V posledních letech má zelenou vše, co má předponu enviro- nebo je mezioborové. Háček je ale v tom, že mezioborová spolupráce vyžaduje dlouhodobou komunikaci na vysoké úrovni a tzv. „zabřednutí“ do metodiky natolik, aby spolupracující kolegové měli jasnou představu, co každý z oborů může nabídnout či naopak jaká mají omezení. V našem případě bychom se rádi pokusili představit přístup geoarcheologický.
Jde o mezioborovou disciplínu, která využívá znalosti archeologie a geologie. V českém prostředí je třeba doplnit také třetí obor – geomorfologii. V některých zemích to ale neplatí. Geoarcheologie začala vznikat v 80. letech 20. století v USA, o něco později ve Velké Británii; rychlý rozvoj zažívá především v posledním desetiletí. V Británii a v USA je obor geomorfologie a geologie chápán mnohem spojitěji než u nás. Geologové (či přímo studenti geoarcheologie) zabývající se nejmladším úsekem historie Země svá studia začínají geografií. Získávají znalosti o geologické stavbě a zároveň o geomorfologických aspektech vývoje krajiny.
Lokalita Padovec v Brně, mikrofotografie z polarizačního mikroskopu. Pohled na mikrostratigrafii stmelené organické hmoty, která v minulosti sloužila jako výplň stěn obilné jámy zabraňující přístupu vlhkosti a chladu k uskladňovanému obilí.
Všechna fota: Lenka Lisá, Archiv GLÚ
Vraťme se ke geoarcheologii, tedy ke kombinovanému studiu geologických, resp. geomorfologických a archeologických prvků v paměťovém záznamu krajiny – ve vrstvách hlíny, sutí, rašeliny… Kombinaci lze vztáhnout též na nejrůznější dílčí disciplíny, jež doplňují mozaiku námi daných rekonstrukcí; zpravidla se snažíme o vytváření modelů fosilních či recentních systémů přírodního i kulturního prostředí. Jinými slovy jde o zachycení interakce člověka a přírody: člověk ovlivňuje krajinu, krajina člověka. Je to nepřetržitý a spletitý kolotoč a pochopit pravidla roztáčení a důsledků není jednoduché a ani možné bezezbytku. Dílčími obory, o nichž jsme se zmínili výše, jsou zejména palynologie, dendrochronologie, paleobotanika, malakologie a ichnologie. Právě ichnologie (studium biogenního přepracování hornin) je specializací druhého z autorů tohoto příspěvku; zdá se, že je toho času jediným ichnologem ve světě, který se snaží o soustavnější spolupráci s archeology, mj. i s egyptology. Nepochybně významnější je však spolupráce zaměřená sedimentologicky a obecně geologicky. Tu rozvíjí už několik let první autorka článku. Následující případové studie jsou jen malým výsekem z jejích dosavadních zkušeností…
Lokalita U Sedmi švábů. Po demolici domu byla exponována plocha podloží s relikty fosilních půd a koluvií.
