| Autorka rozlišuje čtyři širší kontexty metodologické problematiky psychologie osobnosti. Reprezentují je dvojice polarit: zřetel k obecnému - zřetel k jednotlivému, hledání příčinných vztahů - bezprostřední porozumění, kvantifikující přístupy, výzkumná činnost - případová práce. Polarity jsou konkretizovány citacemi z textů různých autorů dvacátého, někdy však i devatenáctého století. Za rozmanitostí takto vyjádřených stanovisek se podle autorky rýsuje jediná polarita komplexnějšího rázu, která vyjadřuje protikladnost dvou základních metodologických přístupů k tématu osobnost. Jeden zdůrazňuje získávání obecně platných poznatků, význam studia vztahů kauzality, postupy založené na kvantifikaci a výzkumné projekty inspirované všemi těmito hledisky. Druhý přístup se vyznačuje zřetelem k jednotlivcům a interindividuálním diferencím, preferováním metod bezprostředních vhledů do prožitkové sféry, smyslem pro kvalitativní stránku psychického dění a zdůrazňováním humanitárního významu rutinní poradenské a psychoterapeutické činnosti psychologů. |
