Beyond the Leaky Pipeline: Future Challenges for Research on Gender and Science

Konference Beyond the Leaky Pipeline: Future Challenges for Research on Gender and Science / Marcela Linková, Hana Tenglerová

Ve dnech 19. a 20. října 2010 se v Bruselu konala konference Beyond the Leaky Pipeline: Challenges for Research on Gender and Science, která byla uspořádána v souvislosti s ukončením projektu „Meta-analysis of gender and science research“ financovaného 7. rámcovým programem. Cílem projektu bylo shromáždit a analyzovat výzkumy, které se zabývaly genderovou rovností ve vědě v EU a přidružených zemích mezi roky 1980 a 2008.

Konferenci zahájil ředitel Institutu pro rovnost žen a mužů Michel Pasteel a zástupkyně Evropské komise Carmen Mena, která informovala auditorium o tom, že výsledky projektu Meta-analysis budou využity při tvorbě budoucích výzev 7. a 8. rámcového programu. Uvedla, že se v současné době otevřel prostor pro řešení tématu genderové rovnosti v rámci Rady konkurenceschopnosti. Marina Caprile, koordinátorka projektu Meta-analysis of gender and science research, představila projekt a jeho zaměření.

Henry Etzkowitz ve své přednášce „Gender Dynamics in Science and Technology: the ‘Vanish Box’ Phenomenon“ hovořil o nutnosti posunu od metafory „děravého potrubí“ k metafoře „kouzelné skříně“ (magic box). Zatímco metafora děravého potrubí poukazuje na mizení žen v rámci akademické dráhy, kde nachází uplatnění jen malé procento držitelek doktorátu, umožňuje koncept kouzelné skříně podle jeho názoru analyzovat to, kam ženy vlastně mizí. Tento posun je však poměrně problematický, neboť vytváří zdání, že neprostupnost akademické dráhy a nízké zastoupení žen např. mezi profesory není problém: ženy se prostě objeví v jiných než výzkumných profesích. Přestože takové profesní uplatnění může být vhodnou alternativou pro určitý počet výzkumnic a výzkumníků, je stále důležité trvat na dodržování rovnosti v kariérním postupu v rámci akademické dráhy a upozorňovat na to, že v praxi k tomu nedochází. Poslední plenární řečnicí byla Kimberley Shauman z University of California, Davis, která hovořila o budoucích výzvách pro výzkum v oblasti genderu a vědy. V rámci plenární sekce nebyly vůbec probírány otázky lokace a moci z hlediska nadřazenosti západních vědeckých institucí z hlediska produkce znalosti. Na konferenci byla jedna ze sekcí dedikovaná ženám z neevropských zemí! Tyto příspěvky přitom mohly být stejně dobře integrovány do jiných sekcí, které byly zaměřeny tematicky.

Po plenární sekci následovaly paralelní sekce. V sekci 2 – Platy a financování – vystoupila Sile Dorchai, která prezentovala nejprve výsledky analýzy platů na základě European Structure of Earnings z roku 2006. Christine Doucet analyzovala genderovou platovou mezeru (gender pay gap) na jedné kanadské univerzitě v důsledku tržních příplatků nebo příplatků za vedení (market nebo chair suplement). Zjistila, že v základní mzdě neexistují genderové rozdíly a že zastoupení žen na katedrách či fakultách neovlivňuje mzdové rozdíly mezi pohlavími. Za druhé, že šance žen získat přípatek na katedrách či fakultách, kde je jejich zastoupení vyšší, je nižší. A za třetí, pokud již žena příplatek získá, v jeho hodnotě ve srovnání s mužskými kolegy není rozdíl. Pro udílení příplatků nejsou žádná jasná pravidla, lidé často nevědí, že je možné příplatek získat, a tudíž jde o oblast, kde je velká míra netransparentnosti a možnosti osobního ovlivňování.