Technologická dovednost skrytá v podlaze měšťanského sklípku
Moji přátelé archeologové ze společnosti Archaia Brno, o. p. s., patří mezi přesvědčené zastánce mezioborového geoarcheologického přístupu. Požádali mě o názor na podivné šedé mazlavé sedimenty různých odstínů. Lokalita, kterou právě studovali, se nachází v městečku Tišnov. Leží na svahu a již letmé nahlédnutí do geologické mapy dává tušit, že v podloží budou terciérní mořské vápnité jíly – slínovce. Při obhlídce lokality mě zaujala jedna podivnost. Hned nad jíly byla poměrně málo zřetelná vrstvička písku a nad ní nezřetelně laminované sedimenty. Šlo jen o pár centimetrů; musela jsem si kleknout do bláta, abych si toho všimla. Odebrala jsem vzorek pro studium mikrostratigrafie, což je metoda, při níž je vzorek odejmut tak, aby se nepoškodila jeho vnitřní struktura, vysušen a následně ve vakuu impregnován pryskyřicí. Ze vzorku se uřízne tenký plátek, který se pak nalepí na sklíčko a vybrousí do tloušťky třiceti mikronů tak, abychom jej mohli pozorovat v polarizačním mikroskopu. Archeologům jsem vysvětlila, že z mikrostratigrafického studia zjistím, co způsobuje onu nezřetelnou vrstevnatost. Poznám složení klastického materiálu, tedy různých větších horninových a minerálních zrn, a jeho kontakty s okolním jemnozrnným materiálem (matrix). Texturní prvky v matrix a zvětrání klastické složky prozradí něco o druhotném ovlivnění materiálu chemickými procesy, které se uskutečnily po jeho uložení. Velikost a tvar pórů napoví, jak byl materiál po usazení mechanicky ovlivňován. Archeologové mi na oplátku vysvětlili, že jsem pravděpodobně našla podlahu nějaké polozahloubené středověké komory, jejíž účel není z archeologických nálezů zřejmý. Může se jednat nejspíše o sklípek nějakého měšťanského domu. Z výsledků rozboru odebraného materiálu bylo zřejmé, že opravdu šlo o podlahu nějaké komory. Mikrostratigrafie byla ale složitější, než se původně zdálo; výsledky byly překvapivé… Majitelé komory zřejmě rychle zjistili, jaké jsou vlastnosti terciérních slínovců, a podlahu, aby se na ní nedržela voda, hezky vysypali pískem z nedaleké nivy řeky Svratky. Na tuto drenážní vrstvu potom nasypali spraš smíchanou s popelem. Dokazují to mikroskopické uhlíky a krásně vyvinuté krystaly vivianitu – minerálu, který vzniká v redukčním prostředí a jenž musí mít k dispozici dostatek železa a fosforu. Tato druhá vrstva pravděpodobně zamezovala vzlínání vlhkosti. Nad ní se ovšem nachází ještě další vrstva, tentokrát popel smíchaný s organickou hmotou. Při konzultaci s archeology o typu organiky, která by mohla být v takovém prostoru uskladněna, jsme se dohodli na vypracování fytolitové analýzy. Ta ukázala, že jde o trávu. Seno se ale v zahloubených komorách nikdy neuskladňovalo a žádné doklady o přítomnosti exkrementů nějakého zvířete (které by dokládaly, že jde o podestýlku) jsme nenašli. Tráva či seno byly do komory položeny zřejmě proto, aby se k uskladněnému materiálu nedostala voda, chlad a aby se nerozbil. Nad těmito přípravnými vrstvami je laminovaný sediment, který je strukturován podlouhlými póry vznikajícími při dlouhodobém opakovaném stlačování jílovitého materiálu. Mikrouhlíky, které se nacházejí v tomto jinak vytříděném vrstevnatém materiálu, se do této vrstvy dostaly na podrážkách člověka, jenž do „sklípečku“ chodil pro uskladněné věci. Zda se jednalo o víno, zeleninu či cokoli jiného, už bohužel nezjistíme. Současná zjištění nicméně poskytují zajímavou informaci o způsobu přípravy středověkého podzemního skladiště.
Archeolog Mirek Dejmal vysvětluje archeologickou situaci v lokalitě Veselí na Moravě, kde bylo objeveno středověké dřevěné předhradí.
Bažina v centru Brna
Dne 1. ledna 2006, kdy bylo Brno po ránu přikryté krásnou sněhovou pokrývkou, která ještě nestačila roztát, „nastal“ pravý moment, aby archeologové pracující na záchranném výzkumu zavolali geologa a podělili se s ním o skutečnost, že v samém centru Brna na Náměstí Svobody se staví kašna… Odkryl se krásný profil, který se ovšem musí prostudovat ještě ten samý den, nebo již bude pozdě. Vlastně běžná situace…
Profily odkryté v samém centru středověkého Brna jsou vždy vzrušující a neopakovatelné. Tentokrát jsem viděla na první pohled monotónní tmavé vrstvy asi dvoumetrového profilu navzájem oddělené vrypy špachtlí, jak je provedli krátce předtím archeologové. Jako by už bylo všechno předem připravené pro geologickou interpretaci. To je jedna z věcí, kterou nemám na spolupráci s archeology ráda, ale zároveň chápu, jak pro ně samotné je důležitá: označovat si rýhami hranice vrstev, které již rozpoznali. Je to velice sugestivní a co již jednou takto označí, je dáno jako fakt a většinou je v této fázi výzkumu již neměnné. Jako geoložka podvědomě tyto hranice akceptuji, což může mou interpretaci dost ovlivnit.
