Publikace ke stažení

Lux M., Burdová P. 2000

Výdaje na bydlení, sociální bydlení a napětí na trhu s bydlením (mezinárodní komparace a polistopadový vývoj v ČR)

Praha: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky.

Existuje jen málo lidských potřeb, které bychom mohli označit za zcela základní; bydlení bychom mezi ně bezpochyby zařadili. Tvar a proměny bytové politiky hrají často roli klíčových volebních hesel politických stran v nejrůznějších zemích euroatlantického prostoru. Problémy a sociální napětí v této oblasti jsou však přesto odstraňovány pozvolně a velmi opatrně, jelikož náhlý zvrat ve vývoji by mohl mít, a také obvykle má, dalekosáhlé politické důsledky. Oblasti nejvyššího významu, tedy i sféra bytové politiky a ucelené koncepce bydlení, jsou tak přirozeným způsobem fungování demokratického volebního systému postiženy velkou mírou setrvačnosti a neměnnosti; bohužel i v případě, kdy pokračování v dosavadní politice nebo odsouvání problémů do budoucna vede k prohlubování již tak neudržitelné sociální nerovnosti, zvyšování ekonomických přímých i skrytých ztrát veřejných rozpočtů, chátrání bytového fondu, faktickému zastavení nájemní bytové výstavby a stále rozšířenějšímu porušování platných zákonů a vyhlášek dotýkajících se disponibility nebo užívání nájemního bydlení. Při neexistenci konkrétní a jasné koncepce bytové politiky státu zavazující určitým způsobem i jednání obcí neexistuje rovněž jiný referenční rámec pro chování občanů než rámec zděděných vzorců. Snaha českých politiků vyhnout se obratně oblasti bydlení co největším obloukem posiluje sebevědomí těchto patologických vzorců založených na klientelismu a korupci natolik, že by snad za určitý čas svého přežívání mohly oprávněně očekávat svou legalizaci. Smysl studií, jako je tato, je pokusit se jejich sebevědomí nalomit ve prospěch obecných, rovných a spravedlivých zákonů, ve prospěch obecného konceptu sociální spravedlnosti náležejícího k základnímu ideovému pozadí každé demokratické společnosti. Forma sociálního státu může být pro různá institucionální prostředí různá; co však tři ideální doktríny pojí ^[1], je snaha na základě předpokládané "racionální" (Rawls 1995) či emocionální lidské solidarity pomoci méně "šťastným" na úkor těch "šťastnějších"; popř. alespoň obecnými a rovnými zákony zaručit každému občanovi co nejrovnější šanci v přístupu ke vzácným zdrojům.

Podobně jako v jiných transformujících se zemích se reforma bytové politiky a stávající legislativy v oblasti nájemního bydlení nestala prioritou při realizaci komplexní reformy politických a hospodářských institucí; naopak, oblast nájemního bydlení jakoby získala status "kompenzace" za snížení životní úrovně obyvatel v důsledku rozsáhlé privatizace bývalých státních podniků, zvyšující se nezaměstnanosti, liberalizace cen a uvolnění zahraničního obchodu. Reforma v oblasti nájemního bydlení byla politiky záměrně odložena na pozdější datum a došlo k tomu zřejmě i z relativně ušlechtilých pohnutek: z obavy, že by se liberalizace nájemného mohla stát onou poslední kapkou v naplněném poháru "strpěných obětí" českých občanů spojených s ostatními zásadními reformními kroky.

