
výstupy: binární soubory (mj. name.EMG z GEO3)
detaily: referenční příručka - VSTUPY (name.iG).
3) výpočet vlastních čísel a vektorů: Vstupní data se zapíší v ASCII formátu do souboru name.iE.
Parametr KEVP=1 na IP-dávce způsobí, že HEIG bude pracovat se souborem name.EMG (namísto s name.EMM, jak je obvyklé v případech dynamických úloh). Program HEIG vypočte metodou iterace podprostoru NROOT vlastních párů (vlast. vektor a vlast. číslo) obecného vlastního problému
program: HEIG
vstupy: name.iE
+ binární soubory generované předchozími programy.
protokol: name.oE
výstupy: binární soubory (mj. name.EIG z HEIG).
detaily: referenční příručka - VSTUPY (name.iE).
4) uložení normalizovaných vlastních vektorů: Vstupní data se zapíší v ASCII formátu do souboru name.iS.
Program STAB ukládá pro každý z NROOT vlastních párů, vypočtených programem HEIG, dva záznamy do binárního souboru name.S. Liché záznamy obsahují normalizované vlastní vektory vi, sudé záznamy jim příslušející vlastní čísla li; stejnou strukturu má též soubor name.FRQ generovaný programem HFRQ a soubor name.S, vytvářený programem HNEW nebo HMOD).
program: STAB
vstupy: name.iS + binární soubory generované předchozími
programy (mj.
name.EIG).
protokol: name.oS
výstupy: name.S
detaily: referenční příručka - VSTUPY (name.iS).
5) výpočet napětí a deformací: Vstupní data se zapíší v ASCII formátu do souboru name.i5 (klíč KPROB= 1, refer. příručka VSTUPY).
program: STR3
vstupy: name.i5 + binární soubory generované předchozími
programy (mj.
name.S).
protokol: name.o5
výstupy: name.STR
detaily: referenční příručka - VSTUPY (name.i5).
![]() |
![]() |