Fotografie archeologického profilu na náměstí Svobody v Brně se zvětšenými výřezy; mikrostratigrafie jednotlivých vrstev podává celkový obraz o postupném zvyšujícím se antropogenním ovlivnění této části náměstí a totální změně vzhledu krajiny.
Zpět k profilu. Podle čeho byly určeny některé z „daných“ vrstev, mi někde bylo zřejmé, jinde ne. Vzorky pro mikromorfologickou analýzu jsem ale odebrala podle nich. V rozboru jsem pokračovala v laboratoři. Podle mikrostratigrafie se nejspodnější část profilu vyvíjela ve velmi vlhkém prostředí, v prostoru menší terénní prohlubně zarostlé vegetací. Tedy bažinka přímo v centru náměstí v době, kdy bylo Brno postupně osídlováno… Svědčila pro ni přítomnost kousků rákosí napadaných na okraj sníženiny a laminace dosvědčující přemísťování prachovitopísčitého materiálu směrem do středu prohlubně. Mladší vzorky ukazovaly, že prohlubeň s bažinkou vysychala či ji lidé cíleně vysoušeli. Mizí přítomnost organické hmoty a intenzivněji se začíná projevovat pří-
tomnost člověka. Nejprve jen opálenými kostmi a úlomky keramiky. V blízkosti sníženiny byla pravděpodobně skládka, která byla čas od času zapálena. Déšť přirozeně splavil opálené úlomky odpadu směrem do sníženiny a postupně ji tak zaplňoval. Ve vyšších částech profilu začíná být markantní přínos cizorodého materiálu, a to jak změnou ve vrstevnatosti, tak v původu materiálu. Nerovný a bažinatý povrch v centru města se tak dílem člověka proměnil v zarovnanou a vysušenou plochu, po které denně projdou tisíce Brňanů, aniž by si nedávnou přírodní historii tohoto místa uvědomovali.
Lenka Lisá, Radek Mikuláš,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.
Jde o mezioborovou disciplínu, která využívá znalosti archeologie a geologie. V českém prostředí je třeba doplnit také třetí obor – geomorfologii. V některých zemích to ale neplatí. Geoarcheologie začala vznikat v 80. letech 20. století v USA, o něco později ve Velké Británii; rychlý rozvoj zažívá především v posledním desetiletí. V Británii a v USA je obor geomorfologie a geologie chápán mnohem spojitěji než u nás. Geologové (či přímo studenti geoarcheologie) zabývající se nejmladším úsekem historie Země svá studia začínají geografií. Získávají znalosti o geologické stavbě a zároveň o geomorfologických aspektech vývoje krajiny.
Lokalita Padovec v Brně, mikrofotografie z polarizačního mikroskopu. Pohled na mikrostratigrafii stmelené organické hmoty, která v minulosti sloužila jako výplň stěn obilné jámy zabraňující přístupu vlhkosti a chladu k uskladňovanému obilí.
Všechna fota: Lenka Lisá, Archiv GLÚ
Vraťme se ke geoarcheologii, tedy ke kombinovanému studiu geologických, resp. geomorfologických a archeologických prvků v paměťovém záznamu krajiny – ve vrstvách hlíny, sutí, rašeliny… Kombinaci lze vztáhnout též na nejrůznější dílčí disciplíny, jež doplňují mozaiku námi daných rekonstrukcí; zpravidla se snažíme o vytváření modelů fosilních či recentních systémů přírodního i kulturního prostředí. Jinými slovy jde o zachycení interakce člověka a přírody: člověk ovlivňuje krajinu, krajina člověka. Je to nepřetržitý a spletitý kolotoč a pochopit pravidla roztáčení a důsledků není jednoduché a ani možné bezezbytku. Dílčími obory, o nichž jsme se zmínili výše, jsou zejména palynologie, dendrochronologie, paleobotanika, malakologie a ichnologie. Právě ichnologie (studium biogenního přepracování hornin) je specializací druhého z autorů tohoto příspěvku; zdá se, že je toho času jediným ichnologem ve světě, který se snaží o soustavnější spolupráci s archeology, mj. i s egyptology. Nepochybně významnější je však spolupráce zaměřená sedimentologicky a obecně geologicky. Tu rozvíjí už několik let první autorka článku. Následující případové studie jsou jen malým výsekem z jejích dosavadních zkušeností…
Lokalita U Sedmi švábů. Po demolici domu byla exponována plocha podloží s relikty fosilních půd a koluvií.
