| Autor testuje Pavlidisovu hypotézu, podle níž předškolní oční pohyby jsou prediktorem čtení a jeho poruchy (dyslexie). Vyšetřil sakadické oční pohyby u 85 dětí předškolního věku a sledoval čtenářský vývoj těchto dětí po dobu šesti let školní docházky (od 1. do 6. třídy základní školy). Shromáždil data týkající se čtení, pravopisu, řeči, grafomotorických dovedností, IQ, prospěchu, self-konceptu a osobní anamnézy a koreloval je s očními pohyby. Autor nalezl signifikantní vztahy očních pohybů s čtením. Autor znovuoživuje Pavlidisovu hypotézu a uzavírá, že eratické oční pohyby nejsou ani příčinou, ani následkem špatného čtení, nýbrž zobrazují vývojovou úroveň CNS. |
