Výzkumné centrum: Pokročilé sanační technologie a procesy

Proč byla skládka umístěna do lokality Pozďátky?

Již od 90. let 20. století převyšuje počet a kapacita skládek tuhého odpadu v kraji Vysočina potřebu. Až do roku 1994 však Vysočina neměla skládku nebezpečného odpadu. Existovalo podezření, že část toxických odpadů, produkovaných podniky na území kraje, se dostává na černé skládky. Jedním takovým místem byla pravděpodobně divoká skládka v rokli na okraji Třebíče, nacházející se v blízkosti areálu firmy BOPO, tehdy druhého největšího výrobce obuvi v České republice. Bylo rozhodnuto, že skládka toxického odpadu bude postavena v durbachytovém Třebíčském masívu, tedy v terénu, vyznačujícím se puklinovou propustností. Podloží u obce Pozďátky, 4 km vjv. od Třebíče, bylo označeno za „podmínečně vhodné.“ Toto hodnocení později užíváno místními aktivisty jako argument v boji proti přítomnosti skládky.

Popis skládky

Skládka Pozďátky je umístěna ve vrcholové části svahu, plochý terén o vyšší nadmořské výšce se rozkládá jihovýchodně od skládky (497 m n. m.), terén severozápadně od skládky se svažuje do údolí potoka Prašince. Svah je obdélně oplocen. Převýšení uvnitř oplocené časti lokality činí zhruba 100 metrů. Nejbližšími lidskými sídly jsou obce Pozďátky 600 m severovýchodně od skládky a Dobrá Voda 600 m severně od skládky. Sto metrů východně od Dobré Vody se Prašinec vlévá do potoka sv. Marka, tzv. Markovky, jenž pak protéká oběma zmíněnými obcemi směrem severovýchodním.

Celková plocha skládky činí přibližně 42 tisíc m², mocnost uloženého odpadu dosahuje 12 m. Celková kapacita skládky je 36 tisíc m³, z čehož je 26 tisíc m³ v nezastřešené části a zbývajících 10 tisíc m³ v obdélné zastřešené hale vybudované v nejvyšším místě svahu. Realizována byla pouze první etapa schváleného projektu. Další úložné prostory níže ve svahu nebyly vybudovány.

Problémy při stavbě skládky

Dle projektové dokumentace je spodní těsnění skládky řešeno jako kombinované. Sled čtyř vrstev odspodu nahoru je následující: minerální těsnění, dvě bentofixové rohože a polyetylénová fólie tloušťky 2 mm. Problematické jsou dvě vrstvy těsnění: Minerální těsnění by mělo zahrnovat spíše než fyzikální jíl (definovaný pouze velikostí částic bez ohledu na krystalovou strukturu) jílové minerály, bylo však realizováno jen srovnáním a udusáním dna vyhloubené vany. Tzv. minerální těsnění tedy namísto jílových minerálů obsahuje převážně jemný podíl zvětralin (sesquioxidy Al, Fe), které postrádají vrstevnatou strukturu a těsnící vlastnosti. Dle pracovníků přítomných nejstarším fázím provozu došlo záhy k protržení PE fólie na více místech. O neporušenosti dvou vrstev rohoží, jejichž součástí je jílový minerál bentonit, nejsou k dispozici žádné informace. Stupeň porušení izolace jako celku lze odvozovat pouze nepřímo na základě hydrogeochemického monitoringu.

Jaké toxické látky skládka obsahuje

Skládka byla otevřena 1. července 1994, vyhodnocení zkušebního provozu proběhlo v r. 1995. Na skládku Pozďátky bylo v období 1. 7. 1994 – 31. 1. 1997 vyvezeno 137 druhů odpadu o celkové hmotnosti 23 tisíc tun. Objem vyvezeného toxického odpadu činí 16 tisíc m³. V hale i ve skládkové vaně je povrch odpadu mírně (2-3 m) pod úrovní okolního terénu / pod korunou hráze. Zhruba 42 % odpadu je tvořeno síranem železnatým (zelenou skalicí), látkou rozpustnou ve vodě. Tato odpadní zelená skalice pochází ze skládky Prechezy Přerov, na níž byl do roku 1992 ukládán odpad z výroby titanové běloby z ilmenitu. Tato zelená skalice obsahovala až 15 % hmotnostních kyseliny sírové (kyselina tvořila vlhkost filtračního koláče z technologického procesu). Původní skládka v Přerově byla likvidována jako stará ekologická zátěž, přičemž devět desetin veškeré zelené skalice bylo odvezeno do úpravny rud v Dolní Rožínce a tam neutralizováno. Jedna desetina, cca 10 tisíc tun, zelené skalice byla získána tehdejším vlastníkem skládky Pozďátky, firmou AVE Třebíč, s.r.o., a deponována na vlastní skládce. Odpad z Pretuzy Přerov přivezený do Pozďátek byl nehomogenní, vedle 12 % Fe a 1 % Ti byly zjištěny i další kovy: 0,1 ppm Cd, 38 ppm Cu, 57 ppm Zn, a 30 ppm Ni v sušině. Tyto obsahy nepřevyšují obsahy týchž kovů v běžných sedimentech, avšak jsou za nízkého pH vysoce mobilní.

