Spokojenost českých občanů s bydlením

Martin Lux

Přibližně od konce 70. let minulého století se zejména v anglicky mluvících zemích (později i ve Francii, Nizozemí, Švédsku a ostatních zemích dnešní Evropské unie) objevují výzkumy zaměřené na zjišťování spokojenosti s bydlením, a to zejména mezi nájemníky tzv. sociálních bytů (tenant surveys). Sociálním bydlením je ve vyspělých zemích (zejména pak USA a zemích Evropské unie) nazýváno zpravidla nájemní bydlení určené pro domácnosti, které by si z různých důvodů nemohly dovolit pořídit nájemní či vlastnické bydlení na volném trhu (další podrobnosti v Lux, Burdová 2000, Lux 2000, Lux 2001). Cílem postojových výzkumů mezi nájemníky sociálních bytů bylo zejména zefektivnit práci nezávislých (neziskových) i veřejných provozovatelů sociálních bytů (jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska sociální mířenosti), k čemuž byli provozovatelé nuceni zejména novou centrální daňovou a výdajovou politikou, výraznými škrty ve výdajích státního rozpočtu a snížením dotací do výstavby či provozu sociálního bydlení.

Zmíněná zásadní reforma financování sociálního bydlení se téměř univerzálně objevila ve všech vyspělých zemích poté, co se ukázaly ekonomické i sociální meze štědrého státu blahobytu poválečných let; mimo to právě v oblasti bydlení došlo v průběhu let 80. a 90. minulého století k velmi kritickému zhodnocení poválečné bytové výstavby končící v uniformních panelových sídlištích nenabízejících svým obyvatelům požadovaný standard bydlení. Nemířená a velmi neefektivní poválečná bytová politika sociálního státu tak výrazným způsobem přispěla k posílení tzv. sociální segregace a marginalizace sociálního bydlení: příjmově silnější domácnosti s vyšším socio-ekonomickým statusem začaly rychle opouštět degradující sídlištní prostředí, jež se v mnohých zemích o několik let později stala ghetty sociálně nepřizpůsobivých, příjmově nejslabších nebo vyhraněně etnicky definovaných skupin obyvatel.

Škrty ve výdajích státního rozpočtu a snaha o zamezení pokračování procesu sociální segregace pak logicky ústily v požadavek vycházet mnohem více vstříc skutečným požadavkům obyvatel, než tomu bylo dříve; takový požadavek pak mnohdy, jako např. ve Velké Británii či Francii, získal i své legislativní zakotvení a provozovatelé sociálních bytů, pokud chtějí dnes nadále užívat dotací (resp. kvalifikovaných úvěrů) z veřejných zdrojů, musí, dle zákona, provádět pravidelná šetření spokojenosti s bydlením a snažit se, přirozeně, o co nejvyšší "rating". "Ve Velké Británii se demonstrace efektivnosti ve veřejném bydlení stala aktuálnější v období thatcherismu, kdy byla do oblasti sociálního bydlení zavedena větší konkurence...Trend k vyšší zodpovědnosti v oblasti veřejných služeb a "boj o přežití" mezi bytovými asociacemi kombinovaný s rozvojem informačních technologií a využíváním flexibility sociologických šetření jako důležitého nástroje managementu vyústilo do situace, kdy na výsledky šetření spokojenosti mezi nájemníky byl kladen čím dál větší důraz." (Satsangi, Kearns 1992, 5). Podobně i někteří soukromí pronajímatelé v USA vytvořili systém pravidelně opakovaných šetření využívaných zejména pro plánování budoucích regenerací a hodnocení jednotlivých bytových domů.

Postupně však šetření spokojenosti s dosavadním užívaným bydlením získalo mnohem širší kontext a začalo se provádět na celonárodním vzorku respondentů; v letech osmdesátých zejména díky práci Galstera (1987) byly položeny teoretické základy a díky rozšíření vícerozměrných statistických metod se podrobná analýza spokojenosti s bydlením stala námětem mnoha výzkumných projektů v celém světě (i např. v Asii). Podobně jako u běžného marketingového výzkumu bylo cílem často složitých path analýz nalézt a ověřit optimální model vysvětlující spokojenost s bydlením v daném kulturním prostředí, zjistit váhu jednotlivých faktorů a tímto poznáním zpětně přispět při redefinicích centrální i lokální bytové politiky směřující k vyššímu bytovému standardu občanů.

