|
Galerie portrétů Zakladatelů a osobností Ústavu fyzikální chemie byla slavnostně otevřena při neformálním setkání pamětníků těchto osobností ale i několika mladých vědců, jejich pokračovatelů, krátkou vernisáží 26. června 2012 dopoledne.
 
 
ZAKLADATELÉ A OSOBNOSTI ÚSTAVU FYZIKÁLNÍ CHEMIE
Autorem perokreseb 11 osobností je profesor Zdeněk Herman.
PROF. Dr. JAROSLAV HEYROVSKÝ, DrSc.
(1890 - 1967)
První profesor fyzikální chemie na Universitě Karlově (1926), zakladatel polarografického ústavu (1950), později Polarografického ústavu ČSAV (1953), a jeho první ředitel až do r. 1963. Zakladatel české školy fyzikální chemie, vychoval několik generací fyzikálních chemiků. Autor elektroanalytické polarografické metody, tato práce byla oceněna Nobelovou cenou za chemii (1959). Vedle polarografie na kapkové rtuťové elektrodě a jejím aplikacím se věnoval také vývoji další polarografické metody, oscilografické polarografie. Je autorem řady knih a učebnic.
PROF. RNDr. RUDOLF BRDIČKA, DrSc.
(1906 - 1970)
Žák prof. Heyrovského, po válce profesor fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, zakladatel Laboratoře (1953) a později Ústavu fyzikální chemie ČSAV (1955) a jeho první ředitel až do svého skonu v r. 1970, čelný představitel ČSAV. Významně přispěl k rozvoji polarografie (Brdičkova reakce, kinetické proudy), jakož i reakční kinetiky vůbec. Je autorem základní české učebnice fyzikální chemie (1952) přeložené do několika jazyků (15 německých vydání).
PROF. RNDr. JIŘÍ KORYTA, DrSc.
(1922 - 1994)
Významný vedoucí pracovník Polarografického ústavu ČSAV, profesor University Karlovy. Jeho práce se týkaly mnoha oblastí elektrochemie, na př. procesů na tryskavé rtuťové elektrodě, elektrochemie komplexních sloučenin, vlivu adsorpce elektroneaktivních sloučenin na elektrodové procesy. Později založil nový směr výzkumu procesů na mezifází dvou nemisitelných roztoků elektrolytů a přenosu iontů přes mezifází kapalina -kapalina. Je spoluautorem učebnice elektrochemie, přeložené do několika jazyků.
RNDr. VLADIMÍR ČERMÁK, DrSc.
(1920 - 1980)
Zakládající člen Ústavu fyzikální chemie, po disertaci z oblasti polarografie byl spoluautorem konstrukce prvního hmotnostního spektrometru a spolu s V. Hanušem zakladatelem tohoto oboru u nás. Později se věnoval elementárním srážkovým procesům mezi ionty a molekulami a zvláště pak ionizačním srážkám elektronicky vzbuzených neutrálních částic s atomy a molekulami. Je autorem elektronové spektrometrie Penningovy ionizace (PIES), jediné spektroskopické metody, která u nás vznikla. Jeho přínosu rozvoji molekulové fyziky elementárních procesů se dostalo celosvětového ocenění.
RNDr. VLADIMÍR HANUŠ, CSc.
(1923 – 2009)
Zakládající člen ústavu, žák prof. Brdičky a zástupce ředitele Ústavu fyzikální chemie ČSAV až do r. 1972. Už jeho disertační práce z oblasti polarografie měla mimořádný ohlas. Byl spoluautorem konstrukce prvního hmotnostního spektrometru u nás, spolu s V. Čermákem je zakladatelem tohoto oboru v ČSR. Počátkem šedesátých let založil u nás obor organické hmotnostní spektrometrie a jeho přínos rozvoji tohoto oboru byl vysoce oceněn po celém světě. Výrazná vědecká osobnost s širokým rozhledem po všech oborech chemie.
PROF. RNDr. ANTONÍN VLČEK, DrSc.
(1927 - 1999)
Vedoucí pracovník Polarografického ústavu ČSAV, od r. 1965 jeho ředitel, po sloučení s Ústavem fyzikální chemie ČSAV ředitel nově vzniklého Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV (1972-1989), funkcionář exekutivy IUPAC, profesor fyzikální chemie. Věnoval se fyzikální a anorganické chemii, zvláště pak výzkumu anorganických a komplexních sloučenin elektrochemickými metodami.
DOC. RNDr. JAROSLAV KŮTA, DrSc.
(1924 - 1981)
Žák prof. Heyrovského a jeho významný spolupracovník v Polarografickém ústavu ČSAV, docent fyzikální chemie na Universitě Karlově. Jeho práce se týkala především pečlivých studií řady procesů na kapkové rtuťové elektrodě. Je spoluautorem učebnice polarografie (s prof. Heyrovským), přeložené do několika jazyků.
