Velkým problémem současné archeologie je zvládnutí prudce vrůstajícího množství nálezů, tak aby tyto dále sloužily rozvoji oboru. Archeologie již dokáže vytvářet databázové systémy registrující relevantní informace o artefaktech, analýzy rozsáhlých datových souborů a jejich interpretace však narážejí na hranice kapacit jednotlivců, pracovišť, ale i na hranice samotného oboru. Projekt se snaží na příkladu hodnocení vybraných vlastností pravěké keramiky (kvantita, stupeň fragmentarizace, stáří) pomocí matematického modelování hledat metody automatizovaného vytváření znalostních systémů, které by dokázaly samy zhodnotit určité aspekty souborů pravěké sídlištní keramiky. Pro jejich tvorbu bude v archeologii patrně poprvé použito neuronových sítí a genetických algoritmů. Výstupy z projektu míří k novému pohledu na platné archeologické teorie nejen o pravěké keramice, ale i o vzniku výplní objektů, vrstev apod. Projekt výrazně překračuje dosavadní aplikace matematiky v archeologii.