| Empatii (porozumění vcítěním) vymezujeme jako pocitově nesený způsob poznávání jiného jedince, jenž se projevuje ochotou a snahou co nejpřesněji vnímat, zachytit a pochopit jeho aktuální i potenciální vnitřní svět se všemi subjektivními významy a pocity. Má základ v intuici provázené emoční účastí a pozitivním zájmem o druhého člověka. Proces empatie probíhá ve třech krocích, jež se vzájemně překrývají: do subjektivity jiného člověka vstupujeme, dále spoluprožíváme a nakonec nastává porozumění druhému. Empatii lze vysuzovat ve fylogenesi, je biologicky zakotvena a během života lidského jedince (ontogenetické hledisko) se rozvíjí v sociálním kontextu analogicky jako ostatní schopnosti. Patří mezi obecné účinné faktory psychoterapie, v psychoterapeutickém vztahu působí na pacienta přímo i nepřímo (v rámci hermeneutického procesu). V současné době je tato problematika nejvíce rozpracována rogersovskou a psychoanalytickou psychoterapií. |
