Technická data projektu AUGER:
Řešení záhady kosmického záření extrémních energií je primárním cílem mezinárodní
observatoře Pierra Augera. Observatoř bude měřit parametry spršek kosmického záření
vznikajících po srážkách s molekulami v horních vrstvách atmosféry. Analýzou těchto
parametrů bude možné určit energii, směr dopadu a typ původní částice primárního
kosmického záření s nejvyššími energiemi.
Augerova observatoř bude tvořena dvěma základnami: Na severní polokouli bude
observatoř zbudována v Utahu v USA, na polokouli jižní pak v oblasti Malargüe v provincii
Mendoza v Argentině. Díky rotaci Země bude z těchto dvou základen pozorovatelná úplně
celá obloha. Jako první je v letech 2001 - 2004 budována jižní základna v Argentině.
Obě základny budou tvořeny sítí 1600 detektorů, přičemž jednotlivé detektory budou od
sebe vzdáleny 1,5 km a celkově tak pokryjí plochu 3000 km2. Síť pozemních detektorů bude
doplněna ještě o soustavu vysoce citlivých teleskopů, které budou za jasných bezměsíčných
nocí sledovat slabé modré světlo, které vzniká jako vedlejší produkt při tvorbě částic
spršky sekundárního kosmického záření. Experimentální síť 40 pozemních detektorů a
jednoho fluorescenčního teleskopu již začala v Argentině fungovat v polovině roku
2001.
Projektu se účastní přibližně 250 vědců z více než 30 institucí z 19 zemí světa.
Kosmické záření je tvořeno částicemi, které přicházejí z vesmíru a neustále bombardují
Zemi ze všech směrů. Většinu z nich tvoří protony, pak též atomová jádra a elektrony.
Některé z nich mají vyšší energie než jakákoli jiná částice pozorovaná v přírodě. Částice
kosmického záření s extrémně vysokými energiemi se pohybují rychlostí velmi blízkou
rychlosti světla a dosahují energií mnohamiliónkrát vyšší než částice urychlené v
největších pozemských laboratořích.
Místa vzniku kosmického záření s nejvyššími energiemi jsou zatím neznámá. Většina
kosmického záření s nižšími energiemi, dopadajícího na Zemi, vzniká kdesi v naší Galaxii
(Mléčné dráze). Mnoho takových částic se uvolňuje při výbuších supernov, tj. během
katastrofického zániku hmotných hvězd. O kosmickém záření s extrémně vysokými energiemi
však můžeme říci snad jen to, že vzniká mimo naší Galaxii.
Zatím neznáme s jistotou ani jediný proces, který by byl schopen produkovat částice s
pozorovanými olbřímími energiemi, dokonce ani ty nejdramatičtější výbuchy hvězd pro
vysvětlení nestačí. Porozumění vzniku kosmického záření s extrémně vysokými energiemi by
ale bylo velmi cenné - pronikáme totiž do oblastí, které jsou na Zemi zcela nedosažitelné
- nejenergetičtější částice kosmického záření mají až stomiliónkrát vyšší energie než
jsou energie dosahované pozemskými urychlovači částic, což může podstatně napomoci při
odkrývání tajemství raného vývoje a snad i vzniku vesmíru.
Kosmické záření může být z povrchu Země pozorováno nepřímo prostřednictvím spršek či
kaskád částic produkovaných v atmosféře. Sprška vzniká poté, co se částice s velmi
vysokou energií srazí s molekulou atmosféry.
Úlomky této primární srážky se mohou znovu srazit s dalšími molekulami atmosféry, čímž
dochází k vzniku dalších a dalších částic - k jakési řetězové reakci. Toto drobení
pokračuje dokud není energie primární částice rozdělena mezi miliardy částic dopadajících
na zemský povrch. Studiem těchto atmosférických spršek lze určit parametry původní
primární částice (konkrétně její energii, směr dopadu na atmosféru a typ částice).
Cíl měření: Určit typ, energii a směr příchodu částic primárního
kosmického záření s ene-rgiemi vyššími než 1019 elektronvoltů (eV).
Druh observatoře: Tzv. hybridní observatoř, sestávající se z pozemní
sítě vodních Čerenkovových detektorů a soustavy atmosférických fluorescenčních
teleskopů.
Statistika: 30 detekovaných spršek za rok, vyvolaných primárními
částicemi s energiemi vyššími než 1020 eV.
Umístění observatoře: Malargüe, provincie Mendoza, Argentina, jižní
polokoule a Millard County, Utah, USA, na polokouli severní.
Pozemní detektory:
Pokrytá plocha: 3000 km2 na každé
polokouli.
Počet detektorů: 1600 na každé polokouli.
Typ detektoru: Detektor Čerenkovova záření, každý obsahuje 12 000
litrů čištěné vody a 3 fotonásobiče.
Rozteče mezi detektory: 1,5 km.
Fluorescenční teleskopy:
Počet: 30 teleskopů na každé polokouli.
Dosah: 20 km pro spršky s energií 1020 eV.
Rozměry teleskopu: 3,6 m x 3,6 m se zorným polem 30x30 stupňů, každý
teleskop je vybaven 440 fotonásobiči.
Připravila česká skupina projektu AUGER podle materiálů Gregoryho Snowa,University of
Nebraska, USA.
M.P., 13.12.2001