Birgit Erbe se ve svém příspěvku věnovala genderovému rozpočtování (gender budgeting) na základě předpokladu, že orientace na výkon obsažená v novém veřejném managementu (New Public Management) je dobrým počátečním bodem pro genderové rozpočtování, neboť je nutné se dohodnout na cílech a výkonu; k alokaci prostředků dochází na základě výkonu, zavádí se obchodní výkaznické systémy a dochází k monitoringu a kontrole. V rámci diskuse k tomuto příspěvku zaznělo, že od roku 2013 bude v Rakousku platit ústavní povinnost vykonávat genderové rozpočtování v orgánech veřejné správy.[1]

Třetí sekce – Stereotypy a identity – nabídla celkem pět příspěvků. Jako první vystoupila předsedající dr. Flavia Zucco a představila výstupy stejnojmenné části analýzy Meta-analysis of gender and science research. Dosavadní výzkum se podle ní zabýval především otázkami vrozených schopností a dovedností dívek a chlapců, které mají vysvětlovat rozdílné výsledky především v matematice a přírodních vědách. I když tyto práce zdůrazňují psychosociální a sociokulturní faktory, které ovlivňují výsledný výkon, přesto mají tendenci snižovat schopnosti žen a tvrdí, že jsou zde biologicky determinované rozdíly ve schopnostech žen a mužů. Přitom samotná data ukazují, že takové závěry nemají žádné opodstatnění, a studie tak slouží spíš tradiční ideologii biologického determinismu. Rozdíly ve skupinách žen a mužů jsou totiž větší než rozdíly mezi pohlavími a nejsou s to vysvětlit různé dráhy žen a mužů v SET oborech (přírodní vědy, inženýrství a technické vědy). Je třeba sledovat také sociální determinanty a rozhodování jednotlivců, stejně jako metodologie výzkumů, jejichž pomocí se k takovým výsledkům dochází. Navíc, i když jsou kognitivní schopnosti předpokladem úspěšné kariéry, nejsou vším. Další významný tematický okruh dosavadního bádání v této oblasti se zaměřil na stereotypy a jejich vliv na individuum během socializace. Snižování výkonu žen/dívek, nižší míra podpory ze strany rodičů a vyučujících vede ke sníženému sebehodnocení a motivaci. Navíc je věda líčena jako oblast, která vykazuje a vyžaduje typicky stereotypní maskulinní vlastnosti, to vše pak ovlivňuje výběr kariérních drah dívek a mužů. Zucco své vystoupení uzavřela s tím, že většina dosud provedených výzkumů se zaměřuje převážně na ženy, zatímco muže nechává stranou, výzkumy schopností dívek a chlapců byly dosud doménou psychologie a angloamerických zemí, je proto čas, aby se na toto téma zaměřily i další vědní disciplíny a byly do něj zahrnuty i další země. Je také třeba podpořit kritický výzkum metodologií projektů.

Aiste Uroniene ve svém příspěvku „Teenagers Images of the Female Scientist in Technological and Physical Science“ představila kvantitativní studii provedenou na populaci litevských 16letých až 17letých dětí. Respondenti/ky byli/y požádáni/y, aby napsali/y, jak si představují vědce a vědkyni. Celkem se objevily čtyři typy zobrazování vědkyň: 1. atraktivní a kompetentní, 2. neatraktivní, 3. sexuálně vyzývavá vědkyně a 4. neutrálně působící vědkyně. Chlapci přitom měli podstatně silnější tendenci vnímat vědkyně stereotypně, zatímco dívky je vnímaly neutrálně nebo až v pozitivním smyslu idealizovaně.

Inge Bleijenberg představila výzkum zaměřený na představy o ideálním vědeckém pracovníkovi a vědecké pracovnici mezi šesti nizozemskými děkany z oblasti tzv. tvrdých i měkkých věd. Autorky studie zjistily, že v obou skupinách dochází k tomu, že jsou ženy konstruovány jako jiné („othering“ women) a odlišné od normy. Mezi univerzitami jsou shodné názory na ideálního pracovníka, co se týče vědy jako všudypřítomného poslání, které vyžaduje plnou pozornost člověka. Paradoxně mají představy o ideálním akademikovi na společenskovědních fakultách podobu typické vědkyně na přírodních a technických fakultách a naopak. Zatímco na přírodních a technických fakultách se vysoce cení společenský přínos, na společenskovědních fakultách je nejdůležitější výkon a základní výzkum. V obou případech jsou ženy shledány jako ty, které této normě nevyhovují. To podle Bleijenberg ukazuje na to, že vlastní binarita mezi maskulinní normou a femininní jinakostí je daleko konstantnější než vlastní myšlenkový obsah konstrukce ideálního jedince.

