Historie
našeho ústavu se odvíjí od Oddělení experimentální biologie a genetiky Biologického ústavu ČSAV,
jehož vedoucím byl od roku 1953 Milan Hašek, spoluobjevitel imunologické tolerance.
V roce 1962 byl založen Ústav experimentální biologie a genetiky ČSAV (ÚEBG), jehož ředitelem byl až do
roku 1970 Milan Hašek. Šedesátá léta 20. století jsou bezesporu nejslavnější kapitolou ústavu - v té době se
zrodila "československá imunogenetická škola" reprezentovaná kromě Haška jmény jako Pavol a
Juraj Iványi, Jan Klein, Tomáš Hraba, Ivan Hilgert, Věra Hašková, Alena Lengerová a další. Je všeobecně známo,
že Milan Hašek měl blízko k Nobelově ceně (za objev imunologické tolerance byla udělena P. Medawarovi a
M. Burnetovi); Pavol Iványi se významně podílel na experimentech, za které později dostal Nobelovu cenu
Jean Dausset; Jan Klein se po emigraci do USA stal v sedmdesátých letech pravděpodobně nejvýznamnějším světovým
imunogenetikem (spoluobjevitel zásadního imunologického významu MHC proteinů). Na ÚEBG se v té době také výrazně
rozvíjel světově prioritní výzkum retrovirů (Jan Svoboda).
V letech 1964 - 2006 sídlila větší část ústavu v budově Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV (ÚOCHB)
na Flemingově náměstí v Dejvicích, menší část pak v komplexu biologických ústavů AV v Krči. Důležitou součástí
ústavu bylo (a je) také chovné a experimentální zařízení v Kolči (asi 20) km od Prahy.
Konec "Pražského jara" po srpnu 1968 znamenal konec této slavné éry - mnozí nadějní mladí pracovníci
emigrovali (a velmi úspěšně si vedli na nových působištích), Milan Hašek byl zbaven vedení ústavu, byly
drasticky omezeny zahraniční kontakty.
Ředitelem
ÚEBG byl krátce Karel Heyberger a po něm v letech 1970-1977 Prokop Málek.
V roce 1977 byl ÚEBG spojen s několika biochemickými laboratořemi ÚOCHB a přejmenován na Ústav molekulární
genetiky ČSAV (ÚMG).
Ředitelem ÚMG se stal Josef Říman (pozdější dlouholetý předseda ČSAV) a zůstal jím do roku 1991. Od té doby se hlavním tématem
ústavu stala molekulární biologie, avšak pokračovaly i dřívější tradiční směry (imunogenetika, retrovirologie,
nádorová imunologie), které však také stále více přecházely na molekulární úroveň. Mezi výraznými úspěchy z
jinak obtížných 70. a 80. let lze uvést např. spoluobjevení reverzní transkriptázy (J. Říman), objev virogenie
(J. Svoboda) či sekvenování jednoho z prvních virových genomů (V. Pačes).
Po
roce 1989 pokračoval na ústavu trend posilování molekulárně biologických přístupů k řešení tradičních i
nově zaváděných problematik. Ředitelem byl Jan Svoboda (1991-1999) a poté Václav Pačes (1999-2005).
V roce 2004 se začala v krčském areálu AV stavět nová budova ústavu,, ve které se po dokončení počátkem roku 2007 konečně
poprvé v historii) shromáždila velká většina pracovníků ÚMG. Po zvolení V. Pačesa předsedou Akademie věd České republiky
se v roce 2005 stal ředitelem Václav Hořejší.
ÚMG
má v současné době celkem 358 zaměstnanců (včetně částečných úvazků), z toho 90 vědeckých pracovníků,
29 technických vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, 116 technických pracovníků se středoškolským vzděláním
a 95 doktorandů.
|