| Autorka definuje distres jako subjektivně nepříjemně zabarvený stres, na rozdíl od eustresu, jehož emoční doprovod prožíváme pozitivně. Také setrvačnost, fyziologické i behaviorální změny, které jsou nedílnou součástí stresové reakce, se liší v závislosti na tom, jde-li o distres nebo eustres. Pro pochopení mechanismu možného poškození organismu chronickým stresem uvádí Allenův psychosomatický model stresu. Ten také slouží jako východisko k výkladu různých strategií, které lze použít ke kontrole stresu tak, aby se minimalizoval negativní dopad stresu na organismus. Dále autorka uvádí postupy zaměřené na ovlivnění stresorů, na změnu kognitivního hodnocení, na oblast fyziologické reaktivity i přístupy kvantitativní, zaměřené na snížení aktivační hladiny pomocí relaxačních technik, nebo přístupy kvalitativní, jejichž princip spočívá ve změně distresu v eustres. Positivní stres má menší setrvačnost a odezní podstatně rychleji než distres, který je subjektivně doprovázen negativním napětím. Tak lze velmi efektivně zasáhnout do rekuperačních pochodů a tak příznivě ovlivnit průběh stresové reakce. V tomto smyslu lze využít např. relaxačně aktivační metodu. Tento přístup je ve srovnání s pouze relaxačními postupy výhodnější, neboť výsledný efekt je mnohem intezivnější a přetrvává desítky hodin. |