Příspěvek s názvem „Gendered Images of Relationships with Boys in Female Engineering Students: Issues of Masculinity and Femininity“ (Alexandra Araujo, Cristina Vieira) se zaměřil na to, co odrazuje studentky od studia techniky. Je to diskurs, který privileguje vztahy mezi muži a jejich charakter, naopak ženy snižuje. diskurs, který zdůrazňuje odlišnost situace (dívka na technice), a diskurs, který dělá z dívek osoby se stejnými charakteristikami z důvodu, že jsou minoritou. Podle Vieiry je třeba pokusit se dekonstruovat binaritu kategorií femininity a maskulinity. Také dva následující příspěvky sekce, pronesené Hildou G. Corneliussen a Doinou Balahur, se týkaly situace vyloučení žen z technických věd.

V odpoledních hodinách proběhlo dalších pět sekcí: Věda jako pracovní aktivita, Gender ve výzkumném obsahu, Vědecká excelence, Politiky na podporu genderové rovnosti ve výzkumu a Gender a věda v neevropských zemích.

V rámci sekce 4 – Věda jako pracovní aktivita – vystoupila s přednáškou Francesca Bettio, která zdůraznila nutnost zkoumat ve vědě muže, o kterých nevíme prakticky nic – jakým způsobem se potýkají s proměnami vědy, proměnou pracovní kultury, mobilitou atd. Jako hlavní překážky rovnému uplatnění žen ve vědě uvedla nedostatečné síťování a kariérní podporu, dvojité standardy, sexismus a sexuální obtěžování. Hovořila dále např. o proměně výpočetních technologií (ICT) od oblasti, která byla považována za ženskou a vyžadující jemné prsty, k oblasti považované za mužskou, technickou disciplínu.

První příspěvek Kristi Dautzenberg z Německa s názvem „If my organization is successful, I’m successful, too?“ – A Gendered Perspective on Organization and Individual Success in German Non-university Research Institutions se věnoval tématu úspěchu. Důležitým konceptem, který představila, byl koncept „participativní bezpečnosti“, který ukazuje, že ženy v jejich výzkumu se necítí bezpečně z hlediska sdílení nových informací se svými kolegy v důsledku konfliktů o zdroje. Druhý příspěvek dr. Heike Kahlert z Německa s názvem „Fragile career choices: (Gendered) risks in the transition from the dissertation to the post-doc phase“ se věnoval tématu přechodu mezi Ph.D. a postdokem a rizikům s ním spojeným. Ta jsou podle dr. Kahlert vysoce genderovaná. V třetím příspěvku s názvem „Perception of work-family tensions in university careers – barrier or buffer?“ se Andrea Leitner věnovala analýze kombinování pracovního a soukromého života, když identifikovala dva základní přístupy: 1. problém je spojován s časovými omezeními (a neideální drahou žen matek); 2. problém neleží v mateřství, ale v kultuře, ve které dominují muži. V rámci těchto dvou přístupů jsou pak také definovány nástroje pro jeho řešení. V rámci prvního je řešení spatřováno mimo univerzity, v rámci druhého je důraz kladen na proměnu vědecké kultury. Čtvrtý příspěvek s názvem „Domestic responsibilities: a glass obstacle?“ Ineke Casier se věnoval výzkumu vlivu domácích prací na kariéru žen v oblasti fotoniky, nového, rychle se rozvíjejícího, silně maskulinizovaného oboru, který se zabývá „hrou světel“. Podle jejího zjištění jsou ženy stejně nebo více ambiciózní než jejich mužští kolegové. Nicméně přestože jak muži, tak ženy uváděli, že mají problém s kombinací práce a domácích povinností, nepovažují to za důležitou překážku. Výzkum však ukázal, že osoby, které jsou primárně odpovědné za chod domácnosti, a ti, kteří sdílejí odpovědnosti rovným dílem, pracují signifikantně méně hodin. Ukazuje se také, že muži pracují více a mimovědecký čas tráví, na rozdíl od žen, konzultacemi, prací na volné noze, administrativou a managementem. To může vést z dlouhodobého hlediska k negativním dopadům na kariéry žen. Pátý příspěvek Helen Schiffbaenker z Joanneum Research v Rakousku s názvem „Are their career orientations different? Why female researchers drop out of the Austrian research system“ pracoval s konceptem interních a externích kariérních orientací. Mezi důvody pro vypadávání žen z akademické dráhy uvádí podle výzkumu: 1. profesionální identitu (univerzitní kultura a lineární trajektorie), 2. mobilitu (ženy často následují své partnery a vyhýbají se stěhování), 3. rodičovství (nicméně nejde o hlavní důvod), 4. pocit „je to všechno?“ – co je vlastně smyslem profesního počínání, k čemu výzkum vede. Pro zlepšení postavení žen ve vědě je podle Helen Schiffbaenker nutné vytvářet alternativní kariérní dráhy, zkoumat muže vědce (ty, kteří vypadávají, ty, kteří dobrovolně odcházejí z vědy), zaměřit se na perspektivu životní dráhy a propojit tuto perspektivu s kariérou a provázat otázku kariérních orientací a kariérního úspěchu. V posledním příspěvku „Women in hybrid roles in IT employment: a return to ‘nimble fingers’?“ se Judith Glover a Yvonne Guerrier zamýšlejí nad rolí připisovanou ženám jako „tmelu týmu“, kterou analyzují z hlediska typického předpokladu toho, že ženy mají přirozeně „měkké dovednosti“. Ve svém příspěvku pracovaly s argumentem předpokladu „dovedných prstů“ nebo „jemných prstů“ a stávajícím důrazem na komunikační a empatické dovednosti žen.

