Navzdory rozdílům i vlivům, které pramení z odlišného historického vývoje obou zemí, nás s naším severním sousedem pojí nespočet společných zájmů, vědeckých nevyjímaje. Akademie věd ČR spolupracuje v oblasti vědy a výzkumu s polskými partnery mj. také na základě bilaterálních dohod podepsaných s Polskou akademií věd a Polskou akademií věd a umění. První z nich sídlí ve Varšavě, druhá, jež se svým charakterem podobá spíše učené společnosti, je i přes celostátní působnost historicky spjatá s Krakovem.
Historie Staszicova paláce, sídla Polské akademie věd, sahá do roku 1620.
Před Staszicovým palácem, sídlem PAV ve Varšavě, stojí pomník Mikuláše Koperníka od Bertela Thorvaldsena, jehož převratná heliocentrická teorie i po mnoha staletích symbolicky vyjadřuje svobodu a odvahu vědeckého bádání, hodnoty, k nimž se Polská akademie věd od svých prvopočátků hlásí.
Tradice akademií sahají do starověku (viz Platonszká akademie); v renezanci dosáhly velkého rozkvětu spolu s univerzitami. Tradice současných akademií je spojena s osvícenstvím, kdy je zakládali osvícení vladaři a mecenáši vědy a umění. V Polsku, tehdy zbaveném politické samostatnosti, tuto roli sehrála Varšavská společnost přátel věd (1800), jíž v době varšavského knížectví a kongresového království předsedal Stanisław Staszic, a Krakovská vědecká společnost (1815). V meziválečném období a v době okupace se v prostředí Varšavské vědecké společnosti rodily myšlenky a iniciativy na založení celostátní akademie věd se sídlem ve Varšavě.
Polská akademie věd (Polska akademia nauk – PAN) vznikla v roce 1951; o vzniku rozhodlo usnesení I. kongresu polské vědy (1951), které zasedalo ve Varšavě. Její institucionální povahu ovšem ovlivnily nejen vědecké aspekty, nýbrž i společenská poptávka. Úkolem akademie byla podle stanov badatelská činnost, vysoké školy vzdělávaly adepty vědy a vědecké společnosti propagovaly vědecké poznatky.
V současnosti je Polská akademie věd státní vědeckou institucí, jejíž aktivity reguluje polským sejmem schválený zákon o Akademii z roku 1997. Nejvyšším orgánem je Valná hromada akademie, v době mezi zasedáními Předsednictvo akademie a její předseda. Členy předsednictva jsou předseda, místopředsedové, ředitelé sedmi oddělení, ředitelé lokálních oddělení a 14 volených členů. Funkční působnost orgánů trvá čtyři roky; předsedu, místopředsedy a členy předsednictva volí valná hromada akademie.
Polská akademie věd čítá 350 členů domácích (řádných a dopisujících, členství je doživotní) a omezený počet členů zahraničních. Každý člen akademie – v závislosti na vědním oboru – patří do jednoho ze sedmi oddělení. Struktura akademie zahrnuje oddělení společenských věd, biologických věd, matematických, fyzických a chemických věd, technických věd, zemědělských, lesních a veterinárních věd, lékařských věd a věd o Zemi a hornických věd; regionální základny Gdaňsk, Katovice, Krakov, Lublin, Lodž, Poznaň a Vratislav, vědecké a oborové komitéty (v počtu 110). Vědecké komitéty působí při odděleních akademie, oborové komitéty při předsednictví PAN. Vědecká pracoviště akademie (celkem 79) spolutvoří ústavy, výzkumná centra, výzkumné stanice, botanické zahrady a jiné výzkumné a pomocné instituce, jako jsou archivy, knihovny, muzea a pobočky v zahraničí (Brusel, Moskva, Paříž, Řím, Vídeň a Centrum historického výzkumu v Berlíně). Vědecká činnost pracovišť PAN je financována především z rozpočtu státu, částečně také z jiných zdrojů. Ústavy PAN mohou také realizovat doktorandská studia.
Polská akademie věd uděluje dvě vyznamenání: Medaili Mikuláše Koperníka (vynikajícím vědcům za zásluhy o polskou vědu a její propagaci) a Medaili Stefana Banacha (za zásluhy o rozvoj matematických věd).
Akademie věd ČR spolupracuje s PAN na základě dvoustranné dohody a prováděcích protokolů. Seznam společných projektů aktuálně obsahuje 30 témat, která pokrývají široké spektrum vědních oborů – od jazykovědných přes společensko-politické a přírodovědné, kosmické i genetické po nanotechnologické, imunologické i archeologické. Oboustranný zájem o spolupráci je stabilní po dlouhá léta, což dokládá převis poptávky nad kapacitou výměnných kvót.
