Leden 2009
Tříkrálová deklarace
6. ledna 1918 odpoledne generální sněm českých a říšských zemských poslanců přijal v Grégrově sálu v Obecním domě v Praze tzv. Tříkrálovou deklaraci s odvoláním na princip práva národů na sebeurčení a žádal samostatný československý stát. Vídeňská vláda prohlásila dokument za velezrádný a přikázala jej zkonfiskovat. Konečné znění deklarace vypracoval ze tří předešlých verzí poslanec dr. Alois Rašín v noci z 5. na 6. ledna 1918. Dokument obsahoval tři body. První zpochybňoval jednostranný akt separátního míru: "Příští mír může být s trvalým úspěchem uzavřen jenom od národa k národu, mezi legitimovanými a řádnou demokratickou volbou k jeho zastupování zvolenými poselstvy." Druhým bodem byl princip sebeurčení a nepřímo jej opatrně vyjadřovala věta, že "mírová ujednání mohou být dílem jen národů samých" a že toliko ve společném díle národů mohou být vyrovnány veškeré válečné křivdy. Třetí bod vyjadřovala klíčová věta navazující na Státoprávní prohlášení českých říšských poslanců z konce května 1917 a požadovala "spojení s bratrskou větví slovenskou v samostatný život politický, hospodářský a kulturní ve vlastním samostatném státě československém". I když výrazem "samostatný československý stát" nebylo míněno odtržení od rakousko-uherského celku, nýbrž ústavní reorganizace monarchie v český (česko-slovenský) prospěch, a i když ostrý tón deklarace zmírňoval k státu loajální dovětek českomoravských katolíků o kontinuitě projevů českých poslaneckých delegací a klubů, přesto se jednalo o novum v české válečné politice, jež u Němců v parlamentu i v Uhrách vyvolalo bouři nevole.
8. ledna 1918 bylo zveřejněno čtrnáct bodů amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856-1924). V desátém bodě se hovoří o budoucím uspořádáním rakousko-uherské monarchie tak, že jednotlivým státům by měla být poskytnuta možnost "nejširšího autonomního vývoje".
17.-25. ledna 1918 probíhaly masové demonstrace pod hlavním heslem: Mír, svoboda, chléb! V letácích bylo požadováno navrácení politických svobod, uzavření příměří na všech frontách a také to, aby o delegátech na mírových jednáních mohli rozhodnout i obyčejní lidé.
Herschelová Caroline Lucretia
9. ledna 1848 v Hannoveru zemřela první astronomka Caroline Lucretia Herschelová. Narodila se 16. 3. 1750 v Hannoveru a byla sestrou objevitele planety Uran Williama Herschela (1738-1822), který byl i původcem její astronomické kariéry. William, Karolína a dalších osm sourozenců se narodilo hudebníku vojenské kapely Isaacu Herschelovi, který byl potomkem protestantské rodiny Jelínků, která se byla nucena v 17. století vystěhovat z pobělohorské rekatolizované Moravy do protestantského Německa. Isaac Herschel vzdělával své děti v hudbě, ale i v dalších oborech
William a Carolína Herschelovi
V roce 1766 odešel Carolínin bratr William jako hudebník za prací do Anglie, s níž bylo tehdejší Hannoversko propojeno personální panovnickou unií a Caroline se vydala za ním. Nejprve mu pouze vedla domácnost, později se však i ona začala podílet na jím vedených hudebních produkcích v lázeňské městě Bathu jako zpěvačka, ale i při vedení sboru, rozepisování not atd. William Herschel se však zamiloval do astronomie a budování dalekohledů a svou poměrně lukrativní hudební kariéru opustil. Caroline tak učinila také a začala se zaučovat v zapisování a třídění astronomického pozorování, přepisování tehdejších hvězdných katalogů, opisování článků i v pomoci při broušení astronomických zrcadel a výrobě dřevěných součástí dalekohledů. 1781 Wiliam objevil Uran a věnoval jej anglickému králi Jiřímu III.. Stal se jeho placeným dvorním astronomem, přestěhoval se poblíž královského sídla ve Windsoru a umožnoval králi, jeho rodině a hostům noční pozorování oblohy. Začal budovat stále větší dalekohledy, hledat a pozorovat s nimi mlhoviny a dvojhvězdy. Carolína se definitivně stala jeho asistentkou - obsluhovala hodiny, měřila pozice dle polohy dalekohledu, psala záznamy pozorování během noci a ráno je přepisovala na čisto, přepisovala Williamovy zprávy a články k publikaci a naopak opisovala články jiných autorů, které chtěl mít při ruce atd. William pro ni postavil dalekohled ji naučil pozorování. Sama pak objevila více než desítku objektů vzdáleného vesmíru - otevřené hvězdokupy, mlhoviny i galaxie. Když se Willam po létech staromládeckého života v roce 1787 oženil, její astronomická práce se dále rozšířila. Známým a uznávaným astronomem, zejm. pro pozorování z jižní polokoule z mysu Dobré naděje v jižní Africe se také stal Carolinin synovec a Williamův syn John. 1.srpna 1786 objevila Carolina s pomocí malého dalekohledu svou první kometu. Následně kometu sledovali