www.ilaw.cas.cz
Rozcestník/Soudní systém v ČR
CHARAKTERISTIKA
Soudní systém ČR, jejíž právní řád historicky náleží k rakouskému podokruhu románsko-germánské právní rodiny, je tvořen Ústavním soudem a soustavou tzv. obecných soudů. Zatímco Ústavní soud je ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR zvláštním soudním orgánem, jehož úkolem je především provádět abstraktní a kontrolní kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví, posláním obecných soudů je podle čl. 90 Ústavy ČR zejména, aby "zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům," a rozhodovaly o "vině a trestu za trestné činy." Soustava obecných soudů, která sestává ze soudů okresních, krajských, vrchních a Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, není jednotná a rozpadá se, jak je v románsko-germánské právní rodině typické, na tři velké větve podle toho, o jakých druzích sporů jsou jednotlivé soudy jménem republiky příslušné rozhodovat: větev soudnictví civilního, trestního a správního.
Základní pravidla týkající se organizace a fungování soudního systému v ČR stanoví hlava čtvrtá Ústavy ČR, přičemž nezanedbatelný význam mají též ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod garantující právo na soudní a jinou právní ochranu. Ústavní normy týkající se obecného soudnictví jsou konkretizována běžným zákonem, jímž je t. č. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Ten mj. zakotvuje požadavky na soudce, jejich jmenování a zánik jejich funkce, zavádí principy jejich kariérního postupu, stanoví pravidla pro laickou účast na výkonu soudní moci a definuje způsob státní správy soudnictví. Soudnictví je v duchu tradic románsko-germánské právní rodiny budováno jako profesionální (požadavek pětiletého magisterského vzdělání v oboru práva spojený s požadavkem složením odborné justiční zkoušky) a kariérní (věková hranice 30 let pro jmenování do funkce soudce a následná časová neomezenost výkonu funkce soudce resp. nesesaditelnost soudce). Pravidla řízení před jednotlivými obecnými soudy jsou v ČR tradičně kodifikována ve zvláštních procesních kodexech označovaných jako soudní řády; pro vnitřní chod obecných soudů mají význam též jejich jednací a kancelářské a spisové řády. Ústavní soud má s ohledem na svoji funkci zvláštní postavení a v souladu s tím jsou předpoklady na jeho soudce, činnost, správu, jakož i pravidla pro řízení před ním zakotveny ve speciálním zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní soud si také přijímá vlastní kancelářský a spisový řád.
Vzhledem k přetíženosti obecných soudů (přehled vývoje nápadu soudů a hodnocení jejich činnosti viz server Ministerstva spravedlnosti) se v posledním desetiletí v ČR dynamicky rozvíjí alternativní, mimosoudní metody řešení sporů. Z nich je v ČR dosud nejrozšířenější rozhodčí řízení, jehož fungování je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Pro ostatní metody alternativního řešení sporů (např. mediace) obecně závazný právní rámec dosud chybí.
Ústavní soudnictví
procesní předpis: zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Civilní větev obecného soudnictví
3. stupeň Nejvyšší soud
řádný opravný prostředek: dovolání
2. stupeň krajské soudy / vrchní soudy
řádný opravný prostředek: odvolání
1. stupeň okresní soudy / krajské soudy
procesní kodex: zákon č. 99/1963 Sb., Občanský řád soudní
Trestní větev obecného soudnictví
3. stupeň Nejvyšší soud
řádný opravný prostředek: dovolání
2. stupeň krajské soudy/vrchní soudy
řádný opravný prostředek: odvolání
1. stupeň okresní / krajské soudy
procesní kodex: zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád
Správní větev obecného soudnictví
2. stupeň Nejvyšší správní soud
řádný opravný prostředek: kasační stížnost
1. stupeň krajské soudy
procesní kodex: zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
vytvořilo