24 druhů odpadů z celkového počtu 137 druhů uložených v tělese skládky Pozďátky, představuje 93 % hmotnosti celkem uložených odpadů. Více než 1 tisíc tun odpadu tvořily azbest, kaly z koželužen, zemina a stavební suť znečištěná ropnými látkami. Ze zbývajících 7 % uložených odpadů přesáhly hmotnost 100 t např.: odpad z chromočiněných usní, odpadní sůl s kyanidy, odpad z nanášení nátěrových hmot, domovní odpad, popel z uhlí a koksu, kovové nádoby se zbytky škodlivin, léky, odpadní katalyzátory a kal z broušení železných a neželezných kovů. Protože zelená skalice s kyselinou sírovou a ostatní druhy odpadu byly na skládku dováženy současně, lze předpokládat mnohonásobný kontakt vrstev obsahujících kyseliny a toxické kovy („prstovité“ prokládání obou typů odpadů).

Únik kyseliny sírové a loužení kovů ze skládky do přírodního prostředí

Srážkové vody začaly brzy po uložení zelené skalice loužit kyselinu sírovou, která reagovala s dalším uloženým odpadem a mobilizovala kovy, především Cd, Co, Cr, Cu, Ni, V a Zn a další škodlivé látky. Kontaminace začala pronikat do podzemních a povrchových vod. Koncentrované kyselé výluhy také negativně ovlivňovaly izolační vlastnosti bentonitu, a tím celého těsnění.

Drenáž vody v době provozu skládky

Z roku 1993 existují první chemické analýzy povrchových a podzemních vod z míst budoucí skládky. Tyto údaje však trpí nepřesnou lokalizací a nesystematickým pokrytím zájmového území. Přesto mohou posloužit pro srovnání pozadí (tj. úrovně regionálního znečištění před stavbou skládky) s pozdější kontaminací.

Vody z prostoru skládky měly být odváděny pomocí tří drenážních systémů. Svrchní plošná drenáž (dříve) nezakryté části skládky je tvořena vrstvou tříděného štěrku, v níž je položeno sběrné větvící se potrubí z perforovaného polyetylénu. Potrubí ústí do jímky na výluhy, kam ústí i podobný systém ze zastřešené části skládky. Z jímky na výluhy vede potrubí, které by mělo tyto vody odvádět do centrální jímky. Ta však, stejně jako celá druhá etapa skládky, nebyla vybudována. Potrubí vede pod povrchem svahu přes tři kontrolní šachty do vodoteče. Protože je podtrubí směrem po svahu zaslepeno, jímka je v současnosti bezodtoká. V době provozu skládky (1994-1997) byla skládková voda přečerpávána do nadzemních nádrží o objemu 190 m³. Z těchto nádrží byla skládková voda vracena rozlivným systémem na skládku, aby se přirozenou cestou odpařovala. Přebytečná voda měla být odvážena do některé čistírny odpadních vod v kraji k likvidaci. Druhý drenážní systém, tzv. spodní drenáž, je uložen pod těsněním nezakryté části skládky. Tato drenáž zachycuje a odvádí podzemní vody z podložních hornin. Pokud je těsnění v pořádku, podzemní voda by měla mít chemismus podobný roku 1993. Nedokončen zůstal třetí drenážní systém projektované druhé etapy skládky. V předstihu bylo vybudováno hlavní sběrné potrubí v ose budoucí skládky v prostřední partii svahu. Ukazuje se, že dno nyní zaplněné části skládky na horní hraně svahu se nachází pod hladinou podzemních vod. Tato skutečnost komplikuje možnosti sanace skládky. Uprostřed svahu se dále nalézají dvě prameniště, místo je známo pod názvem „Na močidlech“.