Technologická dovednost skrytá v podlaze měšťanského sklípku
Moji přátelé archeologové ze společnosti Archaia Brno, o. p. s., patří mezi přesvědčené zastánce mezioborového geoarcheologického přístupu. Požádali mě o názor na podivné šedé mazlavé sedimenty různých odstínů. Lokalita, kterou právě studovali, se nachází v městečku Tišnov. Leží na svahu a již letmé nahlédnutí do geologické mapy dává tušit, že v podloží budou terciérní mořské vápnité jíly – slínovce. Při obhlídce lokality mě zaujala jedna podivnost. Hned nad jíly byla poměrně málo zřetelná vrstvička písku a nad ní nezřetelně laminované sedimenty. Šlo jen o pár centimetrů; musela jsem si kleknout do bláta, abych si toho všimla. Odebrala jsem vzorek pro studium mikrostratigrafie, což je metoda, při níž je vzorek odejmut tak, aby se nepoškodila jeho vnitřní struktura, vysušen a následně ve vakuu impregnován pryskyřicí. Ze vzorku se uřízne tenký plátek, který se pak nalepí na sklíčko a vybrousí do tloušťky třiceti mikronů tak, abychom jej mohli pozorovat v polarizačním mikroskopu. Archeologům jsem vysvětlila, že z mikrostratigrafického studia zjistím, co způsobuje onu nezřetelnou vrstevnatost. Poznám složení klastického materiálu, tedy různých větších horninových a minerálních zrn, a jeho kontakty s okolním jemnozrnným materiálem (matrix). Texturní prvky v matrix a zvětrání klastické složky prozradí něco o druhotném ovlivnění materiálu chemickými procesy, které se uskutečnily po jeho uložení. Velikost a tvar pórů napoví, jak byl materiál po usazení mechanicky ovlivňován. Archeologové mi na oplátku vysvětlili, že jsem pravděpodobně našla podlahu nějaké polozahloubené středověké komory, jejíž účel není z archeologických nálezů zřejmý. Může se jednat nejspíše o sklípek nějakého měšťanského domu. Z výsledků rozboru odebraného materiálu bylo zřejmé, že opravdu šlo o podlahu nějaké komory. Mikrostratigrafie byla ale složitější, než se původně zdálo; výsledky byly překvapivé… Majitelé komory zřejmě rychle zjistili, jaké jsou vlastnosti terciérních slínovců, a podlahu, aby se na ní nedržela voda, hezky vysypali pískem z nedaleké nivy řeky Svratky. Na tuto drenážní vrstvu potom nasypali spraš smíchanou s popelem. Dokazují to mikroskopické uhlíky a krásně vyvinuté krystaly vivianitu – minerálu, který vzniká v redukčním prostředí a jenž musí mít k dispozici dostatek železa a fosforu. Tato druhá vrstva pravděpodobně zamezovala vzlínání vlhkosti. Nad ní se ovšem nachází ještě další vrstva, tentokrát popel smíchaný s organickou hmotou. Při konzultaci s archeology o typu organiky, která by mohla být v takovém prostoru uskladněna, jsme se dohodli na vypracování fytolitové analýzy. Ta ukázala, že jde o trávu. Seno se ale v zahloubených komorách nikdy neuskladňovalo a žádné doklady o přítomnosti exkrementů nějakého zvířete (které by dokládaly, že jde o podestýlku) jsme nenašli. Tráva či seno byly do komory položeny zřejmě proto, aby se k uskladněnému materiálu nedostala voda, chlad a aby se nerozbil. Nad těmito přípravnými vrstvami je laminovaný sediment, který je strukturován podlouhlými póry vznikajícími při dlouhodobém opakovaném stlačování jílovitého materiálu. Mikrouhlíky, které se nacházejí v tomto jinak vytříděném vrstevnatém materiálu, se do této vrstvy dostaly na podrážkách člověka, jenž do „sklípečku“ chodil pro uskladněné věci. Zda se jednalo o víno, zeleninu či cokoli jiného, už bohužel nezjistíme. Současná zjištění nicméně poskytují zajímavou informaci o způsobu přípravy středověkého podzemního skladiště.