V sekci 6 vystoupila s přednáškou Nikolina Sretenova, která analyzovala proměny vědecké kultury (především důraz na výkon, publikace atd.) z hlediska genderu. V rámci sekce zazněly dále tři příspěvky, první z Rumunska, druhý ze Slovenska (ani jeden se netýkal tématu genderu a excelence) a třetí od Anne Sophie Godfroy, která se věnovala dekonstrukci častých předpokladů obsažených v genderovém výzkumu a aktivismu. Godfroy se zaměřila na zpochybnění častých předpokladů: 1. Kritická masa povede ke změně – např. že rostoucí počet žen na úrovni vysokoškolského studia povede ke zvýšení zastoupení žen v akademické dráze – tento předpoklad však není pravdivý. 2. Rolové modely hrají důležitou roli – a přestože hrají roli, není možné prokázat přímý vliv na rozhodování jednotlivců a navíc existují oblasti, kde žádné rolové modely nejsou a stejně se feminizovaly. 3. Kombinace pracovního a soukromého života hraje důležitou roli v kariérních volbách, výzkum v této oblasti ale nenabízí jednoduché odpovědi z hlediska negativního dopadu na kariéry žen. 4. Sítě hrají důležitou úlohu z hlediska budování kariéry. 5. Nekoedukované vzdělání povede ke zvýšení počtu studentek v maskulinních oborech.

Sedmá sekce konference Policies Towards Gender Equity in Science se věnovala otázkám politik genderové rovnosti ve vědě. Většina příspěvků tematizovala zavedené programy v původních členských státech a případně si kladla otázku, jaké jsou skutečné dopady takových opatření a zda je lze při ambivalentně vyznívajících statistických indikátorech považovat za úspěšné. Bettina Langfeldt představila německý program vzdělávání vyučujících matematiky, který se zaměřil na zlepšení jejich genderové senzitivity. Barbara Bagilhole hovořila o projektu ‘Higher Education Leading to Engineering and Scientific Careers’, jehož cílem bylo zavedení více interdisciplinárních aspektů do výuky tvrdých věd a techniky s cílem zatraktivnit tyto obory pro ženy. Hana Tenglerová v příspěvku „Politics of Inactivity: Promoting Gender Equality in Czech Science Policy“ analyzovala politiky genderové rovnosti ve vědě v ČR a strategie, které odpovědné státní orgány používají k tomu, aby v této oblasti nemusely konat. Juliet Webster reflektovala téměř 30letý vývoj politik genderové rovnosti ve vědě ve Velké Británii, založení projektu UKRC a jeho aktivity a Marina Cacace představila výstupy nedávno ukončeného projektu PRAGES, který se zabýval evaluací programů na podporu genderové rovnosti ve vědě. Druhý den konference pokračoval závěry z jednotlivých sekcí a kulatým stolem k tématům výzkumu Meta-analýza.