i další známí pozorovatelé komet té doby: Nevil Maskelyne, Messier, Méchain, a to až do října téhož roku. Dnes je v katalozích uváděna pod označením C/1786 P1 (Herschel). Druhou její kometou nalezenou v roce 1788 je periodická kometa, dnes známá jako 35P/Herschel-Rigolett. R. Rigolett toto těleso zaznamenal ve Francii až v roce 1939. Identikaci s kometou Herschelové navrhl L. E. Cunningham, definitivně jej však potvrdil až Brian Marsden v roce 1974. Kometa má oběžnou dobu 155 let, velkou poloosu dráhy 29 AU, sklon dráhy 64 stupňů a excentricitu 0,97. Její dráha křižuje zemskou dráhu, neboť přísluní má 0,75 AU od Slunce a tak je Karolina Heschelová vlastně i první ženskou objevitelkou NEO. Další komety objevila v letech 1790 (hned dvě - C/1790 A1 a C/1790 H1), 1791 před vánoci (C/1791 X1) a v roce 1793 nezávisle nalezla Messierem objevenou kometu C/1793 S2 (Messier). Také její další objev nese dnes jiné než její jméno. Je to proslulá krátkoperiodická kometa s nejkratší známou dobou oběhu kolem Slunce 2P/Encke. Enckeova kometa je totiž jednou z mála komet, která nenese jména svých objevitelů, ale jméno astronoma a matematika, který určil že komety pozorované v letech 1795, 1805 a 1818 jsou jedno a to samé těleso s běžnou dobou 3,3 roku. Poslední kometu objevila Karolína Herschelová v roce 1797 nezávisle na Alexisu Bouvardovi z Paříže. Okamžiky objevu obou pozorovatelů se lišily jen o několik hodin a kometa dnes nese jména obou C/1797 P1 (Bouvard-Herschel). Carolína Herschelová byla zdatná a zkušená pozorovatelka, pečlivá až perfekcionalistická zaznamenatelka získaných dat. V roce 1828 byla za svou práci oceněna zlatou medailí Královské astronomické společnosti. V roce 1835 byla (spolu s Mary Somerville), zvolena čestnou členkou Královské astronomické společnosti. Této pocty se oběma dostalo jako vůbec prvním ženám. Po Williamově smrti se v roce 1822 odstěhovala zpět do Hannoveru. Přepracovala katalog 2500 mlhovin tak, aby byl lépe použitelný pro pozorovatele (včetně jejího synovce Johna Herschela). Dílu a životu Karolíny Herschelové bylo věnováno mnoho různých článků a knih. Jedna z nich nedávno vyšla i v Čechách v nakladatelství Academia jako první svazek nové řady Ženy a věda. Jejím autorem je Michael Hoskin, do češtiny ji přeložila Ludmila Eckertová a jmenuje se "Karolína .
Bečvář Antonín
10. ledna 1965 v Brandýse nad Labem zemřel český astronom a klimatolog Antonín Bečvář. Narodil se 10. června 1901 ve Staré Boleslavi. Studoval klimatologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1927 postavil na zahradě rodinné zemědělské usedlosti v Brandýse nad Labem malou hvězdárnu, jež se stala záhy známým místem astronomického pozorování, kam se sjížděli tehdejší významní astronomové, a jako hydrometeorologická stanice slouží dodnes. Na terase hotelu na Štrbském plese umístil mladý astronom svou druhou kupoli pro nebeská pozorování. V roce 1937 přijal místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 musela být Československá astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo) na Slovensku zrušena. Tehdy Bečvář velmi úspěšně zapůsobil na slovenskou vládu a prosadil, aby výkonný reflektor o průměru 600 mm byl převezen na nové místo na Skalnaté Pleso, kde v letech 1941 1943 inicioval výstavbu nové observatoře na Skalnatém Plese. V letech 1943-50 byl jejím prvním ředitelem. Zde také vzniklo jeho světoznámé dílo - hvězdné atlasy. Se svými spolupracovníky dokončil v roce 1948 Atlas Coeli, v zahraničí známý jako Atlas of Heavens, jímž se stal skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie. Observatoř na Skalnatém Plese je jednou z nejvýše položených hvězdáren v Evropě. Stala se jedinou vysokohorskou observatoří v tehdejším Československu a za dobu své existence také uznávaným vědeckým ústavem. Bečvář tam založil tradici výzkumu Slunce a meziplanetární hmoty. Od vzniku Přírodovědecké fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě tam přednášel astronomii. 1944 se také stal přednostou nově zřízeného astronomického ústavu PFSU a vedl ho až do roku 1952, kdy se ústav stal součástí Katedry astronomie, geofyziky a meteorologie pod vedením prof. Mikuláše Končeka..V roce 1951 byl padesátiletý světově uznávaný vědec z observatoře na Skalnatém Plese propuštěn. Vrátil se do Brandýsa nad Labem, opravil si starou hvězdárničku a začal pracovat na dalších hvězdných atlasech. Jeho práce vyvrcholila velkolepou trilogií hvězdných atlasů Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964). Po celou dobu svého pobytu v Tatrách se také zabýval fotografováním a studiem mraků a jeho systematická práce vyústila v roce 1953 ve vydání neobyčejného díla - Atlasu horských mraků.
