PŘIDĚLOVÁNÍ PRÁV PRO SOUBORY A PODADRESÁŘE

Abychom mohli přidělovat práva souborům či adresářům, musíme k tomu být 1. oprávnenou osobou a 2. musíme k nim mít plný přístup.

  1. Každý uživatel je oprávněn práva měnit či přidělovat ve svém domovském adresáři, tedy v podadresáři K:\home\nazev_skupiny\jmeno_uzivatele (např. pro uživatele skupiny steroidů s přihlašovacím jménem Kasal je to K:\home\ster\kasal). Dále je obecně možno měnit práva pro objekty, na které máme oprávnění typu A (Access control), čili i mimo vlastní domovský podadresář, pokud nám oprávněná osoba tato práva přidělí (např. manageři skupin mohou měnit práva v rámci své skupiny komukoliv).
  2. Plný přístup umožňuje klient Novell po zalogování do tzv. NDS tree, tedy objektové struktury sítě Novell (to je u tohoto klienta standardní stav). Klient fy. Microsoft dodávaný s operačním systémem Windows mnohdy tento způsob nepodporuje, souborový systém je plně přístupný a platí všechna omezení daná NDS systémem serveru, ale s právy nelze manipulovat.
Klient Novell umožňuje měnit práva přímo v Windows Exploreru či otevřeném Folderu. Nejprve otevřeme po kliknutí pravým tlačítkem myši na vybraný soubor či podadresář položku Vlastnosti (Properties) . Pokud se jedná o soubor na síti (na lokálním disku příslušné záložky neuvidíme), vybereme záložku IntranetWare Rights. První příklad ukazuje situaci pro soubor, jehož jsme vlastníky:

V dolním okně jsou hierarchicky uspořádány jednotlivé objekty NDS systému s otevřeným kontextem, v kterém jsme zalogováni (tedy naše skupina a jednotliví uživatelé, listováním nahoru a dolů lze vidět další objekty skupin a objekt organizační jednotky - uochb). Zde jde vybrat objekt, pro který chceme práva měnit. V horním okně jsou vypsáni ti, kteří mají přidělena nějaká práva k našemu souboru. Standardně zde není žádný objekt, přesto jsou určitá základní práva souboru přidělena již při jeho vzniku. Jaké objekty nějaká základní práva mají lze zjistit otevřením dialogu Inherited Rights and Filters.

Standardně mají objekty v kontextu uochb k souborovému systému práva R (Read) a F (File Scan), tedy všichni mohou soubory vidět a číst. To je způsobeno tzv. dědičností, tedy protože matečnému adresáři HOME byla nastavena práva R a F pro všechny skupiny, které jsou součástí uochb, jakýkoliv podadresář či soubor zde stvořený bude mít tato práva také (Vzhledem k tomu, že jsme zalogováni do kontextu své skupiny, vidíme ovšem jen přidělení pro tuto skupinu). Kromě toho lze vidět přidělení práv vlastníkovi, zděděná od domácího podadresáře, a přidělení práv managerovi skupiny (su_skupina). Oba posledně jmenované objekty mají všechna práva pro manipulaci se souborem.
Ve spodní části dialogového okna je soustava tlačítek ovládajících filtr pro jednotlivá práva, určující které vlastnosti budou dědit podřazené objekty. Pro modifikaci souborů však nemá prakticky význam, zmíníme se o něm u podadresářů.
Vraťme se k původnímu oknu IntranetWare Rights. Chceme-li někomu práva dát, je třeba nejprve v dolním okně vybrat příslušný objekt (uživatele nebo celou skupinu) a stisknout tlačítko Add.

V horním okně se objeví lišta s jednotlivými právy, která už byla dědičností souboru přidělena (zde organizační jednotka ster, práva RF). V dolní části je pak vysvětlen význam jednotlivých zkratek. R (Read) umožňuje čtení ze souboru, E (Erase) právo smazat soubor, M (Modify) pro změny v existujícím souboru, A (Access Control) pro přidělování práv souboru, W (Write) pro zápis do souboru, C (Create) pro vytváření nového souboru, F (File Scan) pro zviditelnění souboru ve výpisu podadresáře, S (Supervisor) kombinace všech práv (Může přidělit jen administrátor).
Zastavme se u několika příkladů využití. Pro soubory mají kromě již zmíněných práv R a F význam práva W, E a M. Pokud přidělíme právo zápisu W, automaticky umožňujeme soubor modifikovat či smazat. Pokud W není přiděleno, pak můžeme pomocí E a M vymezit činnosti, které chceme umožnit, např. přidělením E umožníme vybrané osobě soubor přesunout z našeho adresáře, přidělením M umožníme měnit obsah, nikoliv však soubor smazat. Má-li mít naše činnost smysl, vyvarujeme se přidělení práva A, jinak totiž kdokoliv naši geniálně promyšlenou taktiku přizpůsobí obrazu svému.

