www.ilaw.cas.cz
Rozcestník/Mezinárodní právo
Mezinárodní právo veřejné (international public law, droit international public) je pojem, kterým se od počátku 19. století označuje soubor právních norem, jimiž se řídí právní vztahy mezi příslušníky mezinárodního společenství - subjekty mezinárodního práva veřejného, jimiž jsou státy a mezinárodní (vládní) organizace (původně se užíval termín právo národů, ius gentium, droit des gens); v průběhu 2. pol. 20. století se v určitém rozsahu přímým subjektem mezinárodního práva stávají i jednotlivci (mezinárodní právo lidských práv, právo na ochranu investic, mezinárodní trestní právo).
Prameny mezinárodního práva veřejného
Až do 20. století vyplývaly základní normy, jimiž se řídí mezinárodní společenství, převážně z mezinárodního obyčeje, určitých mezinárodních smluv nálezů rozhodčích tribunálů a významnou roli hraje i nauka. Spolu se vznikem univerzálních organizací pro politickou spolupráci - Společností národů a zejména OSN - jsou normy obecného mezinárodního práva veřejného postupně systematicky kodifikovány prostřednictvím psaného mezinárodního práva - mezinárodních smluv. Zvláštní roli v tomto směru hraje Komise OSN pro mezinárodní právo jako pomocný orgán Valného shromáždění OSN. Důležitou kodifikační roli vykonávají v oblstech své působnosti i specializované mezinárodní organizace.
Základní typologie pramenů mezinárodního práva veřejného je tradičně spatřována v čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, který přebírá obdobně formulovaný článek Statutu Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti. Nomenklaturu zavedenou tímto článkem je však třeba chápat relativně - zaprvé, tato nomenklatura nezavádí do mezinárodního práva jakoukoli hierarchii mezi jednotlivými jeho prameny, a zadruhé, tato nomenklatura není z dnešního pohledu taxativní (nárůst počtu pramenů mezinárodního práva).
Subjekty mezinárodního práva a jejich vztahy, prameny a tvorba mezinárodního práva veřejného a mezinárodněprávní odpovědnost
Statut Mezinárodního soudního dvora
Vídeňská úmluva o smluvním právu
Vídeňská úmluva o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi
Vídeňská úmluva o diplomatických stycích
Vídeňská úmluva o konzulárních stycích
Návrh článků o odpovědnosti státu za jednání v rozporu s mezinárodním právem
Návrh článků o odpovědnosti mezinárodních organizací
Úmluva OSN o soudních imunitách států a jejich majetku
Mezinárodní úmluva o civilním letectví
Mezinárodní dokumenty o ochraně lidských práv a základních svobod
1. Univerzální
Všeobecná deklarace lidských práv
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
tzv. sektorové mezinárodní úmluvy o lidských právech
(upravují ochranu práv určitých skupin osob či speciální garance určitých práv a svobod)
2. Regionální - Evropský systém ochrany lidských práv
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a její protokoly
Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
(dosud nevstoupil v platnost, přináší zásadní reformu mechanismu dohledu nad dodržováním garantovaných práv a svobod)
Sbírky mezinárodních smluv
Mezinárodní smlouvy představují v současném světě privilegovaný instrument, jehož prostřednictvím jsou upravovány vztahy mezi subjekty mezinárodního práva a je rozvíjeno mezinárodní právo.
