| Stať je věnována teoretické analýze přání působit jiné živé bytosti utrpení a uspokojení, jež toto utrpení přináší subjektu. Jsou užity psychopatologické pojmy, zvláště pojem sadismu, a to především z hlediska psychoanalýzy. Jako motivy krutosti jsou uvedeny algolagnie, chuť moci, kompenzace pocitů méněcennosti, zvědavost, touha po silném zážitku a potřeba překonat samotu. Autor poukazuje na ideologizaci jako na vážnou překážku objektivního přístupu ke krutosti a k agresi vůbec. Jeden ze zdrojů krutosti je viděn v tom, že týrání mívá funkci sociální kontroly. Je zvažována antropologická konstantnost krutosti a je zmíněn její náboženský kontext. |