Mnohem důležitější a pestřejší je využití práv u adresářů. Systém je podobný jako pro soubory, vybereme adresář, klikneme pravým tlačítkem a ve Vlastnostech (Properties) vybereme záložku IntranetWare Rights. Obrázek je stejný jako u souborů:

Zastavme se opět u příkladů modifikace zděděných práv R a F. Jedna z možností je práva přidávat, tedy umožnit volný přístup do podadresáře třeba celé organizační jednotce uochb. Obecně to není ten nejlepší způsob, neboť pak už nad obsahem podadresáře nemáte kontrolu jak do kvality (viry!), tak do kvantity (množství souborů). Každopádně to nedělejte pro svůj domovský adresář, ale stvořte v něm nějaký dceřiný podadresář např. PUBLIC a tomu práva přidělte, ovšem určitě se vyhněte přidělení práva A, jinak byste se za nějaký čas do něj nemuseli dostat sami.

Vhodnější je přidržet se systému, který kontrolu nad vašimi soubory umožňuje. Jedna možnost je přidělením práva E (např. adresáři DNLD) umožnit tomu, kdo si od vás soubory bere, aby je přesunul k sobě. Tím, narozdíl od standardního oprávnění RF umožňujícího jen kopírování, poznáte že si je vzal. Další možnost je, stejně jako jsme diskutovali na souborové úrovni, přidělit právo M, a tím umožnit např. celé skupině práci na společném souboru. Tato varianta je vhodná ve spojení s vytvořením společného podadresáře na úrovni skupiny (tedy na stejné úrovni jako jsou domovské podadresáře - musí udělat manager skupiny) a popř. přidáním dalších práv pro tuto skupinu, např. C, nebo doplněním celé sady RWECMF až na A.
Nejchoulostivější záležitostí je omezování práv. Např. chceme ve svém domovském adresáři stvořit podadresář PRIVATE, do něhož máme přístup jen my, popř. omezený okruh uživatelů. Nejprve je třeba v Inherited Rights and Filters odfiltrovat všechna práva která se ev. mohou dědit (provede se ve spodní části dialogu pro každé zvlášť):

Ale potom, aniž bychom dialog IntranetWare Rights zavírali, musíme příslušná práva opět přidělit přinejmenším sobě, jinak nám podadresář zůstane nepřístupný a musí nám pomoci manager nebo administrátor.

Několik poznámek na konec.
Klikání do dialogů je snadné i pro čtyřleté dítě, jistě jste se ale přesvědčili, že může mít dosti citelné následky. Rozmyslete si co děláte a nerozumíte-li tomu, nedělejte to a radši se obraťte na managera skupiny či někoho, kdo tomu rozumí. I když systém Windows 95 umožňuje většinu manipulace se soubory, je několik případů kdy je třeba sáhnout do DOSu. Pokud si smažete právo F, tedy soubor už nevidíte (ale víte o něm), mělo by pomoci po přepnutí do příslušného adresáře

RIGHTS  soubor  +F  /NAME=login_name
(Stejně to uděláte pro jiná práva či pro adresář). Pokud si smažete soubor, použijte FILER. Je sice velmi nepřítulný, ale je mocný. Nejprve vybereme přislušný podadresář v hlavním menu pod Select current directory (pokud není zvolen uživatelský volum, stačí zvolit FS1_USR.:HOME a zbytek již se dopřepíná pomocí select) a pak pod volbou Salvage deleted files najdeme příslušný soubor a provedeme salvage. Oba tyto programy lze spustit přímo sekvencí Start - Run (Spustit), doporučuji použít celoobrazovkové provedení.
 

nahoru

poslední změna 2007-08-01 09:17