V okolí skládky, převážně ve svahu pod vlastním tělesem skládky, bylo v několika etapách realizováno celkem 20 monitorovacích vrtů, v současné době dva z nich jsou trvale nefunkční. Hloubka těchto vrtů se pohybuje od cca 6 do 17 metrů pod povrchem. Před odběrem vod pro chemickou analýzu jsou tyto vrty odčerpány. Výška vodní hladiny se vrací na původní úroveň do 24 hodin. Na podzim 2005 dosahovala úroveň podzemní vody zpravidla 2 až 4 m pod povrchem.

Havárie v roce 1997 a 2000

Již v roce 1996 byl na skládce Pozďátky zjištěn výskyt nadměrného množství kyselých odpadních vod s vysokými obsahy těžkých kovů Cd, Cr, Pb, Cu, Ni, Zn a V. Koncem zimy roku 1997 byl provoz skládky zastaven a povrch úložných prostor překryt polyetylénovou fólií. Tato fólie však nebyla na mnoha místech vodotěsná a nezabránila přeměně srážkových vod na kyselé výluhy s vysokými obsahy kovů. Po uzavření skládky nebyla zajištěna ostraha a v hydrologicky bohatém období na konci roku 1997 došlo k přelití nashromážděných výluhů přes korunu skládky (hrana nezastřešené vany ční asi 10 m nad terénem). Tato havárie z prosince 1997 nebyla zpozorována okamžitě, pozdější analýzy povrchových vod prokázaly silnou kontaminaci v údolí Prašivce. Byl vyhlášen stav ohrožení. Jednou ze sanačních metod použitých ad hoc a v časové tísni se stalo vytvoření meandru z vápencového štěrku v místě nalézajícím se v rovnější části terénu asi ve třech čtvrtinách oploceného svahu. Zbytky meandru s korytem v celkové délce cca 40 m jsou dodnes viditelné. Stav ohrožení byl vyhlášen znovu 20. 9. 2000. V průběhu této druhé havárie kleslo pH v potoce na hodnotu 3 až 4. Dne 16. 7. 2001 bylo ve vodoteči vně pozemku skládky měřeno dokonce pH = 1.9. Z doby obou havárií přetrvává krusta rezavé barvy s vysokými obsahy Fe na povrchu svahu mezi plotem a potokem Prašivec. Vegetace zmizela z plochy cca 30 x 50 m. V tomto období se „kauza Pozďátky“ opakovaně objevovala v celostátních médiích.

Kvalita vody v okolních obcích v době havárie na skládce

V obci Dobrá Voda ani Pozďátky nebylo prokázáno ohrožení kvality vody užívané místními obyvateli. V bližší obci Dobrá Voda byl v roce 2002 zřízen vodovod přivádějící pitnou vody ze vzdálenosti 40 km (Vranovská přehrada, Mostiště, Heraltice). V obci trvale bydlí dvě osoby, 5 studní je užíváno chalupáři na zalévání zelinářských zahrad, v obci se dále nachází velká budova skautského centra. Starší hydrologický model proudění podzemních vod, vytvořený na základě geofyzikálních odporových metod a měření ve vrtech, naznačoval hlavní směr proudění od skládky na sever, tedy mírně mimo oplocený svah blíže obci Dobrá Voda. Tento model byl zdokonalen novými geofyzikálními pracemi provedenými v létě 2005 v rámci Výzkumného centra TU Liberec.

Historie opuštěné skládky v letech 2000 – 2005

Od roku 2000 do listopadu 2004 byly nárazově (na konci srážkami bohatých období) odváženy skládkové vody z jímky u skládky a neutralizovány ve firmě Uniplet Třebíč. Logisticky práce zajišťovalo zemědělské družstvo Kožichovice. Chemické analýzy povrchových a podzemních vod prováděla EnviroEkoanalytika. Opatření k omezení důsledku havárií byla hrazena z prostředků Okresního úřadu Třebíč. Potomco se původní vlastník skládky dostal do konkurzu, převzal skládku svazek obcí „Skládka TKO“ Třebíč. Nový vlastník požádal stát o dotaci na sanaci skládky. Projekt vypracovaný německou firmou Dekont Umwelttechnik navrhoval přeskládání odpadu, nové zatěsnění a odvezení části odpadu na jinou skládku. Požadovaná dotace v přemrštěné výši 100 miliónů Kč nebyla udělena. Na podzim r. 2002 byla pak skládka Pozďátky prodána společnosti ICKM s převahou zahraničního kapitálu. Tato společnost zpřístupnila výsledky dřívějšího výzkumu pro potřeby Výzkumného centra a komunikovala s místními i celostátními ekologickými aktivisty. V uplynulých letech bylo proti firmě vedeno správní řízení pro znečišťování povrchových vod. Lokalita byla pravidelně navštěvována pracovníky Inspekce životního prostředí. Ještě v roce 2002 byl povrch zastřešené i volné části uzavřené skládky pokryt novou svařovanou plastovou fólií. Vzápětí klesla úroveň hladiny v jímce. Do současnosti se neprojevily žádné známky netěsnosti krycí fólie. Podnikatelský záměr společnosti ICKM spočíval ve znovuotevření skládky Pozďátky za současného vybudování čističky odpadních vod přímo na místě. Nová vana, projektovaná Hydroprojektem by měla mít objem 360 tisíc m³, součástí záměru bylo rovněž vybudování solidifikační linky, která by mimo jiné převáděla elektrárenský popílek, spadající do kategorie nebezpečný odpad, do méně rizikové kategorie ostatní odpad. EIA však realizaci investičního záměru firmy ICKM nedoporučila.