Galster (1987, 93) definuje spokojenost s bydlením jako "vnímanou propast mezi potřebami bydlení respondenta a jeho budoucími aspiracemi, a realitou danou konkrétním kontextem bydlení." Potřeby bydlení a budoucí aspirace jsou ovlivněny zejména objektivními charakteristikami domácnosti/respondenta, ale také realitou života referenčních skupin a tím, co je na daném trhu s bydlením vůbec možné. Jak Galster upozorňuje, lidé, kteří v minulosti užívali jen nízké úrovně bytových služeb, mají rovněž nižší očekávání, a budou proto, naopak od většiny ostatních, spokojeni i s relativně nízkou úrovní bydlení. Podobně nedostatek možností (z důvodů sociálních, příjmových, zdravotních aj.) může vést k omezeným očekáváním a relativně vysoké spokojenosti se stávající situací (např. mezi staršími občany). "Očekávání však nejsou statická. Nové zkušenosti a nová úroveň poznání může vést k vyšším úrovním očekávání, což změní i dosavadní hodnocení spokojenosti." (Varady, Carroza 2000, 800). Spokojenost tak podobně nemá statický charakter, ale jedná se o dynamický proces. "Měření spokojenosti s bydlením není jednoduchá věc. Jelikož spokojenost je dynamický proces, snahy považovat ji za jednoduchou závislou proměnnou se mýlí." (Varady, Walker, Wang 2001, 1275). Proto bývá spokojenost s bydlením stále více nahlížena spíše jako "prostředník" mezi demografickými charakteristikami a charakteristikami samotného bydlení na jedné straně, a migračními plány na straně druhé. Tedy zejména v těch zemích, kde výzkum bydlení dosáhl již prvního, ovšem nezbytného, kola - tj. realizace multikriteriální analýzy variability spokojenosti s bydlením.

Mimo výše citovaných prací se spokojeností s bydlením jako prostředníkem mezi objektivními charakteristikami a mobilitními plány zabývali Morris, Crull, Winter (1976), kteří navíc pro potřeby operacionalizovat subjektivní postoje definují tzv. normativní bytový deficit. Podle zmíněné práce existují dva druhy norem: kulturní a rodinné. Rodinné normy jsou definovány samotnou domácností (rodinou) a mohou, ale nemusí, odpovídat obecně přijatým kulturním normám (záleží na referenčních skupinách konkrétních domácností). Mezi kulturní normy v prostředí USA autoři řadí: 1. bydlení by mělo být vlastněno domácností, která jej užívá (skrytá preference vlastnického bydlení před bydlením nájemním); 2. bydlení by mělo být v oddělených rodiných domcích s dostatečných venkovním prostorem odděleným od ostatních obydlí (zahrada); 3. bydlení by mělo mít dostatečný vnitřní prostor. Pokud aktuální bydlení nedosahuje kulturních či rodinných norem, pak vzniká normativní bytový deficit, který má přímý vliv na spokojenost s bydlením.

Winter, Morris, Gutkowska, Jezewska-Zychowicz, Palaszewska-Reindl, Zelazna, Grzeszczak-Swielitkovska (1999) na příkladě polské společnosti v transformaci zasazují spokojenost s bydlením do obecnějšího konceptu kvality života (well-being, quality of life). Vytvořením několika základních domén spotřeby a relativně složitého škálování (indexování) pak ověřují path analýzu utváření obecné spokojenosti v životě (štěstí); jednou z těchto spotřebních položek je přirozeně bydlení. Důležité je zejména poznání, že "více složkové škály jsou daleko více spolehlivější a méně náchylné k chybě než jedno-složková měření." (30)

Vzhledem k tomu, že se výzkum bydlení v českém prostředí v současnosti nachází ve své první fázi, je nutné v prvním kroku co možná nejpřesněji za použití mnoharozměrných statistických metod a path analýzy popsat proces utváření spokojenosti s bydlením a vystopovat hlavní faktory vysvětlující jeho variabilitu; předkládaná publikace má posloužit k tomu účelu. Možnost využití relativně rozsáhlého datového materiálu a relativně podrobných škál z výzkumu Postoje k bydlení 2001 (který, ovšem, proběhl v ČR za celé období transformace pouze jednou a je proto nemožné popsat trend či změnu v dané oblasti v průběhu 90. let) nám k danému cíli otevírá cestu. Díky dodatečnému rozsahem daleko menšímu šetření postojů k bydlení ve skupině respondentů žijícím tzv. na volném trhu (v tržním nájemním bydlení v Praze) bude možné rovněž srovnat postoje "většinové" populace s postoji této specifické skupiny občanů; srovnání bude náplní závěrečné, doplňkové kapitoly překládané studie........