PROF. Ing. EDUARD HÁLA, DrSc.
(1919 - 1989)
Do ústavu přišel s celou skupinou (E. Erdös, J. Bareš) koncem padesátých let, kdy mu byla znemožněna činnost pedagoga na Vysoké škole chemicko-technologické. Později přešel se svou skupinou do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV, kde byl také zástupcem ředitele. Významný představitel ČSAV (člen presidia). Je spoluzakladatelem školy termodynamiky u nás, jeho práce se týkaly především výzkumu fázových rovnováh metodami klasické a statistické termodynamiky, zvláště otázek rovnováh kapalina-pára a jejich technických aplikací. Je autorem nebo spoluautorem řady učebnic a monografií.
PROF. RNDr. JAROSLAV KOUTECKÝ, DrSc.
(1922 - 2005)
V ústavu založil a vedl teoretické oddělení od první poloviny padesátých let, r. 1967 se stal profesorem fyzikální chemie na Universitě Karlově, v r. 1970 emigroval, byl profesorem v U.S.A. a od r. 1974 až do konce života na Freie Universität v Berlíně. Po r. 1989 se aktivně účastnil organizace vědeckého života u nás. Je zakladatelem školy kvantové teorie molekulových soustav u nás, vychoval řadu významných teoretiků. Jeho teoretické práce v oblasti polarografie, fyziky povrchů a chemisorpce, struktury a vlastností molekul a klastrů, jakož i vývoje teoretických metod mu získaly světový věhlas.
PROF. RNDr. JOSEF PLÍVA, DrSc.
(1924 – 2000)
Žák prof. Heyrovského, od konce čtyřicátých let se zabýval v Ústředním chemickém ústavu molekulovou spektroskopií a určováním molekulové struktury látek. Počátkem šedesátých let přešel s celou skupinou (D. Papoušek, M. Horák) do Ústavu fyzikální chemie ČSAV z Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV a věnoval se molekulové fyzice a teorii vibračního pohybu molekul. V r. 1969 emigroval a byl až do konce života profesorem na State University of Pennsylvania v U.S.A. Je zakladatelem české školy teoretické a experimentální infračervené spektroskopie, oboru, k jehož rozvoji významně přispíval po celý svůj život.
DOC. RNDr. ČESTMÍR JECH, CSc.
(1925 - 2002)
Žák profesora Běhounka, radiofyzik, zakládající člen Ústavu fyzikální chemie. Byl spoluautorem konstrukce prvního hmotnostního spektrometru u nás, ale pak se vrátil k práci v oblasti radiofyziky a radiochemie a stal se mezinárodně známým aplikací radiofyzikálních metod ve fyzikální chemii, zejména ve studiu pevné fáze, povrchů a katalýzy. Významná byla také jeho činnost popularizátora vědy.
****************************
Autorem perokreseb 11 osobností je profesor Zdeněk Herman, vědecký pracovník Oddělení spektroskopie.
Prof. RNDr. Zdeněk Herman, DrSc., Dr.h.c. (1934)
Absolvent matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy, obor fyzikální chemie a radiochemie. V Ústavu fyzikální chemie Akademie věd pracuje od r. 1957. Zabývá se hmotnostní spektrometrií a kinetikou a dynamikou iontových srážek. Zavedl k nám metodu molekulových paprsků, aplikovanou na tento výzkum, zvláště pak na výzkum dynamiky chemických reakcí iontů metodou rozptylu ve zkřížených paprscích částic. Působil také v zahraničí, v USA na Yaleově universitě (1964-65, hostující vědecký pracovník 1966) a jako hostující profesor na University of Colorado (1968-69) a JILA (Joint Institut for Laboratory Astrophysics, Boulder, 1980, 2001) a na University of Chicago (1993-97) jakož i na řadě institucí v Německu, Rakousku, Francii, Velké Britanii a Japonsku. Jeho práce byla oceněna v Německu udělením Ceny Alexandra von Humboldta (1992) a u nás hlavní cenou České hlavy za celoživotní dílo (2003). Mezinárodní odborné časopisy mu věnovaly speciální čestná čísla k šedesátým (J.Phys.Chem. 99, No.42, 1995) a 75. narozeninám (Int. J. Mass Spectrom., Vol. 280, 2009). Po roce 1990 se stal u nás profesorem fyzikální chemie na VŠCHT Praha (1996) a je čestným profesorem iontové fyziky na Universitě v Innsbrucku (1993), kde mu byl také udělen čestný doktorát (2009).
Fota: K. Stejskalová, archiv ÚFCH JH
|