Výzkumné práce České geologické služby (2005 – 2009)

Česká geologická služba studuje opuštěnou skládku Pozďátky geochemickými a izotopovými metodami od roku 2005. Již v roce 1996 byl na skládce Pozďátky zjištěn výskyt nadměrného množství kyselých odpadních vod s vysokými obsahy těžkých kovů Cd, Cr, Pb, Cu, Ni, Zn a V. V hydrologicky bohatém období na konci roku 1997 došlo k přelití nashromážděných výluhů přes korunu skládky. Naše nezávislé analýzy vod z 19 vzorkovacích míst z jara 2006, tedy v době po překrytí skládky novou vodotěsnou fólií, potvrdily trend poklesu zatížení vod v okolí skládky. Analýzy jsou prováděny v akreditované laboratoři a kvalita dat je průběžně kontrolována. Nejvíce kontaminované vody byly nalezeny v podzemní jímce několik metrů od tělesa skládky (pH 2,7 a 40 000 ppm SO4). Vodoteče odvodňující oblast skládky směrem k obcím Dobrá Voda a Pozďátky mají pH vyšší než 6.0. Vtok povrchové vody z oblasti skládky (železnatých krust) do potoka Prašince způsobuje pokles pH v hlavní vodoteči ze 7,1 na 6,4. Vody v obcích, včetně studní mají pH v rozmezí 6,9 až 7,7. K překvapivým výsledkům patřila skutečnost, že z celé řady potenciálně toxických kovů, prokazatelně deponovaných v tělese skládky, kumulují krusty na povrchu půdy ve větším množství pouze dva: vanad a chróm.

Dosavadní závěry geochemického výzkumu skládky

Hlavní závěry hydrogeochemického a izotopového výzkumu skládky toxických odpadů Pozďátky bude možno vyvozovat až na základě časových řad laboratorních dat. Hydrochemická data potvrdila pokles koncentrací toxických látek v mělkých podzemních vodách po izolaci povrchu skládky vodotěsnou fólií r. 2002. Dvě izotopové stopovací látky, síra a olovo, prokázaly dobrou použitelnost na dané lokalitě. Koncové členy mísení v obou systémech (34S/32S–1/konc. SO4 a 206Pb/207Pb-208Pb/207Pb) jsou kontrastní a umožňují kvalifikované odhady procenta mísení na každém místě vzorkování. Je předčasné činit závěry o bezprostředním ohrožení životního prostředí a lidských sídel v okolí skládky toxickými látkami. Geochemická charakteristika sulfátů ve studnách s užitkovou vodou v obci Dobrá Voda je poměrně podobná parametrům kontaminovaných skládkových vod („v grafu δ34S – 1/[SO4] se data ze studní nacházejí na hranici oblasti tvořené shlukem analýz kontaminovaných vod ze skládky“). Samotné koncentrace sulfátů (i rozpuštěných kovů) v těchto studnách zůstávají na úrovni regionálního pozadí. Pohyb čela kontaminovaných podzemních vod bude možno vyhodnotit syntézou nových geofyzikálních dat, analýzou výluhů z vrtu do hloubky 50 m a z časových řad hydrochemických dat.

Budoucí osud skládky

V roce 2008 rozhodla vláda ČR vykoupit skládku Pozďátky od zahraničního vlastníka. Sanací skládky, vytěžením a neutralizací deponovaného materiálu bude pravděpodobně pověřen státní podnik Diamo.