Abstrakty příspěvků panelu "Média a kultura"


Oleg Suša
Kultura globálního občanství a globální média
Tendence kritizovat mocné instituce v podmínkách globalizace jde často ruku v ruce se silným zklamáním z modernity a materiálního pokroku a zároveň také z ničím neomezovaných vojenských, technologických a vědeckých institucí, u kterých se zdá, že ohrožují udržitelnost planetární biosféry. Žijeme s novými a nesmírnými riziky. Endemická nejistota je to, co bude ovlivňovat životní svět a zkušenosti většiny lidí v blízké budoucnosti. Vzájemné závislosti a propojení různých území, států, firem, sociálních hnutí, profesních a jiných skupin, stejně jako jednotlivých občanů, do stále nahuštěnější sítě nadnárodních vztahů. Sítě globalizovaného prostoru umožňují lidem sdílet stanoviska, poskytovat informace a uvádět do pohybu zdroje anebo vytvářet neteritoriální či virtuální komunity, které mohou být alternativními politickými prostory limitujícími hierarchické uspořádání „skutečných“ světových politik. Na druhou stranu velké množství lidí stále nemá přístup k počítačové síti a jsou tak závislí na informacích klasických médií - tisku a především televize. Globální média mohou ovlivňovat, zkreslovat anebo podrývat kosmopolitní občanství se stejnou sílou, se kterou v současné době slouží  prostřednictvím reklamních a konzumních kampaní transnacionálním korporacím (velké korporace vynakládají v přepočtu na jednoho obyvatele o polovinu více prostředků na vytvoření pozitivně nakloněného spotřebitele než svět vynakládá za veřejné vzdělání).


Petr Lupač
Chybějící aktéři v kulturní oblasti informační společnosti
Autor na začátku svého příspěvku tematizuje přechod od industriální k informační společnosti jako makrospolečenskou sociální konstrukci, na níž se aktivně podíleli aktéři téměř ze všech sfér lidské činnosti. Na základě této teze jsou pak představeny základní relevantní zdroje narací (sociální aktéři) živící politickou a technologickou akceleraci tohoto procesu. Závěr příspěvku představuje úvaha nad problémem konzistentní a argumentačně pevné konceptualizace role kulturní – zejména masmediální – produkce jako legitimizačního aktéra v období sociotechnické transformace.