Deset let po prezentaci unikátního díla české slavistiky, jakým byl monumentální čtyřsvazkový Slovník jazyka staroslověnského, a krátce před svátkem spolupatronů Evropy Cyrila a Metoděje se 28. června 2007 v budově Akademie věd ČR konala slavnostní prezentace dvou svazků edice Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském překladu, označované též jako Besědy. Akci uspořádal vydavatel knihy Slovanský ústav AV ČR ve spolupráci s Odborem mediální komunikace AV ČR.
Homilie římského papeže Řehoře I. Velikého (590–604) se ve středověku těšily pro svůj jednoduchý styl, alegorizující exegezi a morálně naučný výklad velké oblibě nejen v latinském církevním okruhu, ale rovněž v okruhu řeckém a východoslovanském. Staroslověnský překlad (archetyp) jeho dvousvazkového latinského homiletického díla XL homiliarum in evangelia libri duo vznikl patrně ve 2. polovině 11. století v prostředí slovanské mnišské komunity v klášteře na Sázavě. Koncem 11. století, kdy český kníže Břetislav II. podruhé a definitivně rozehnal sázavskou slovanskou mnišskou komunitu a klášter předal latinským benediktinům, zanikla v přemyslovských Čechách také slovanská liturgie a slovanské písemnictví. Památka se díky politickým, církevním a kulturním stykům dynastie Přemyslovců a Čech s Kyjevskou Rusí dostala do ruského prostředí, kde nepodlehla zcela rusifikaci a uchovala si řadu českých a západoslovanských, zejména lexikografických prvků. V novém prostředí se památka zachovala v pozdějších, mladších opisech, z nichž nejstarší pochází z 13. století (ms. Pogodinianum 70). Díky ruské rukopisné tradici 13.–18. století se tak dodnes dochovala řada jejích opisů a v současné době je známo 16 úplných rukopisů památky.Staroslověnský překlad Čtyřiceti homilií Řehoře Velikého, který je nejen dokladem nejstarší etapy vývoje českého písemnictví, ale také kulturních kontaktů se starou Rusí, k vydání v prvoedici (editio princeps) připravil V. Konzal (2. svazek s pomocí F. Čajky). Badatelům se tak nyní dostává do rukou edice rozsáhlého rukopisu (328 folií), který patří k nejvýznamnějším písemným památkám raně středověkých přemyslovských Čech 11. století a který po dlouhá léta unikal pozornosti odborné veřejnosti. Edice obsahuje kromě cyrilského majuskulního slovanského textu také text latinské předlohy a je doplněna kritickým textovým aparátem z dalších rukopisů českocírkevněslovanské památky, parakritickým aparátem k základnímu rukopisu edice a rovněž českým, latinským, anglickým a ruským výkladem, úplnou bibliografií a obrazovou přílohou. Třetí plánovaný svazek edice by měl podle editora obsahovat vedle různých typů indexů také analytické studie věnované paleografickému rozboru kodikologicky komplikovaného stavu památky, analýze grafiky, gramatiky a lexika a syntetické charakteristice bohemikálních prvků.
Na slavnostní prezentaci, které se v hojném počtu zúčastnili nejen zástupci médií, ale také odborná a laická veřejnost, promluvil V. Vavřínek o činnosti byzantských misionářů Konstantina-Cyrila a Metoděje na Moravě, o roli sázavského kláštera v církevněslovanské tvorbě 11. století a o počátcích literární vzdělanosti v českých zemích. V. Konzal, jenž prezentované edici věnoval 15 let svého vědeckého života a mravenčí práce, seznámil přítomné jednak s historií studia jednotlivých rukopisů památky, které používá v některých aspektech podobné metody jako archeologie (nahodilost, stratifikace, funkce objevu), jednak se zaměřil na výklad obsahové stránky edice. Zdůraznil, že vydávaná památka je dokladem existence české redakce církevní slovanštiny, již často někteří badatelé zpochybňovali. Závěrem prezentace V. Čermák seznámil posluchače s prací a nejvýznamnějšími minulými a současnými projekty oddělení paleoslovenistiky a byzantologie Slovanského ústavu, v jehož rámci prezentovaná publikace vznikla.
LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.