Předchůdcem Polské akademie věd a umění (Polska Akademia Umiejętności – PAU) byla Krakovská vědecká společnost, založená v roce 1815. Později z ní vznikla Akademie věd a umění (Akademia Umiejętności, 1872) a až po znovuzískání polské nezávislosti na základě versaillského traktátu v roce 1918 získala svůj dnešní název. Ačkoli se její působnost formálně omezila na polská území náležející k Rakousku--Uhersku, ve skutečnosti vyvíjela vědecké a kulturní aktivity celostátního a mezinárodního dosahu. Důkazem mezinárodních aktivit Akademie bylo v roce 1893 předání knižního fondu Polské knihovny v Paříži (největší kolekce polské literatury zkompletované velkou emigrací) do její správy a otevření polského badatelského centra v Paříži a v Římě. Po I. světové válce zaujala pozici instituce nezávislé na státě a oficiálně reprezentovala polskou vědu ve světě; spoluzakládala mj. Union Académique Internationale. V meziválečném období vyvíjela Akademie aktivní činnost vydavatelskou – publikovala tehdy přes sto vydavatelských sérií. Ve svých aktivitách pokračovala po druhé světové válce až do roku 1952, kdy byla včleněna do PAN ve Varšavě. Nikdy však nebyla formálně zrušena. Mohla proto ihned po transformaci politického zřízení v roce 1989 zahájit samostatnou činnost a rekonstruovat původní organizační struktury. Nejvyšším orgánem PAU je Valná hromada, kterou tvoří řádní členové a členové-korespondenti a dobrovolně i členové zahraniční. Valná hromada volí na tříleté období předsednictvo akademie, jež sestává z předsedy, dvou místopředsedů (jeden z varšavského regionu), generálního tajemníka akademie a delegáta valné hromady. Volbu předsedy, místopředsedů a tajemníka schvaluje prezident Polské republiky.
Vědecká činnost Polské akademie věd a umění se v současné době soustřeďuje především v komisích (celkem 30), které působí při jednotlivých odděleních (6). Ty pořádají každý měsíc vědecká zasedání s přednáškami a diskusemi. Působnost PAU dokumentuje Ročenka PAU, obsah přednášek je publikován v Raportech o činnosti a zasedáních. Kromě ryze vědeckého výzkumu sehrává PAU důležitou roli při mezioborových diskusích, kterým se věnují zvláště Komise dějin vědy, Komise civilizačních hrozeb, Komise hodnotící školní učebnice, Komise evropských věcí, Komise rozvoje města Krakova a další. Akademie navázala rovněž na starší tradice otevřených přednášek pro veřejnost a ve spolupráci s novinami Dziennik Polski zahájila cyklus populárně-vědeckých diskusí Vědecká kavárna.
PAU uděluje badatelům také prestižní ocenění: Cenu Tadeusza Borowicza za výsledky v lékařských vědách, každé dva roky Cenu Mariana Mięsowicza za fyziku a nepravidelně cenu Mariana Kukiela za výzkum v oblasti dějin válek. Jednou za pět let uděluje také devět cen Mikuláše Koperníka financovaných městem Krakov.
Podle údajů z roku 2009 má PAU 476 členů, z toho 146 aktivních, 148 členů-korespondentů a 182 členů zahraničních. Akademie taky zvolila čtyři čestné členy: papeže Jana Pavla II., Jana Nowaka-Jeziorańského, Władysława Bartoszewského a kardinála Franciszeka Macharského.
Podobně jako v případě Polské akademie věd se spolupráce s AV ČR odvíjí na základě podepsané dohody o vědecké spolupráci a prováděcích protokolů, které obsahují společná témata. V posledních letech mezi ně patřily česko-polské vědecké a kulturní styky v 19. a 20. století, mladý paleolit a neolit v karpatské kotlině – otázky osídlení a životního prostředí, vlivy Velkomoravské říše na země české a Slezsko a výzkum kosmického záření extrémně vysokých energií v Observatoři Pierre Auger.
V současné době se v rámci příprav k podpisu prováděcích protokolů na léta 2012–2014 pro spolupráci s oběma polskými pracovišti předkládají návrhy dalších prioritních témat. Jejich počet potvrzuje neklesající zájem o dvoustrannou kooperaci s polskými partnery.
ANDRZEJ MAGALA,
Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.
English
