Článek se zabývá hlavními fyzikálními a fyziologickými determinantami výkonnosti člověka v kosmu a zároveň poukazuje na doposud méně reflektované psychické souvislosti pobytu jedince v tomto extrémním prostředí. Největší pozornost věnuje problematice mikrogravitace, radiace a cirkadiánních rytmů s důrazem na adaptační změny nejen ve fyziologických a psychofyziologických, ale především v psychických procesech. Zaobírá se otázkou pozměněné kvality zpracovávaných informací v prostředí mikrogravitace, a izolace od běžných podnětů a ukazatelů a navozuje otázku dostupnosti a adekvátnosti signálů nejenom pro kognitivní, ale i afektivní a konativní procesy. Autorka soudí, že vedle fyziologické a psychofyziologické adaptace na kosmické prostředí nutně dochází i k adaptaci psychické, respektive k adaptaci psychických procesů. Stať dospívá k závěru, že k plnějšímu pochopení adaptace kognitivních, afektivních a konativních procesů je potřeba především hloubkových kvalitativních šetření průběhu psychické adaptace jedinců pobývajících v kosmu. |