Dne 30. června uplyne 100 let od narození zakladatele moderní československé geofyziky Aloise Zátopka.
Alois Zátopek se narodil 30. června 1907 v rodině kamenického dělníka Františka Zátopka v Zašové na Vsetínsku. V letech 1913–1919 navštěvoval obecnou školu v rodné obci a v letech 1919–1927 studoval na státním reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Poté odešel do Prahy, kde na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy studoval obor matematika – fyzika.Krátce po absolvování vysoké školy začal v roce 1934 pracovat ve Státním geofyzikálním ústavu v Praze, kde setrval až do roku 1950. Za druhé světové války byl Zátopek v letech 1942–1945 nasazen v Geofyzikálním ústavu německé univerzity a po válce působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve jako docent a od roku 1952 jako profesor geofyziky.
Alois Zátopek se rovněž aktivně podílel na dění v Československé akademii věd a řadě dalších organizací. Od roku 1935 byl vedoucím Československé seismické služby, v roce 1938 byl zvolen členem Československého národního komitétu geodezie a geofyziky a od roku 1948 působil rovněž v Československé národní radě badatelské. V letech 1948–1964 vykonával funkci hlavního sekretáře Československého národního komitétu geodetického a geofyzikálního. V roce 1953 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV, o dva roky později obdržel titul DrSc. a 17. dubna 1968 byl jmenován akademikem. V letech 1966–1972 zastával post předsedy Vědeckého kolegia astronomie, geofyziky, geodezie a meteorologie ČSAV.
Vedle působení v československých vědeckých institucích je třeba uvést i Zátopkovu činnost v mezinárodním měřítku. Již ve třicátých letech byl dopisovatelem Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie. V podstatně větší míře se však do zahraniční spolupráce zapojil až po druhé světové válce. Opakovaně, v letech 1948–1951 a 1960–1963, byl členem výkonného výboru Mezinárodní asociace pro seismologii a fyziku zemského nitra při již zmiňované Mezinárodní geodetické a geofyzikální unii. V rozmezí let 1956–1972 zastupoval Zátopek ČSSR v Evropské seismologické komisi jako její titulární člen, přičemž v letech 1959–1962 zastával post jejího viceprezidenta a 1962–1966 prezidenta. V roce 1964 byl zvolen čestným členem Maďarské geofyzikální společnosti a v roce 1968 členem Německé akademie přírodních věd Leopoldina v Halle.
Vedle těchto aktivit se Zátopek podílel i na řadě akcí organizovaných OSN a UNESCO. Uvést můžeme jeho práci jako člena delegace socialistických zemí na konferenci o zjišťování a identifikaci jaderných výbuchů, která se uskutečnila v roce 1958 v Ženevě, případně účast na mezivládní konferenci UNESCO o seismologii a seismickém inženýrství v roce 1964 v Paříži. Nelze opomenout ani Zátopkovo působení v roli člena poradního sboru OSN pro rekonstrukci Skopje po ničivém zemětřesení, k němuž zde v 60. letech došlo, stejně jako jeho práci v rámci mise UNESCO v souvislosti se zemětřesením ve východní Anatolii v Turecku v letech 1966 a 1967. V období let 1968–1969 pracoval Zátopek jako hlavní poradce na mezinárodním ústavu pro seismologii a zemětřesné inženýrství v Tokiu.
Ve své vědecké práci se Alois Zátopek zaměřil především na studium individuálních seismů a fyzikálního výkladu seismotektonických vztahů. Zabýval se rovněž problematikou seismicity a energetické klasifikace zemětřesení a studiem mikroseismického režimu. Výsledky svých výzkumů zveřejnil ve více než stu původních vědeckých prací a v řadě popularizačních článků. Uvést můžeme alespoň jeho habilitační práci Šíření východoalpských zemětřesení Českým masivem.
Za svou vědeckou činnost obdržel Alois Zátopek řadu ocenění, a to jak doma, tak v zahraničí. Již v roce 1957 mu byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda za vědu, v roce 1965 pamětní medaile za mimořádné zásluhy o rozvoj Univerzity Karlovy, o dva roky později Řád práce a v roce 1972 obdržel zlatou čestnou plaketu Za zásluhy o vědu a lidstvo. Ze zahraničních ocenění připomeňme Eulerovu medaili AV SSSR z roku 1960 a stříbrnou medaili hlavního města Makedonie Skopje za osobní zásluhy o jeho obnovu po zemětřesení z roku 1963.
Jan Hálek,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.
English
