Článek českých vědců v Journal of Wildlife Diseases
Vědci z moravských pracovišť prokázali, že netopýři u nás trpí syndromem bílého nosu ‒ plísňovým onemocněním, které v Severní Americe ohrožuje ekosystém. V Česku i v dalších oblastech Evropy však netopýři s tímto syndromem umírají jen velice zřídka a onemocnění dosud nezpůsobilo pokles množství jejich populací. Odhalení příčiny „evropské imunity“ by mohlo severoamerické netopýry zachránit a odvrátit i narušení biologické rovnováhy v této části světa.
Nové poznatky o zvláštní odolnosti evropských netopýrů se syndromem bílého nosu publikoval letos
v lednu mezinárodní tým badatelů v Journal of Wildlife Diseases (viz
zde) ‒
prestižním mezinárodním odborném časopisu, jenž zveřejňuje výsledky původního výzkumu o nemocech,
environmentálních kontaminacích a dalších faktorech ovlivňujících zdraví divokých zvířat. „Už
několik let víme, že se v Evropě vyskytuje plíseň Geomyces destructans, která v Severní Americe
způsobuje syndrom bílého nosu. Ale až teď se nám podařilo jednoznačně diagnostikovat i samo
onemocnění na evropských netopýrech,“ říká spoluautorka článku Mgr. Natália Martínková, Ph.D., z
Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity
v Brně. Tým jejích spolupracovníků našel v Moravském krasu i mrtvé netopýry velké (Myotis myotis) s
ranými stadii syndromu bílého nosu. Každoroční monitoring populací netopýrů, který provádí Česká
společnost pro ochranu netopýrů, ale nevykazuje výrazný pokles množství těchto jedinečných
létajících savců.
V Severní Americe se syndrom bílého nosu poprvé objevil v roce 2006 na severovýchodě USA. Od
té doby se šíří do dalších oblastí, kde několik postižených druhů netopýrů masivně hyne. V Evropě
byl první pozitivní nález geomykózy zaznamenán v roce 2008 v Německu, ale podle historických
fotografií se plesniví netopýři ojediněle objevovali zřejmě již před desítkami let. Ani za tři roky
od prvního důkazu z Evropy se však nenašly masivní úhyny netopýrů na zimovištích či zvýšená
úmrtnost jinde. Tento rozdíl v přežívání se připisoval tomu, že netopýři jsou v Evropě nákaze
přizpůsobeni a syndrom bílého nosu se u nich nerozvine.
Patologická vyšetření, která provedl prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D., se spolupracovníky z
Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, ale prokázala, že evropští netopýři mají stejné
změny na kůži, podle nichž se syndrom bílého nosu v Severní Americe diagnostikuje. Plíseň prorůstá
přes vrstvy kůže a na povrchu pokožky tvoří husté shluky spor.
„Naší úlohou je nyní zjistit, proč netopýři v Evropě přežívají se syndromem bílého nosu lépe
než netopýři v Severní Americe. Takové informace by měly pomoci navrhnout způsob řešení ekologické
katastrofy v Severní Americe,“ vysvětluje Natália Martínková.
Podrobnější informace: Mgr. Natália Martínková, Ph.D., Ústav biologie obratlovců
AV ČR v Brně, mobil: +420 606 124 586, e-mail:
martinkova@ivb.cz
Připravily: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR a Ústav biologie obratlovců AV ČR
Plíseň Geomyces destructans, která způsobuje syndrom bílého nosu
Foto: Natália Martínková
Netopýr velký (Myotis myotis) často zimuje ve skupinách. Zvířata tak šetří energii, ale
zároveň se mezi nimi může šířit plíseň. Netopýr vlevo má porost plísně na nose i křídlech, ale
ostatní jedinci ve skupině jenom na chvostové bláně a na zadních nohách.
Foto: Stanislav Martínek
Netopýr velký (Myotis myotis) s porostem plísně Geomyces destructans v okolí čumáku
Foto: Stanislav Martínek
Zdravý netopýr velký (Myotis myotis)
Foto: Natália Martínková
20.1.2012