1. Registry mezinárodních smluv vedené mezinárodními organizacemi
United Nations Treaty Collection
(registr smluv uzavřených členskými státy OSN a smluv oznámených generálnímu sekretariátu OSN v souladu s vídeňskou úmluvou o smluvním právu)
Council of Europe Treaty Office
(registr smluv uzavřených v rámci Rady Evropy)
(registr smluv uzavřených v rámci Evropské unie)
(registr mnohostranných smluv uazvřených v rámci Organizace amerických států a dvoustranných smluv u ní registrovaných)
(registr smluv uzavřených v rámci Africké unie a Organizace africké jednoty)
2. Národní registry mezinárodních smluv
(smlouvy zavazující USA nebo uložené u vlády USA)
The Australian Treaties Database
(databáze smluv zavazujících Francouzskou republiku nebo uložené u její vlády)
Foreign and Commonwealth OfficeTreaties
(databáze smluv zavazujících Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebo uložené u její vlády)
databáze smluv zavazujících Švýcarskou konfederaci nebo uložených u švýcarské vlády
Klasikové mezinárodního práva
Vedle mezinárodní praxe je podoba mezinárodního práva veřejného ovlivňována i všeobecně akceptovanými postoji politické filozofie a právní nauky. Právě ta hrála v minulosti zásadní roli při systematizaci mezinárodního práva veřejného a jeho kultivaci. Za zvláště vlivnou je považována zejména klasická holandská škola mezinárodního práva, jejíž existence je spojena se jménem Huga Grotia (1583 - 1645) a která má výrazný vliv na mezinárodní praxi v období třicetileté války a po ní. O sto let později mělo srovnatelný význam dílo Švýcara E. de Vattela (1714 - 1767).
Hugo Grotius : De iure belli ac pacis libri tres, 1625
(anglický překlad)
(anglický překlad)
KOMISE OSN PRO MEZINÁRODNÍ PRÁVO
Orgány pro řešení mezinárodních sporů
Myšlenku, že mezinárodní spory by měly být řešeny nikoli svémocí států, nýbrž by měly být předkládány zvláštním mezinárodním orgánům soudní povahy, jejichž rozhodnutí opírající se o zásady přirozené spravedlnosti by pro strany sporu byly závazné, lze v západní intelektuální tradici sledovat přinejmenším od období vrcholného středověku (Pierre Dubois, Marsilius z Padovy, cultus pacis Jiřího z Poděbrad). K naplnění této myšlenky však dochází teprve v průběhu dvacátého století.
Vzniku mezinárodního soudnictví historicky předchází mezinárodní rozhodčí řízení (mezinárodní arbitráž), tedy případ, kdy je mezinárodní spor předložen k rozhodnutí ad hoc jedinému rozhodci nebo kolektivnímu rozhodčímu panelu (zpravidla tří či pětičlennému), jehož nález je pro strany sporu závazný. Mezinárodní rozhodčí řízení se objevuje již ve starověku (spory mezi řeckými městskými státy) a během evropského středověku (jako rozhodce vystupuje zejména papež či císař Svaté říše římské), po uzavření vestfálského míru, který přináší vyhraněné chápání suverenity států (vylučující aby se suverén podřizoval jakémukoli cizímu rozhodnutí), se jeho užívání vytrácí, aby opětovně nabylo na významu od konce 18. století (vliv má zejména úspech arbitráží mezi Velkou Británií a Spojenými státy po r. 1794). V současné době se rozhodčího řízení využívá zejména při řešení územních sporů mezi státy a při řešení sporů mezi státy a osobami soukromého práva v souvislosti s ochranou zahraničních investic.
