Abstrakt přednášky

Prof. Břetislav Horyna

Má smrt je protest proti bídě světa: sociální nerovnost, rozvojová ekonomie, globální oligarchie a lidská čest v epoše fakturační demokracie.

V roce 2006 dosáhlo světové společenství historického úspěchu: poprvé v moderních dějinách klesl počet dětí, které zemřely hladem nebo nemocemi z podvýživy, pod třicet miliónů. Nabízí se možnost interpretovat tento fakt jako první výrazný přínos unilateralistické konstituční fáze celosvětového hospodářského a politického systému. Zásadní pohled na sociální otázku se ale nezměnil a zatímco sociální problém se vyvíjí a vyžaduje nové přístupy klinické ekonomie, zůstává pojetí sociální rovnosti a nerovnosti v zajetí starých omylů a předsudků. Mezi prací a kapitálem neexistuje jiný kompromis, jenž by mohl omezit další rozevírání sociálních nůžek, než radikální omezení volného pohybu spekulativního kapitálu a postupná implantace nových hospodářských, zejména vlastnických struktur do rozvojových zemí. Naproti tomu a dokonce v rozporu s některými přijatými dokumenty OSN (například Deklarace k miléniu 2000, kterou podepsalo všech 191 členských států) sledujeme autoritativní obrat ke světovému kapitalismu, v kterém jsou vedle ekonomických globálních důsledků stále jasněji patrné rovněž některé politické a sociálně kulturní indicie, které se objevily s pozdějšími fatálními dopady ve 20. a 30. letech 20. století. Dvě hlavní makropolitické úlohy budoucnosti, tj. jednak nedílné zahrnutí osob, občanů všech zemí do rozhodovacích procesů o jejich vlastním životě, a jednak integrace ekosystémů do pojmu „civilizace“, zůstávají neřešeny a jsou pouze zastírány politickou zastupitelskou demokracií, jež se změnila v moderní opium pro lid. Faktická politika prováděná národními státy je dnes tak bezvýznamná, jako nikdy předtím, stejně jako veřejná politická diskuse nijak neovlivňuje faktickou politiku národních států. Všechny tyto souvislosti se promítají do občanského sebepochopení, z něhož se vytrácí sebeúcta, hrdost, smysl pro čest; jsme lidmi, jimiž je pohrdáno a kteří jsou vzděláváni v umění, jak pohrdat sami sebou.