English version in PDF

Studentská intermediální konference

datum: 27.-28. dubna 2011
místo: ÚČL AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3, Praha 1

Zaměříme se tentokrát na usouvztažnění umělecké reprezentace v literatuře a audiovizuálních médiích. Půjde nám především o pozorování a analýzu tvárných postupů, ať už jsou v jednotlivých médiích strukturně blízké a dobře srovnatelné, nevyhnutelně mediálně specifické, anebo je lze mezi jednotlivými uměními přejímat, přizpůsobovat a transformovat, popřípadě alespoň simulovat. Základní metodou by proto měla být intermediální komparace. Mezi konkrétními díly, která podrobíme zkoumání, nemusí být žádný přímý vztah, půjde-li nám o fenomény paralelní; ale může to být i vztah genetický nebo například tematická příbuznost daná zpracováním téže látky, jež je obecným kulturním majetkem.

Následující klíčová slova vyznačují výběr z problémů, které si v zadané perspektivě zasluhují pozornost. Výklad či ilustrace samozřejmě postihují jen část otázek s nimi spojených:

Atmosféra: Například: jakými prostředky nastoluje atmosféru "starých časů" historický román a jak film? Jak jsou tyto postupy spojeny s lyrizací příběhu?
Autenticita, autentifikace, dokument, mystifikace: Zdánlivě různorodé pojmy sdílejí problém věrohodnosti zobrazení ve vztahu k uměleckému záměru. V literatuře bývá kategorie autenticity často zpochybňována. Jaký je cíl a efekt tzv. "hraného dokumentu"? Co je hlavním ziskem webových seriálů prezentovaných jako autentické: uchovat pomocí autentifikačních strategií iluzi zapojení skutečnosti, nebo vytvoření interaktivní komunity po odhalení mystifikace vybudované týmem často poloprofesionálních tvůrců? A jak se komunita uživatelů s tímto pohybem vyrovnává?
Čas: Jak se film a literatura, obě umění časová, vyrovnávají s potřebou znázornění simultánního dění? Ambice zobrazit alternativní zápletku má co do činění nejen s časem, ale i s celou koncepcí fikčního světa díla a dispozicemi média: mají tu audiovizuální média lepší startovní podmínky?
Čtenář, divák, vnímatel, uživatel: Rozlišení mezi "pasivním recipientem" (čtenář realistické prózy, televizní konzument chroupající brambůrky a hlasitě komentující děj), divákem, který se jako vnímatel 3D filmu chtě nechtě stává fyzickou součástí technologie, a aktivním "uživatelem" internetového seriálu či (re)konstruujícím čtenářem modernistické prózy se zdá být nasnadě. Ale je to opravdu tak jednoduché? A co téma "publik"? Jednou z nejoblíbenějších filmových upoutávek je adresování filmu "celé rodině"; výsledná žánrová synkreze však podle kritiků často vede k takovým jevům, jako je infantilizace sci-fi (srov. Hvězdné války. Epizoda I: Skrytá hrozba s veselou figurou Jar Jar Binkse).
Kompozice a koherence: Jsou srovnatelné strategie narativní koherence v několikadílném románu, cyklu povídek a televizním seriálu? A nenacházíme už v současné produkci žánry, pro něž je koherence pouze záležitostí povrchové struktury díla?
Napětí: Dávkování informací, předjímání a retrospektivy, zúžení zorného pole, manipulace s časovým průběhem děje - jaké jsou strategie tvorby napětí a epistemického znejistění recipienta v různých médiích?
Perspektiva, fokalizace, okularizace, aurikularizace... Körnerova novela Adelheid je prokazatelně psána s "filmařskou optikou", která ovšem není přímo závislá na scénáři. Nejspíš tedy nejde jen o náhodný souběh působení literáta, který je současně scénáristou, ale také o ukázku možností převzetí (či simulace?) mediálních technik odjinud. Literatura má nepřeberně možností verbálních modifikací perspektivy, zvláště se záměrem subjektivace výpovědi; konfrontace s možnostmi audiovizuálními by nepochybně byla plodná pro obě strany.
Vizualita a vizualizace: Jak literární dílo navodí mentální vizualizaci představeného světa? A pomůže nám v rozumění této kategorii zkušenost s formami vizuální reprezentace? Kde je hranice mezi mediálně nutnou a záměrnou, tematizovanou vizualitou u ostatních médií?
Vypravěč: Jak si film poradí s komentujícím autorským vypravěčem, zvlášť je-li podstatou jeho postoje ironie? (Připomeňme například novější filmovou verzi Pýchy a předsudku.)
Žánr: Pro současnou kulturu je příznačné prolínání žánrů: dokážeme ještě podklad tohoto žánrového synkretismu rozpoznat? Liší se v této tendenci nějak zásadně reprezentace literární od audiovizuálních médií? Existují nějaká vodítka, s jejichž pomocí díla na svou žánrovou strukturu upozorňují?

Studenti konzultují svou účast včetně referátu s kontaktní osobou SLK na katedře, případně s vedoucím své práce. Každá katedra může vyslat nejvýše dva účastníky, z toho maximálně jednoho postgraduálního studenta.
Jednací jazyky: čeština a slovenština, případně angličtina či němčina
Referát: zcela zásadně do 20 minut, tj. 7 normostran; pro publikaci ve sborníku jej lze rozšířit na 20-25 normostran.
Přihlášky zasílejte do 27. února 2011 na adresu jedlickova@ucl.cas.cz (preferujeme elektronické vyplnění; písemně případně na adresu Alice Jedličková, ÚČL AV ČR, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1). Přihláška není ke stažení na tomto webu, dostanete ji buď od kontaktních osob na katedrách, případně vám ji po konzultaci zašleme.