Archeolog Mirek Dejmal vysvětluje archeologickou situaci v lokalitě Veselí na Moravě, kde bylo objeveno středověké dřevěné předhradí.
Bažina v centru Brna
Dne 1. ledna 2006, kdy bylo Brno po ránu přikryté krásnou sněhovou pokrývkou, která ještě nestačila roztát, „nastal“ pravý moment, aby archeologové pracující na záchranném výzkumu zavolali geologa a podělili se s ním o skutečnost, že v samém centru Brna na Náměstí Svobody se staví kašna… Odkryl se krásný profil, který se ovšem musí prostudovat ještě ten samý den, nebo již bude pozdě. Vlastně běžná situace…
Profily odkryté v samém centru středověkého Brna jsou vždy vzrušující a neopakovatelné. Tentokrát jsem viděla na první pohled monotónní tmavé vrstvy asi dvoumetrového profilu navzájem oddělené vrypy špachtlí, jak je provedli krátce předtím archeologové. Jako by už bylo všechno předem připravené pro geologickou interpretaci. To je jedna z věcí, kterou nemám na spolupráci s archeology ráda, ale zároveň chápu, jak pro ně samotné je důležitá: označovat si rýhami hranice vrstev, které již rozpoznali. Je to velice sugestivní a co již jednou takto označí, je dáno jako fakt a většinou je v této fázi výzkumu již neměnné. Jako geoložka podvědomě tyto hranice akceptuji, což může mou interpretaci dost ovlivnit.
Fotografie archeologického profilu na náměstí Svobody v Brně se zvětšenými výřezy; mikrostratigrafie jednotlivých vrstev podává celkový obraz o postupném zvyšujícím se antropogenním ovlivnění této části náměstí a totální změně vzhledu krajiny.
Zpět k profilu. Podle čeho byly určeny některé z „daných“ vrstev, mi někde bylo zřejmé, jinde ne. Vzorky pro mikromorfologickou analýzu jsem ale odebrala podle nich. V rozboru jsem pokračovala v laboratoři. Podle mikrostratigrafie se nejspodnější část profilu vyvíjela ve velmi vlhkém prostředí, v prostoru menší terénní prohlubně zarostlé vegetací. Tedy bažinka přímo v centru náměstí v době, kdy bylo Brno postupně osídlováno… Svědčila pro ni přítomnost kousků rákosí napadaných na okraj sníženiny a laminace dosvědčující přemísťování prachovitopísčitého materiálu směrem do středu prohlubně. Mladší vzorky ukazovaly, že prohlubeň s bažinkou vysychala či ji lidé cíleně vysoušeli. Mizí přítomnost organické hmoty a intenzivněji se začíná projevovat pří-
tomnost člověka. Nejprve jen opálenými kostmi a úlomky keramiky. V blízkosti sníženiny byla pravděpodobně skládka, která byla čas od času zapálena. Déšť přirozeně splavil opálené úlomky odpadu směrem do sníženiny a postupně ji tak zaplňoval. Ve vyšších částech profilu začíná být markantní přínos cizorodého materiálu, a to jak změnou ve vrstevnatosti, tak v původu materiálu. Nerovný a bažinatý povrch v centru města se tak dílem člověka proměnil v zarovnanou a vysušenou plochu, po které denně projdou tisíce Brňanů, aniž by si nedávnou přírodní historii tohoto místa uvědomovali.
Lenka Lisá, Radek Mikuláš,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.
English