První pokusy zřídit stálé mezinárodní soudní orgány jsou uskutečněny v přímé vazbě na haagské mírové konference z let 1899 a 1907. V život však není uveden ani Rozhodčí soudní dvůr ani Mezinárodní kořistný soud, s nimiž bylo počítáno. Prvním stálým mezinárodním soudem, který reálně vznikl, se tak stává regionální Středoamerický soudní dvůr, který funguje v letech 1907 - 1917. Za skutečné datum zrodu mezinárodního soudnictví na univerzální úrovni je však třeba považovat až rok 1919, kdy v souvislosti s vytvořením Společnosti národů dochází i ke zřízení Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti, jež zahájil svou činnost v roce 1921. Přestože vzniku druhého světového konfliktu tento soud zabránit nedokázal, osvědčil se pro řešení řady dílčích mezinárodních sporů, a tak když byla vytvářena nástupkyně Společnosti národů OSN, od níž se očekávala vyšší efektivnost, byl do jejího institucionálního rámce zahrnut Mezinárodní soudní dvůr, jemuž byla dána pravomoc rozhodovat spory mezi členskými a za určitých okolností i nečlenskými státy této "organizace organizací." Relativní úspěšnost Mezinárodního soudního dvora i některých specializovaných soudů vytvořených po druhé světové válce (soudy regionálních organizací a soudy pro lidská práva) mají za následek, že v posledních třech desetiletích dochází k jevu, který se výstižně označuje jako proliferace mezinárodního soudnictví, tedy ke vzniku řady nových soudních a kvazisoudních orgánů. Tento jev na jedné straně bezesporu přispívá k prosazování mezinárodního práva a především ideje řešení mezinárodních sporů mírovou cestou, na druhé straně vyvolává rovněž v určité míře i riziko překrývání juriisdikcí mezinárodních soudů, možnost diveregence výkladu týchž norem mezinárodních práva a rovněž narušení principu res iudicata. Nelze proto vyloučit, že v budoucnu bude třeba vymezit a hierarchizovat vztahy mezi těmi nějakými sedmdesáti mezinárodními soudy a kvazisoudními orgány, jež v dnešním světě existují.
Univerzální soudnictví
judikatura Mezinárodního soudního dvora
Lidskoprávní soudy
Evropský soud pro lidská práva
databáze judikatury Evropského soudu pro lidská práva (HUDOC)
vzorová stížnost proti smluvnímu státu Evropské úmluvy
Interamerický soud pro lidská práva
Africký soud pro práva člověka a národů - Soudní dvůr Africké unie
kvazisoudní orgány dohledu nad dodržováním univerzálních úmluv o lidských právech
Mezinárodní trestní soudnictví
Mezinárodní trestní soud pro bývalou Jugoslávii
Mezinárodní trestní soud pro Rwandu
Spory týkající se mořského práva
Mezinárodní soud pro mořské právo
Řešení mezinárodních obchodních sporů
Orgán pro řešení sporů a odvolací orgán Světové obchodní organizace
Mezinárodní rozhodčí řízení
Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic
Projekt o mezinárodních soudech a tribunálech (PICT)
Mezinárodní organizace
Univerzální mezinárodní organizace
Organizace spojených národů (OSN)
Specializované agentury OSN
Mezinárodní agentura pro atomovou energii
Mezinárodní námořní organizace
Mezinárodní organizace pro civilní letectví
Mezinárodní telekomunikační unie
Organizace OSN pro průmyslový rozvoj
Světová meteorologická organizace
Světová organizace pro duševní vlastnictví
Světová zdravotnická organizace
Světová organizace pro výživu a zemědělství
Regionální
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Organizace severoatlantické smlouvy
Česká republika a mezinárodní právo
Vztah českého práva a mezinárodního práva veřejného je základním způsobem vymezen v Ústavě ČR. Východiskem je čl. 1 odst. 2, podle něhož ČR, která se v preambuli Ústavy označuje za součást rodiny evropských a světových demokracií, respektuje závazky, které ji vyplývají z mezinárodního práva. Čl. 10 Ústavy pak stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu a jejich ustanovení mají přednost před běžnými zákony a podzákonnými předpisy. Za současného právního stavu je tak model vztahu s mezinárodním právem veřejným, který ústavodárce zvolil, částečně monistickým, a to pokud jde o mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a které byly řádně publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv; ve vztahu k normám vyplývajícím z ostatních pramenů mezinárodního práva není platná Ústava ČR explicitní a mnohé je tak ponecháno zejména na Ústavním soudu ČR, který v rámci přezkumu ústavnosti vykládá a sjednocuje aplikaci Ústavy - zvláště významné může být zejména vyjasnění místa a účinků mezinárodního obyčejového práva a dále právních aktů mezinárodních organizací přijatých na základě mezinárodních smluv zavazujících ČR.
Databáze mezinárodních smluv zavazujících ČR
Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR
vytvořilo