Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR)

Martin Lux, Pavla Burdová

Výňatek č. 2

......V ČR dosud neproběhl celostátní náhodný výzkum zaměřující se výhradně na oblast bydlení, ačkoliv různé postoje k otázce bydlení a bytové politiky byly zjišťovány v rámci jiných šetření. V rámci celostátního výzkumu ISSP Náboženství 1999 se nám podařilo prosadit zařazení jedné baterie otázek týkající se postojů českých respondentů k černému trhu s bydlením a s obsazením bytů, jejichž nájem je regulován státem, domácnostmi příjmově silnějšími. Obecně je možné říci, že absolutní většina respondentů se k tzv. "černým pronájmům" obecních bytů a k "prodejům dekretů" na přidělený obecní byt staví ostře zamítavě. Shovívavější jsou respondenti v otázce dotýkající se skutečnosti, že byt, jehož nájem je státem regulován, je obýván příjmově silnějšími domácnostmi:

Jedním z významných faktorů stojících v pozadí variability odpovědí je věk respondenta, přičemž jsou to právě mladší lidé, kterým daná situace vyhovuje více. Pro všechny zmíněné otázky platí, že existuje statisticky významný vztah mezi odpovědí na danou otázkou a věkem respondenta, přičemž čím vyšší byl věk respondenta, tím větší nespokojenost s danou situací respondent vyjadřoval; nejvýznamnější korelační vztah jsme dokonce zaznamenali mezi věkem respondenta a otázkou regulace, což k našemu překvapení znamená, že právě mladým lidem skutečnost, že velkou část regulovaného nájemního fondu obývají příjmově silnější domácnosti, vadí relativně méně než respondentům starším.

Při detailnějším třídění třetího stupně vyjde najevo, že závislost mezi věkem a spokojeností s danou situací pro otázku regulace je do velké míry dána velikostí bydliště respondenta: u menších měst je významnost vztahu vysoká a se zvyšující se velikostí bydliště se její významnost snižuje nebo úplně mizí. Ve městech nad 100 000 obyvatel a v Praze by se vztah mezi věkem a proměnnou regulacenepotvrdil. Zcela opačně je tomu v případě tzv. černých pronájmů. Zatímco v malých městech je vzájemná vazba s věkem respondenta slabá, ve větších městech se posiluje a v Praze je nejsilnější. Znamená to tedy, že existence černých pronájmů vyhovuje spíše mladým lidem ve větších městech nežli v obcích menších, zatímco obsazení regulovaných bytů příjmově silnějšími domácnostmi vyhovuje mladým lidem v městech menších, nikoliv však již v městech relativně větších.

Tato skutečnost je pro celou budoucí bytovou politiku v ČR důležitým vykřičníkem, jelikož toto komunistické dědictví, které se dříve či později může stát tzv. "normálním", protože jej nová generace přijme za své a dokáže náležitě využít, se pak velmi těžce bude odstraňovat při vytváření skutečně funkčního trhu s bydlením. Je jisté, že velká část mladých domácností ve velkých městech využívá černých pronájmů k vyřešení své dočasně svízelné bytové situace a nepovažuje proto tolik za zlé (jako je tomu u respondentů starších) pronajímání těchto bytů, jelikož se obávají, že pokud by i tato možnost zmizela, nebylo by už vůbec možné najít finančně únosný nájem. Stejně tak je jisté, že mnoho mladých domácností, zvláště zřejmě z menších měst, využívá stávajícího systému "dědění" dekretů po prarodičích, a tím si tak nejlevnější cestou zajišťují vyřešení svého bytového problému. Vzhledem k tomu, že příjmy mladých domácností mohou dnes předčit příjmy domácností jejich rodičů, je zřejmě i časté, že tito "noví nájemníci" obecních bytů patří do skupiny příjmově silnějších domácností.

Nemyslíme si, ačkoliv pro to nemáme žádnou datovou podporu, že by mladším respondentům vyhovoval stávající systém; vzhledem k tomu, že se však na obzoru nejeví žádná skutečná změna ke stabilnějšími trhu s bydlením, využívají tito lidé určitým přirozeným způsobem dosavadních patologických vzorců a svým způsobem je pak, po jejich využití, i obhajují. Proti zásadnější reformě bytové politiky v oblasti nájemního bydlení by však, domníváme se, neprotestovali a naopak by mohli být i jejími iniciátory. I v nejmladší věkové kategorii (do 28 let) se více než 90% respondentů staví proti prodeji dekretů (odpověď je to špatné a je to vážně špatné), 74% respondentů proti černému pronájmu a 53% respondentů není spokojeno se skutečností, že v bytech s regulovaným nájmem bydlí příjmově silnější domácnosti. Starší respondenti jsou ve srovnání s mladšími rovněž obvykle daleko kritičtější k současné hospodářské i sociální situaci obecně.

Na druhou stranu je však patrné, jak zvláštní a dosud sociologickým výzkumem opomíjenou oblastí jsou právě postoje v oblasti bydlení: obecně totiž mladí lidé ve srovnání se starší populací vyjadřují "pravicovější" postoje v oblasti sociální politiky a jsou zastánci spíše adresného míření sociální pomoci než plošné regulace, ze které těží i příjmově silnější; v otázce bydlení však je tomu do jisté míry naopak. Tuto skutečnost potvrzuje statistická nezávislost všech zmíněných postojů v naší baterii na politické příslušnosti respondenta (!)....