Bylo by nespravedlivé tvrdit, že se za dobu transformace v oblasti bydlení neudálo vůbec nic. V oblasti vlastnického bydlení reformní vlády připravily, prosadily a relativně úspěšně realizovaly zásadní kroky vedoucí k vytvoření stabilnějšího prostředí na trhu s vlastnickým bydlením: zavedení stavebního spoření, vytvoření podmínek pro vznik hypotekárního trhu, motivační pobídky ve formě státní podpory stavebního spoření, daňového odpisu úroků z hypotečních nebo stavebních úvěrů nebo státní dotace k úrokům z hypotečních úvěrů. Ačkoliv se ceny vlastnického bydlení mezi roky 1989 a 1996 prudce vyhouply, zůstávají ve srovnání s cenami ve vyspělých západních demokraciích na relativně nízké úrovni. Za pomoci výše uvedených fiskálních a finančních nástrojů je ukazatel dostupnosti vlastnického bydlení (počet let spoření pro koupi bytu či domu do vlastnictví) v ČR jen o málo vyšší, než je tomu běžné v zemích EU; ceny nemovitostí navíc v souvislosti s ekonomickou stagnací českého hospodářství od roku 1996 klesají a úroková míra hypotečních úvěrů v souvislosti s omezením restriktivní politiky centrální banky během let 1997-1999 rovněž relativně prudce poklesla. "Zakopaný pes" českého bydlení není v rozporu s ustáleným přesvědčením ve finanční nedostupnosti vlastnického bydlení, které je "drahé" i pro převážnou část mladých a příjmově slabších domácností v zemích EU, ale v neexistenci funkčního bydlení nájemního.

Ačkoliv od samotného počátku transformace probíhá postupná liberalizace cen regulovaného nájemného, regulace byla vyloučena u uprázdněných bytů a od roku 1994 jsou bývalé státní byty privatizovány za zvýhodněných podmínek do rukou stávajících nájemníků, nedošlo dosud k ničemu, co bychom mohli považovat za zásadnější průlom v dosavadní politice nájemního bydlení. Domníváme se naopak, že nekoordinovaná, časově neomezená a centrálním zákonem dostatečně nespecifikovaná privatizace obecních bytů, pomalá liberalizace nájemného, nedostatečný systém kontroly užívání obecních nájemních bytů, přežívání legislativních ustanovení vytvářejících z nájemníků faktické kvazi-vlastníky, absence zákonné definice sociálního bydlení i vládních pobídek pro soukromé investice v oblasti sociálního bydlení vedly k dalšímu prohloubení stávajícího napětí a k vytvoření skutečně alarmujícího stavu, ze kterého si zisk odnáší pouze příjmově nejsilnější domácnosti. Konstatování, že se v oblasti nájemního bydlení od roku 1990 fakticky nezměnilo téměř nic, není zcela neoprávněné. Smutně vypadá situace na českém trhu s nájemním bydlení ve světle srovnání se zeměmi EU, smutně však vypadá i ve světle srovnání s některými ostatními zeměmi SVE, které se podobně jako ČR ucházejí o plné členství v EU. Z těchto důvodů se naše studie zcela prioritně zaměří na oblast nájemního bydlení: sociálního nájemního bydlení, regulace nájemného a příspěvku na bydlení.

Po krátké metodologické pasáži se v kapitole první budeme věnovat analýze rodinných rozpočtů českých domácností z hlediska jejich výdajů na bydlení. V kapitole druhé se pak zaměříme na popis sociálních konfliktů (sociálního napětí) mezi určitými skupinami domácností na českém trhu s bydlením; jejich sociálním a ekonomickým souvislostem. Součástí této kapitoly bude i návrh na řešení vzniklých sociálních nerovností. V krátké kapitole třetí velmi stručně zhodnotíme vývoj bytové politiky v některých ostatních zemích střední a východní Evropy, zatímco v následujících třech kapitolách se budeme výhradně zabývat situací ve vyspělejších zemích EU. Svoji pozornost zaměříme zejména na hodnotící popis sociálního sektoru bydlení a jednotlivých modelů pro výpočet adresného příspěvku na bydlení v zemích EU. Závěr naší studie, zakládající se na ve studii uvedených skutečnostech, by pak měl vytyčit priority pro další vývoj bytové politiky v oblasti nájemního bydlení, pokud by jejím cílem mělo být rovněž přiblížení se ke standardům běžným v zemích EU.

Stáhnout studii (formát *.pdf, velikost 922 kB)

Upozornění: tato publikace je chráněna autorskými právy. Její použití či další šíření je podmíněno souhlasem autorů. Z publikace je možno citovat, vždy je však nutno uvést celý název publikace, jména autorů a další náležitosti podle citačních zvyklostí. Upozorňujeme, že stránkování v elektronické verzi publikace neodpovídá stránkování v tištěné verzi publikace. Stažením souboru se jeho uživatel zavazuje dodržovat všechny výše uvedené podmínky a příslušná ustanovení autorského zákona.